अध्याय XCIV - सिखध्वज का ज्ञानोदय
पिछला
पुस्तक VI - निर्वाण प्रकरण भाग 1 (निर्वाण प्रकरण)
अगला >
तर्क:— मन की भावनाओं के त्याग पर।
वशिष्ठ ने आगे कहा:—
1. [श्रीवसिष्ठ उवाच ।
एवं वदति वै कुम्भे चित्तत्यागं मुहुर्मुहुः ।
अन्तर्विचारयन्सौम्यो राजा वचनमब्रवीत् ॥ १ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
evaṃ vadati vai kumbhe cittatyāgaṃ muhurmuhuḥ |antarvicārayansaumyo rājā vacanamabravīt || 1 ||
Vasishtha continued:—As the disguised boy was admonishing in this manner on the relinquishment of mind (i.e. the mental passions and affections); the prince ruminated inwardly on its sense, and then spoke as follows.
जब भेस बदले हुए लड़के ने इस प्रकार मन के त्याग (अर्थात मानसिक भावनाओं और संवेदनाओं) के बारे में उपदेश दिया, तो राजकुमार ने मन ही मन इसके अर्थ पर विचार किया और फिर इस प्रकार कहा।
सिखिद्वज ने कहा:—
2. [शिखिध्वज उवाच ।
हृदयाकाशविहगो हृदयद्रुममर्कटः ।
भूयोभूयो निरस्तं हि समभ्येत्येव मे मनः ॥ २ ॥
śikhidhvaja uvāca |
hṛdayākāśavihago hṛdayadrumamarkaṭaḥ |
bhūyobhūyo nirastaṃ hi samabhyetyeva me manaḥ || 2 ||
Sikhidvaja said:—I find my mind fluttering always, as a bird in the open sky of my bosom;and lurking incessantly as an ape, in the wilderness of my heart.
मुझे लगता है कि मेरा मन हमेशा मेरे हृदय के खुले आकाश में एक पक्षी की तरह फड़फड़ाता रहता है; और मेरे हृदय के जंगल में एक बंदर की तरह लगातार घात लगाए बैठा रहता है।
3. [जानामि चैतदादातुं मत्स्यं जाल इवाकुलम् ।
त्यागमस्य न जानामि चित्तं द्रव्य इवोत्तम ॥ ३ ॥
jānāmi caitadādātuṃ matsyaṃ jāla ivākulam |tyāgamasya na jānāmi cittaṃ dravya ivottama || 3 ||
I know how to restrain my mind, as they do the fishes in the net; but know not how to get rid of it, when it is so much engaged with the objects of sense.
मैं अपने मन को उसी तरह नियंत्रित करना जानता हूँ जैसे जाल में मछलियों को नियंत्रित किया जाता है; लेकिन जब यह इंद्रियों के विषयों में इतना अधिक संलग्न हो जाता है, तो इससे छुटकारा पाना नहीं जानता।
4. [चित्तस्यादौ स्वरूपं मे यथावद्भगवन्वद ।
ततश्चित्तपरित्यागं यथावद्वद मे प्रभो ॥ ४ ॥
cittasyādau svarūpaṃ me yathāvadbhagavanvada |tataścittaparityāgaṃ yathāvadvada me prabho || 4 ||
Please sir acquaint me first with the nature of the mind, and then teach me the method of relinquishing it for ever from me.
महोदय, कृपया पहले मुझे मन की प्रकृति से परिचित कराएं, और फिर मुझे इसे हमेशा के लिए त्यागने की विधि सिखाएं।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
5. [कुम्भ उवाच ।
वासनैव महाराज स्वरूपं विद्धि चेतसः ।
चित्तशब्दस्तु पर्यायो वासनाया उदाहृतः ॥ ५ ॥
kumbha uvāca |
vāsanaiva mahārāja svarūpaṃ viddhi cetasaḥ |cittaśabdastu paryāyo vāsanāyā udāhṛtaḥ || 5 ||
Kumbha replied:—Know great prince, cupidity to be the intrinsic nature of the mind; and know the word desire to be used as a synonym for the mind.
हे राजकुमार, यह जान लो कि लोभ मन का अंतर्निहित स्वभाव है; और यह भी जान लो कि इच्छा शब्द का प्रयोग मन के पर्यायवाची के रूप में किया जाता है। (मन और इच्छा पर्यायवाची शब्द हैं)।
6. [त्यागस्तस्यातिसुकरः सुसाध्यः स्पन्दनादपि ।
राज्यादप्यधिकानन्दः कुसुमादपि सुन्दरः ॥ ६ ॥
tyāgastasyātisukaraḥ susādhyaḥ spandanādapi |rājyādapyadhikānandaḥ kusumādapi sundaraḥ || 6 ||
The abandonment of the mind is very easy, and more facile than the stirring of it; it is attended with a greater delight, than the possession of a kingdom can afford, and is more pleasant than the scent of fragrant flowers.]
मन को शांत करना बहुत आसान है, और उसे उत्तेजित करने से कहीं अधिक सहज है; इससे इतना आनंद मिलता है जितना किसी राज्य के अधिकार से भी नहीं मिल सकता, और यह सुगंधित फूलों की खुशबू से भी अधिक सुखद है।
7. [मूर्खस्य तु मनस्त्यागो नूनं दुःसाध्यतां गतः ।
पामरस्येव साम्राज्यं तृणस्येव सुमेरुता ॥ ७ ॥
mūrkhasya tu manastyāgo nūnaṃ duḥsādhyatāṃ gataḥ |pāmarasyeva sāmrājyaṃ tṛṇasyeva sumerutā || 7 ||
But it is very difficult for the ignorant, to get rid of or forsake the desires of their minds; it is as hard to them as it is for a boor to wield the reins of a kingdom, and for a heap of grass to be as high as a mountain.
लेकिन अज्ञानी लोगों के लिए अपने मन की इच्छाओं से छुटकारा पाना या उन्हें त्यागना बहुत कठिन होता है; यह उनके लिए उतना ही कठिन है जितना किसी गंवार के लिए राज्य की बागडोर संभालना और घास के ढेर का पहाड़ जितना ऊंचा होना।
सिखिद्वज ने कहा:—
8. [शिखिध्वज उवाच ।
स्वरूपं वेद्मि चित्तस्य वासनामयमाकुलम् ।
त्यागः स मन्ये दुःसाध्यो वज्रनिर्गिलनादपि ॥ ८ ॥
śikhidhvaja uvāca |
svarūpaṃ vedmi cittasya vāsanāmayamākulam |tyāgaḥ sa manye duḥsādhyo vajranirgilanādapi || 8 ||
Sikhidvaja said:—I understand the nature of the mind, to be replete with its desires; but I find my riddance from it, to be as impossible as the swallowing of an iron-bolt by anybody.
मैं मन की प्रकृति को समझता हूँ, जो अपनी इच्छाओं से भरा होता है; लेकिन मुझे इससे छुटकारा पाना उतना ही असंभव लगता है जितना किसी के लिए लोहे का बोल्ट निगलना।
9. [संसृत्यामोदपुष्पस्य दुःखदाहानलस्य च ।
जगदब्जमृणालस्य मोहमारुतखस्य च ॥ ९ ॥
saṃsṛtyāmodapuṣpasya duḥkhadāhānalasya ca |jagadabjamṛṇālasya mohamārutakhasya ca || 9 ||
I find the mind as the fragrant flower in the great garden of the world, and the crater of the fire of all our woes; it is the stalk of the lotus of the world, and it is the bag that bears and blows the gusts of delusion all over the world. Now tell me how this thing may be easily removed from us.]
मुझे लगता है कि मन संसार रूपी विशाल उद्यान का सुगंधित फूल है, और हमारे सभी दुखों की आग का स्रोत भी; यह संसार रूपी कमल की डंठल है, और यह भ्रम की हवाओं को संसार भर में फैलाने वाला थैला भी है। अब मुझे बताइए कि इसे हमसे आसानी से कैसे दूर किया जा सकता है।
10. [शरीरयन्त्रवाहस्य दृत्पद्मभ्रमरस्य च ।
अयत्नाच्चेतसस्त्यागो यथा भवति तद्वद ॥ १० ॥
śarīrayantravāhasya dṛtpadmabhramarasya ca |ayatnāccetasastyāgo yathā bhavati tadvada || 10 ||
The mind is the locomotive engine of the body, it is the bee that flutters about the lotus of the heart; now tell me how I may with ease get rid of this mind.
मन शरीर का इंजन है, यह हृदय रूपी कमल के चारों ओर मंडराने वाली मधुमक्खी है; अब मुझे बताइए कि मैं इस मन से आसानी से कैसे छुटकारा पा सकता हूँ।
कुम्भा ने उत्तर देते हुए कहा:—
11. [कुम्भ उवाच ।
सर्वनाशोऽस्य यः साधो चेतसः संसृतिक्षयः ।
स एव चित्तसंत्याग इत्युक्तं दीर्घदर्शिभिः ॥ ११ ॥
kumbha uvāca |
sarvanāśo'sya yaḥ sādho cetasaḥ saṃsṛtikṣayaḥ |sa eva cittasaṃtyāga ityuktaṃ dīrghadarśibhiḥ || 11 ||
Kumbha answered said:—The total extirpation of the mind, consists in the entire extinction of the world from it; the learned and the men of long foresight, call this to be the abandonment of the mind.
मन का पूर्णतः उन्मूलन, उससे संसार का पूर्णतः विलीन हो जाना है; विद्वान और दूरदर्शी लोग इसे मन का परित्याग कहते हैं (अर्थात् जब मन अपने सभी विचारों और चिंताओं के साथ बाहर निकाल दिया जाता है)।
सिखिद्वज ने उत्तर दिया:—
12. [शिखिध्वज उवाच ।
चित्तत्यागादहं मन्ये चित्तनाशः सुसिद्धये ।
अभावः शतशो व्याधेः कथमस्यानुभूयते ॥ १२ ॥
śikhidhvaja uvāca |
cittatyāgādahaṃ manye cittanāśaḥ susiddhaye |abhāvaḥ śataśo vyādheḥ kathamasyānubhūyate || 12 ||
Sikhidvaja rejoined:—I think the extinction of the mind, is better than our abandonment of it, on account of securing the success of our purposes; but how can we know the gradual expurgation of the mind, from the hundreds of diseases to which it is subject.]
मुझे लगता है कि अपने उद्देश्यों की सफलता सुनिश्चित करने के लिए मन का त्याग करने की तुलना में मन का विनाश बेहतर है; लेकिन हम यह कैसे जान सकते हैं कि मन धीरे-धीरे उन सैकड़ों रोगों से कैसे मुक्त हो जाएगा जिनसे वह ग्रस्त है।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
13. [कुम्भ उवाच ।
अहंबीजश्चित्तद्रुमः सशाखाफलपल्लवः ।
उन्मूलय समूलं तमाकाशहृदयो भव ॥ १३ ॥
kumbha uvāca |
ahaṃbījaścittadrumaḥ saśākhāphalapallavaḥ |unmūlaya samūlaṃ tamākāśahṛdayo bhava || 13 ||
Kumbha replied:—Egoism is the root (seed) of the arbour of the mind, with all its branches and leaves and fruits and flowers; therefore root out the mind with its very root of egoism, and have thy breast as clear as the empty and lurid sky.]
अहंकार मन के वृक्ष की जड़ (बीज) है, जिसमें उसकी सभी शाखाएँ, पत्ते, फल और फूल शामिल हैं; इसलिए अहंकार की जड़ सहित मन को जड़ से उखाड़ फेंकें, और अपने हृदय को निर्मल और अंधकारमय आकाश के समान निर्मल बना लें।
सिखिद्वज ने उत्तर दिया:—
14. [शिखिध्वज उवाच ।
चेतसः किं मुने मूलं कोऽकुंरः कोऽस्य संभवः ।
काःशास्त्राःकेच वा स्कन्धाः कथमुन्मूल्यते च सः ॥ १४ ॥
śikhidhvaja uvāca |
cetasaḥ kiṃ mune mūlaṃ ko'kuṃraḥ ko'sya saṃbhavaḥ |kāḥśāstrāḥkeca vā skandhāḥ kathamunmūlyate ca saḥ || 14 ||
Sikhidvaja rejoined:—Tell me, O sage, what is the root of the mind, what are its sprouts and fruits; tell me also how many stems and branches it has, and how is it possible to root it out at once.]
हे ऋषि, मुझे बताइए, मन की जड़ क्या है, इसके अंकुर और फल क्या हैं; यह भी बताइए कि इसकी कितनी शाखाएँ और तने हैं, और इसे एक ही बार में जड़ से उखाड़ना कैसे संभव है।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
15. [कुम्भ उवाच ।
अहमर्थोदयो योऽयं स चित्तावेदनात्मकः ।
एतच्चित्तद्रुमस्यास्य विद्धि बीजं महामते ॥ १५ ॥
kumbha uvāca |
ahamarthodayo yo'yaṃ sa cittāvedanātmakaḥ |etaccittadrumasyāsya viddhi bījaṃ mahāmate || 15 ||
Kumbha replied:—Know prince that egoism and all the words expressive of the self as meity &c., and indicative of the mind, are the seeds of the tree of the mind.
हे राजकुमार, यह जान लो कि अहंकार और वे सभी शब्द जो स्वयं को 'मैति' आदि के रूप में व्यक्त करते हैं और मन के सूचक हैं, वे मन के वृक्ष के बीज हैं।
16. [परमात्मपदं क्षेत्रं क्षेत्रं मायामयस्य तत् ।
एतस्मात्प्रथमोद्भिन्नादंकुरोऽनुभवाकृतिः ॥ १६ ॥
paramātmapadaṃ kṣetraṃ kṣetraṃ māyāmayasya tat |
etasmātprathamodbhinnādaṃkuro'nubhavākṛtiḥ || 16 ||
The field of its growth is the supreme soul, which is the common source of all entities; but that field being filled with illusion, the mind is deluded to believe itself as the first born sprout springing out of this field.
इसका विकास क्षेत्र परम आत्मा है, जो सभी प्राणियों का साझा स्रोत है; परन्तु वह क्षेत्र माया से भरा होने के कारण मन भ्रमित होकर स्वयं को उस क्षेत्र से उत्पन्न प्रथम अंकुर समझ लेता है। (दिव्य आत्मा का प्रथम अंकुर सजीव आत्मा है, जो मन में उत्पन्न होती है)।
17. [निश्चयात्मा निराकारो बुद्धिरित्येव सोच्यते ।
अस्य बुद्ध्यभिधानस्य याङ्कुरस्य प्रपीनता ॥ १७ ॥
niścayātmā nirākāro buddhirityeva socyate |asya buddhyabhidhānasya yāṅkurasya prapīnatā || 17 ||
The certain knowledge of the mind in its discrete state, is called its understanding (which in its concrete state is known as sensation); the buddhi or understanding is the state of maturity of the germ or sprout of the mind.
मन की पृथक अवस्था में प्राप्त निश्चित ज्ञान को उसकी समझ कहा जाता है (जो मूर्त अवस्था में संवेदना कहलाती है); बुद्धि या समझ मन के अंकुर की परिपक्वता की अवस्था है। (शिशु मन परिपक्व होकर समझ में परिवर्तित होता है)।
18. [संकल्परूपिणी तस्याश्चित्तनाममनोभिधा ।
जीवो मिथ्योपलम्भात्मा शून्यात्मा ह्युपलोपमः ॥ १८ ॥
saṃkalparūpiṇī tasyāścittanāmamanobhidhā |jīvo mithyopalambhātmā śūnyātmā hyupalopamaḥ || 18 |
The understanding or buddhi, being subject to various desires, takes the name of chitta or wasteful mind; and this mind makes the living being, which is as hollow within it, as a carved image of stone (or moulded metal), and a mere false conception.]
विभिन्न इच्छाओं के अधीन होने के कारण, बुद्धि या समझ को चित्त या व्यर्थ मन का नाम दिया जाता है; और यह मन जीव को, जो भीतर से खोखला होता है, पत्थर (या ढाली हुई धातु) की तराशी हुई मूर्ति और मात्र एक झूठी अवधारणा बना देता है।
19. [स्तम्भः कायोऽयमेतस्य स्नाय्वस्थिरसरञ्जितः ।
देशान्तरेऽङ्कुरोद्देशे कालस्पन्दोऽस्य वासना ॥ १९ ॥
stambhaḥ kāyo'yametasya snāyvasthirasarañjitaḥ |
deśāntare'ṅkuroddeśe kālaspando'sya vāsanā || 19 ||
The body is the stem of this tree of the mind, and is composed of the skin and bones and juicy matters.]
शरीर मन रूपी वृक्ष का तना है, और यह त्वचा, हड्डियों और रसदार पदार्थों से बना है।
20. [शाखायाश्चित्तवृक्षस्य दीर्घा दूरगतास्तताः ।
इन्द्रियाण्यल्पभोगाश्च भावाभावात्मयोनयः ॥ २० ॥
śākhāyāścittavṛkṣasya dīrghā dūragatāstatāḥ |indriyāṇyalpabhogāśca bhāvābhāvātmayonayaḥ || 20 ||
The branches of the tree of the mind, extend to a great distance all about it; and so the sensible organs of the body, protruding wide about it, perish at last in seeking for its enjoyment.
मन रूपी वृक्ष की शाखाएँ चारों ओर बहुत दूर तक फैली हुई हैं; और इसी प्रकार शरीर के इंद्रिय अंग, जो इसके चारों ओर दूर-दूर तक फैले हुए हैं, अंततः इसके आनंद की खोज में नष्ट हो जाते हैं।
21. [विटपौघा महान्तोऽस्य शुभाशुभफलाकुलाः ।
ईदृशस्यास्य चित्तस्य दुर्वृक्षस्य प्रतिक्षणम् ॥ २१ ॥
viṭapaughā mahānto'sya śubhāśubhaphalākulāḥ |īdṛśasyāsya cittasya durvṛkṣasya pratikṣaṇam || 21 ||
Now try to lop off the branches of the tree of thy mind, and try also to root out the noxious tree at once.
अब अपने मन रूपी वृक्ष की शाखाओं को काटने का प्रयास करो, और साथ ही उस हानिकारक वृक्ष को जड़ से उखाड़ फेंकने का भी प्रयास करो।
सिखिद्वज ने कहा:—
22. [शास्त्राविलवनं कुर्वन्मूलकाषे भरं कुरु ।
शिखिध्वज उवाच ।
चित्तद्रुमस्य शाखादेः कुर्वाणोऽहं विकर्तनम् ॥ २२ ॥
śāstrāvilavanaṃ kurvanmūlakāṣe bharaṃ kuru |
śikhidhvaja uvāca |
cittadrumasya śākhādeḥ kurvāṇo'haṃ vikartanam || 22 ||
Sikhidvaja said:—I can some how or other lop off the branches of the tree of mind, but tell me, O my sagely monitor, how I may be able to pull it out by its very root at once.]
मैं किसी न किसी तरह मन के वृक्ष की शाखाओं को काट सकता हूँ, लेकिन हे मेरे बुद्धिमान मार्गदर्शक, मुझे यह बताइए कि मैं इसे जड़ से उखाड़ कैसे सकूँ।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
23. [कथं करोमि मूलस्य निःशेषकषणं मुने ।
कुम्भ उवाच ।
वासना विविधाः शाखाः फलस्पन्दादिनान्विताः ॥ २३ ॥
kathaṃ karomi mūlasya niḥśeṣakaṣaṇaṃ mune |
kumbha uvāca |
vāsanā vividhāḥ śākhāḥ phalaspandādinānvitāḥ || 23 ||
Kumbha replied:—All our desires are the several branches of this tree, which are hanging with loads of fruits; and are lopped off by the axe of our reason.]
हमारी सभी इच्छाएँ इस वृक्ष की विभिन्न शाखाएँ हैं, जो फलों से लदी हुई हैं; और हमारी बुद्धि की कुल्हाड़ी से काट दी जाती हैं।
24. [अभाविता भवन्त्यन्तर्लूनाः संविद्वलेन ते ।
असंसक्तमना मौनी शान्तवादविचारणः ॥ २४ ॥
abhāvitā bhavantyantarlūnāḥ saṃvidvalena te |asaṃsaktamanā maunī śāntavādavicāraṇaḥ || 24 ||
He alone is able to lop off the plant of his mind, who is unattached to the world, who hold his taciturnity and inward tranquillity, who is judicious in all discussions, and does whatever offers of itself to him at any time.]
केवल वही व्यक्ति अपने मन के पौधे को काट सकता है जो संसार से अनासक्त है, जो मौन और आंतरिक शांति बनाए रखता है, जो सभी चर्चाओं में विवेकपूर्ण है, और जो किसी भी समय उसके सामने आने वाले किसी भी कार्य को करता है।
25. [संप्राप्तकारी यः सोऽन्तर्लूनश्चित्तलतो भवेत् ।
चित्तद्रुमलताजालं पौरुषेण विकर्तयन् ॥ २५ ॥
saṃprāptakārī yaḥ so'ntarlūnaścittalato bhavet |cittadrumalatājālaṃ pauruṣeṇa vikartayan || 25 ||
He who lops off the branches and brambles of the arbour of his mind, by his manliness of reason and discretion; is able also to root out this tree at once from his heart.]
जो व्यक्ति अपने विवेक और बुद्धि की शक्ति से अपने मन रूपी वृक्ष की शाखाओं और झाड़ियों को काट डालता है, वह इस वृक्ष को अपने हृदय से भी जड़ से उखाड़ सकता है।
26. [ यस्तिष्ठति स मूलस्य योग्यो निकषणे भवेत् ।
गौणं शाखाविलवनं मुख्यं मूलविकर्तनम् ॥ २६ ॥
yastiṣṭhati sa mūlasya yogyo nikaṣaṇe bhavet |gauṇaṃ śākhāvilavanaṃ mukhyaṃ mūlavikartanam || 26 ||
The first thing to be done with the mind, is to root it out at once from the heart and the next process is to lop off its branches;therefore employ thyself more to its eradication, than to the severing of its boughs and branches.
मन के साथ सबसे पहले जो करना है, वह है उसे हृदय से जड़ से उखाड़ फेंकना और अगली प्रक्रिया है उसकी शाखाओं को काट देना; इसलिए उसकी शाखाओं को काटने की बजाय उसे जड़ से उखाड़ने में अधिक समय लगाओ।
27. [चित्तवृक्षस्य तेन त्वं मूलकाषपरो भव ।
मुख्यत्वेन महाबुद्धे मूलदाहमलं कुरु ॥ २७ ॥
cittavṛkṣasya tena tvaṃ mūlakāṣaparo bhava |mukhyatvena mahābuddhe mūladāhamalaṃ kuru || 27 ||
You may also burn it as the first step, instead of lopping the branches; and thus the great trunk of the tree of mind being reduced to ashes, there remains an entire mindlessness at last.
आप चाहें तो शाखाओं को काटने के बजाय इसे पहले चरण के रूप में जला भी सकते हैं; और इस प्रकार मन के वृक्ष का विशाल तना राख में बदल जाएगा, और अंत में पूर्णतः मनहीनता ही शेष रह जाएगी।
सिखिद्वज ने कहा:—
28. [चित्तकण्टकखण्डस्य भवत्येवमचित्तता ।
शिखिध्वज उवाच ।
अहंभावात्मनश्चित्तद्रुमबीजस्य हे मुने ।
कोऽनलो दहनाख्येऽस्मिन्कर्मण्यर्थकरो भवेत् ॥ २८ ॥
cittakaṇṭakakhaṇḍasya bhavatyevamacittatā |
śikhidhvaja uvāca |
ahaṃbhāvātmanaścittadrumabījasya he mune |
ko'nalo dahanākhye'sminkarmaṇyarthakaro bhavet || 28 ||
Sikhidvaja said:—Tell me O my sagely guide, what is that fire which is able to burn away the seed of the tree of mind, which is covered all over with the cuticle of egoism.
हे मेरे ज्ञानी मार्गदर्शक, मुझे बताइए, वह कौन सी अग्नि है जो अहंकार के आवरण से पूरी तरह ढके हुए मन के वृक्ष के बीज को जलाकर राख कर सकती है?
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
29. [कुम्भ उवाच ।
राजन्स्वात्मविचारोऽयं कोऽहं स्यामिति रूपधृक् ।
चित्तदुर्द्रुमबीजस्य दहने दहनः स्मृतः ॥ २९ ॥
kumbha uvāca |
rājansvātmavicāro'yaṃ ko'haṃ syāmiti rūpadhṛk |cittadurdrumabījasya dahane dahanaḥ smṛtaḥ || 29 ||
Kumbha replied:—Prince, the fire which is able to consume the seed of the noxious plant of the mind, is the expostulation of the question, “what am I that bear this corporeal form upon me.”]
राजकुमार, वह अग्नि जो मन रूपी विषैले पौधे के बीज को भस्म करने में सक्षम है, इस प्रश्न का प्रतिवाद है, "मैं कौन हूँ जो इस शारीरिक रूप को धारण करता हूँ।"
सिखिद्वज ने कहा:—
30. [शिखिध्वज उवाच ।
मुने मया स्वया बुद्ध्या बहुशः प्रविचारितम् ।
यावन्नाहं जगन्नोर्वीवनमण्डलमण्डितम् ॥ ३० ॥
śikhidhvaja uvāca |
mune mayā svayā buddhyā bahuśaḥ pravicāritam |yāvannāhaṃ jagannorvīvanamaṇḍalamaṇḍitam || 30 ||
Sikhidvaja said:—O sage! I have repeatedly considered the questions in my own understanding, and found that my egoism does not consist in aught of this world, or this earth, or the woods which form its garniture.
हे ऋषि! मैंने बार-बार अपने विवेक से इन प्रश्नों पर विचार किया है, और पाया है कि मेरा अहंकार इस संसार, इस पृथ्वी या इसके सौंदर्य प्रसाधनों में निहित किसी भी चीज में नहीं है।
31. [नाद्रेस्तटं न विपिनं न पर्णस्पन्दनादि च ।
जडत्वान्न च देहादि न मांसास्थ्यसृगादि च ॥ ३१ ॥
nādrestaṭaṃ na vipinaṃ na parṇaspandanādi ca |jaḍatvānna ca dehādi na māṃsāsthyasṛgādi ca || 31 ||
That my ego lay no where in the hills and forests where I resided, nor in the shaking of the leaves before me; nor did it lie in any part of my gross body, or in its flesh, bones or blood.]
मेरा अहंकार न तो उन पहाड़ियों और जंगलों में था जहाँ मैं रहता था, न ही मेरे सामने पत्तों के हिलने में; न ही यह मेरे स्थूल शरीर के किसी भाग में, न ही उसके मांस, हड्डियों या रक्त में था।
32. [कर्मेन्द्रियाण्यपि न च न च बुद्धीन्द्रियाणि च ।
न मनो नापि च मतिर्नाहंकारश्च जाड्यतः ॥ ३२ ॥
karmendriyāṇyapi na ca na ca buddhīndriyāṇi ca |na mano nāpi ca matirnāhaṃkāraśca jāḍyataḥ || 32 ||
It does not lie in any of the organs of action, nor in the organs of sensation; it does not consist in the mind or in the understanding, or in any part of the gross body.
यह न तो कर्म अंगों में निहित है, न ही संवेदना अंगों में; यह न तो मन में, न ही समझ में, और न ही शरीर के किसी स्थूल भाग में।
33. [कटकत्वं यथा हेम्नि तथाहंत्वं चिदात्मनि ।
जडं त्वसद्रूपतया तेन तन्नास्ति हे मुने ॥ ३३ ॥
kaṭakatvaṃ yathā hemni tathāhaṃtvaṃ cidātmani |jaḍaṃ tvasadrūpatayā tena tannāsti he mune || 33 ||
As we see the form of the bracelet in gold, so do I conceive my egoism to consist in the intelligent soul; because it is impossible for any material substance, to have anything as intelligence.
जिस प्रकार हम सोने में कंगन का रूप देखते हैं, उसी प्रकार मैं अपने अहंकार को बुद्धिमान आत्मा में समाहित मानता हूँ; क्योंकि किसी भी भौतिक पदार्थ के लिए बुद्धि जैसी कोई चीज रखना असंभव है (जैसा कि मैं अपने अहंकार में देखता हूँ)।
34. [संनिवेशनिवासात्मा सर्वार्थादिः परे पदे ।
विद्यते नान्यदन्यत्वान्नभसीव महाद्रुमः ॥ ३४ ॥
saṃniveśanivāsātmā sarvārthādiḥ pare pade |vidyate nānyadanyatvānnabhasīva mahādrumaḥ || 34 ||
All real existence depends on the supreme soul for its subsistence, so all real entities subsist in the supreme essence; or else it is impossible for any thing to exist in a nullity, as there is no possibility for a forest to subsist in a vacuity.]
समस्त वास्तविक अस्तित्व अपने निर्वाह के लिए परम आत्मा पर निर्भर करता है, इसलिए सभी वास्तविक सत्ताएँ परम सार में विद्यमान हैं; अन्यथा शून्यता में किसी भी वस्तु का अस्तित्व असंभव है, जैसे कि शून्यता (बिना किसी ठोस आधार के) में जंगल का अस्तित्व संभव नहीं है।
35. [जानन्नपीति भगवन्नहंत्वमलमार्जनम् ।
अन्तर्यज्ज्ञं न जानामि तेन तप्ये चिरं मुने ॥ ३५ ॥
jānannapīti bhagavannahaṃtvamalamārjanam |
antaryajjñaṃ na jānāmi tena tapye ciraṃ mune || 35 ||
Thus sir, knowing it full well, that my egoism is an aspect or shadow of my internal soul and worthy to be wiped off from it; yet I regret at my ignorance of the intrinsic spirit from which it is to be wiped off, and the internal soul be set in full light.
अतः महोदय, यह भली-भांति जानते हुए भी कि मेरा अहंकार मेरी आंतरिक आत्मा का एक पहलू या छाया है और उससे मिटाए जाने योग्य है; फिर भी मुझे उस मूल भावना के बारे में अपनी अज्ञानता पर खेद है जिससे इसे मिटाया जाना है और आंतरिक आत्मा को पूर्ण प्रकाश में स्थापित किया जाना है।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
36. [कुम्भ उवाच ।
एतावन्मात्रकं वृन्दं यदि न त्वं महीपते ।
जडत्वात्तन्महाबुद्धे योऽसि तद्वद मेऽनघ ॥ ३६ ॥
kumbha uvāca |
etāvanmātrakaṃ vṛndaṃ yadi na tvaṃ mahīpate |jaḍatvāttanmahābuddhe yo'si tadvada me'nagha || 36 ||
Kumbha replied:—If you are none of these material objects as you say, nor doth your egoism consist in materiality; then tell me prince, what you think yourself to be in reality.
यदि आप जैसा कहते हैं, इन भौतिक वस्तुओं में से कोई भी नहीं हैं, और न ही आपका अहंकार भौतिकता में निहित है; तो मुझे बताइए, राजकुमार, आप वास्तव में स्वयं को क्या मानते हैं?
सिखिद्वज ने उत्तर देते हुए कहा:—
37. [शिखिध्वज उवाच ।
चिन्मात्रमहमच्छात्मवेदनं विदुषां वर ।
यत्र भावाः स्वदन्ते ते निर्णीयन्ते च येन वा ॥ ३७ ॥
śikhidhvaja uvāca |
cinmātramahamacchātmavedanaṃ viduṣāṃ vara |yatra bhāvāḥ svadante te nirṇīyante ca yena vā || 37 ||
Sikhidvaja answered said:—I feel myself O most learned sir, to be that intelligent and pure soul, which is of the form of intelligence, which acquaints me of all existence, and which discriminates their different natures.]
हे परम विद्वान महोदय, मैं स्वयं को उस बुद्धिमान और पवित्र आत्मा के समान महसूस करता हूँ, जो बुद्धि के स्वरूप की है, जो मुझे समस्त अस्तित्व से परिचित कराती है और उनके विभिन्न स्वरूपों में भेद करती है।
38. [एवंरूपस्य मे लग्नं नूनं मलमकारणम् ।
सकारणं वाहमिति यत्पदं च न वेद्म्यहम् ॥ ३८ ॥
evaṃrūpasya me lagnaṃ nūnaṃ malamakāraṇam |sakāraṇaṃ vāhamiti yatpadaṃ ca na vedmyaham || 38 ||
I perceive thus my egoism to be attached to my body, but whether it is a caused or causeless principle, is what I am perfectly ignorant of.
इस प्रकार मुझे लगता है कि मेरा अहंकार मेरे शरीर से जुड़ा हुआ है, लेकिन यह किसी कारण से उत्पन्न सिद्धांत है या अकारण सिद्धांत है, इस बारे में मुझे बिल्कुल भी जानकारी नहीं है।
39. [असदेतदनात्मीयं प्रमार्ष्टुं मलमात्मनः ।
मुने यदा न शक्नोमि तेन तप्ये सुदारुणम् ॥ ३९ ॥
asadetadanātmīyaṃ pramārṣṭuṃ malamātmanaḥ |mune yadā na śaknomi tena tapye sudāruṇam || 39 ||
I am unable O sage, to rub out this sense of my egoism as an unreality and unessentiality; and it is on that I greatly regret in myself.
हे ऋषि, मैं अपने अहंकार की इस भावना को, जो एक अवास्तविकता और निरर्थकता है, मिटाने में असमर्थ हूँ; और इसी बात पर मुझे अपने भीतर बहुत खेद है (कि मैं आपके मार्गदर्शन के अनुसार अपने अहंकार से छुटकारा पाने में असमर्थ हूँ)।
कुम्भा ने कहा:—
40. [कुम्भ उवाच ।
ब्रूहि किं तन्महाबाहो लग्नं तव मलं महत् ।
स्थितोऽसि येन संसारी सता वाप्यथवाऽसता ॥ ४० ॥
kumbha uvāca |
brūhi kiṃ tanmahābāho lagnaṃ tava malaṃ mahat |sthito'si yena saṃsārī satā vāpyathavā'satā || 40 ||
Kumbha said:—Tell me O prince, what is that great foulness, which thou feelest to be attached to thee, which makes thee act as a man of the world, and whether thou thinkest it as something or a mere delusion.]
हे राजकुमार, मुझे बताओ, वह कौन सी घोर बुराई है जो तुम्हें अपने साथ जुड़ी हुई महसूस होती है, जो तुम्हें सांसारिक व्यक्ति की तरह व्यवहार करने के लिए मजबूर करती है, और क्या तुम इसे कुछ मानते हो या केवल एक भ्रम?
सिखिद्वज ने उत्तर दिया:—
41. [
मेरे अहंकार का बोध, जो मेरे मन रूपी वृक्ष की जड़ है, वह घोर दोष है जो मुझसे चिपका रहता है; मुझे नहीं पता कि इससे कैसे छुटकारा पाऊं, क्योंकि मैं इसे जितना भी टालने की कोशिश करता हूं, यह उतना ही अधिक मुझसे लिपट जाता है।
कुम्भा ने कहा:—
41. [शिखिध्वज उवाच ।
चित्तद्रुमस्य यद्बीजमहंभावश्च मे मलम् ।
तच्च त्यक्तुं न जानामि त्यक्तं त्यक्तमुपैति माम् ॥ ४१ ॥
śikhidhvaja uvāca |
cittadrumasya yadbījamahaṃbhāvaśca me malam |tacca tyaktuṃ na jānāmi tyaktaṃ tyaktamupaiti mām || 41 ||
Sikhidvaja replied:—The sense of my egoism, which is the root of the tree of my mind, is the great foulness that attaches to me; I know not how to get rid of it, for however I try to shun it, the more it clings about me.]
42. कुम्भ उवाच ।
कारणाज्जायते कार्यं यत्तत्सर्वत्र संभवेत् ।
अन्यत्त्वसद्द्विचन्द्राभं दृष्टमेतन्न विद्यते ॥ ४२ ॥
kumbha uvāca |
kāraṇājjāyate kāryaṃ yattatsarvatra saṃbhavet |anyattvasaddvicandrābhaṃ dṛṣṭametanna vidyate || 42 ||
Kumbha said:—Every effect is produced from some cause or other, and this is the general law of nature everywhere; anything otherwise is as false as the sight of a second moon in the sky, which is nothing but a reflection of the true moon.
प्रत्येक प्रभाव किसी न किसी कारण से उत्पन्न होता है, और यह प्रकृति का सर्वत्र सामान्य नियम है; इसके विपरीत कुछ भी उतना ही झूठा है जितना आकाश में दूसरा चंद्रमा दिखना, जो कि वास्तविक चंद्रमा का प्रतिबिंब मात्र है।
43. [कारणाज्जायते कार्यमहंभावाद्भवाङ्कुरः ।
इति कारणमन्विष्य कथयस्व ममाधुना ॥ ४३ ॥
kāraṇājjāyate kāryamahaṃbhāvādbhavāṅkuraḥ |iti kāraṇamanviṣya kathayasva mamādhunā || 43 ||
It is the cause which produces the effect, whether it be a big one or the small rudiment of it; therefore explore into the cause of your egoism, and tell me what it is.]
कारण ही परिणाम उत्पन्न करता है, चाहे वह बड़ा परिणाम हो या उसका छोटा-सा अंश; इसलिए अपने अहंकार के कारण का पता लगाइए और मुझे बताइए कि वह क्या है।
सिखिद्वज ने उत्तर दिया:—
44. [शिखिध्वज उवाच ।
मुनेऽहमिति दोषस्य वेदनं वेद्मि कारणम् ।
तद्यथोपशमं याति तन्मे वद मुनीश्वर ॥ ४४ ॥
śikhidhvaja uvāca |
mune'hamiti doṣasya vedanaṃ vedmi kāraṇam |tadyathopaśamaṃ yāti tanme vada munīśvara || 44 ||
Sikhidvaja replied:—I know my sagely guide, that it is mere illusion—maya, which is the cause of the fallacy of my egoism; but tell me sir, how this error of mine is to subside and vanish away from one.]
मैं अपने ज्ञानी गुरु को जानता हूँ कि यह केवल माया है—महात्मा का भ्रम है, जो मेरे अहंकार की भ्रांति का कारण है; लेकिन महोदय, मुझे बताइए कि मेरी यह गलती कैसे दूर हो सकती है और गायब हो सकती है।
45. [चितश्चेत्योन्मुखत्वेन दुःखायायमहंस्थितः ।
चेत्योपशमनं ब्रूहि मुने तदुपशान्तये ॥ ४५ ॥
citaścetyonmukhatvena duḥkhāyāyamahaṃsthitaḥ |
cetyopaśamanaṃ brūhi mune tadupaśāntaye || 45 ||
It is from the proclivity of the mind towards the thinkables, that I am suffering all these pains and pangs within myself; now tell me O muni, about the means of suppressing my thoughts, in regard to external objects.]
मन की चिंतनशील प्रवृत्ति के कारण ही मुझे ये सभी पीड़ाएँ और कष्ट भोगने पड़ रहे हैं; हे मुनि, अब मुझे बाह्य विषयों के संबंध में अपने विचारों को दबाने के उपाय बताइए।
कुम्भा ने कहा:—
46. [कुम्भ उवाच ।
कारणं कारणज्ञोऽसि वेदनस्य वदाशु मे ।
ततस्त्वां बोधयिष्यामि कारणाकारणक्रमम् ॥ ४६ ॥
kumbha uvāca |
kāraṇaṃ kāraṇajño'si vedanasya vadāśu me |tatastvāṃ bodhayiṣyāmi kāraṇākāraṇakramam || 46 ||
Kumbha said:—Tell me whether your thinking and knowing, are the causes of your thinkables and knowables, or these latter actuate your thinking and knowing powers. If you can tell me this, then shall I be able to explain to you the process of the cause and effect.]
मुझे बताइए कि क्या आपका चिंतन और ज्ञान, आपके चिंतन और ज्ञान के कारण हैं, या ये आपके चिंतन और ज्ञान की शक्तियों को सक्रिय करते हैं। यदि आप मुझे यह बता सकते हैं, तो मैं आपको कारण और परिणाम की प्रक्रिया समझा पाऊंगा।
47. [वेद्यवेदनरूपस्य चेत्यसंचेतनस्य मे ।
अकारणं कारणतां यद्यातं तव तद्वद ॥ ४७ ॥
vedyavedanarūpasya cetyasaṃcetanasya me|akāraṇaṃ kāraṇatāṃ yadyātaṃ tava tadvada || 47 ||
Now tell me which do you think to be the cause and not the cause, of knowing and knowable, and of thinking and the thinkable, which are the subjects of my question to you.
अब मुझे बताइए कि आपके विचार में जानने और जानने योग्य होने का, तथा सोचने और सोचने योग्य होने का, कौन सा कारण है और कौन सा कारण नहीं है, जो मेरे प्रश्न के विषय हैं।
सिखिद्वज ने उत्तर देते हुए कहा:—
48. [शिखिध्वज उवाच ।
चेत्यचेतनरूपस्य वेद्यसंवेदनाकृतेः ।
इयं पदार्थसत्तेह देहादि कारणं मुने ॥ ४८ ॥
śikhidhvaja uvāca |
cetyacetanarūpasya vedyasaṃvedanākṛteḥ |
iyaṃ padārthasatteha dehādi kāraṇaṃ mune || 48 ||
Sikhidvaja answered said:—I think, O sage, that the sensible objects of the body &c., are the causes of the thinking and thinkable (thoughts), and of knowing and the knowables or knowledge.]
हे ऋषि, मेरा मानना है कि शरीर आदि के इंद्रियगोचर विषय ही चिंतन और विचारणीय (विचारों) तथा ज्ञान और ज्ञेय-ज्ञान के कारण हैं। (क्योंकि जब तक कोई वस्तु वास्तविक रूप से विद्यमान न हो, हम न तो किसी बात का चिंतन कर सकते हैं, न ही उसे जान सकते हैं, और न ही उसका कोई आभास या ज्ञान प्राप्त कर सकते हैं)।
49. [शरीरादितयोदेति वेदनं वस्तुसत्तया ।
असत्याभासया स्पन्दो यथा पवनलेखया ॥ ४९ ॥
śarīrāditayodeti vedanaṃ vastusattayā |
asatyābhāsayā spando yathā pavanalekhayā || 49 ||
Our knowledge of the entity of things, appears only in the sensible forms of bodies; or else the mere abstract thought of a thing, is as empty as an airy nothing.]
वस्तुओं के अस्तित्व के बारे में हमारा ज्ञान केवल शरीरों के बोधगम्य रूपों में ही प्रकट होता है; अन्यथा किसी वस्तु का मात्र अमूर्त विचार एक हवा में तैरते शून्य के समान ही खोखला होता है।
50. [असत्ता वस्तुसत्ताया नावगच्छाम्यहं यथा ।
अहंत्ववेदनं चित्तबीजं समुपशाम्यति ॥ ५० ॥
asattā vastusattāyā nāvagacchāmyahaṃ yathā |ahaṃtvavedanaṃ cittabījaṃ samupaśāmyati || 50 ||
As I can not conceive the non-entity of a positive entity, nor the abstract nature of a concrete body;so I know not how my egoism, which is the seed of my mind, can be at once ignored by me.]
जिस प्रकार मैं किसी सकारात्मक सत्ता के अस्तित्वहीन होने की कल्पना नहीं कर सकता, न ही किसी ठोस शरीर के अमूर्त स्वरूप की; उसी प्रकार मैं यह नहीं जानता कि मेरे अहंकार, जो मेरे मन का बीज है, को मैं कैसे एक ही बार में नजरअंदाज कर सकता हूँ।
कुम्भा ने कहा:—
51. [कुम्भ उवाच ।
विद्यते यदि देहादिवस्तुसत्ता तदस्ति ते ।
अभावाद्देहसत्तादेः किंनिष्ठं तव वेदनम् ॥ ५१ ॥
kumbha uvāca |
vidyate yadi dehādivastusattā tadasti te |
abhāvāddehasattādeḥ kiṃniṣṭhaṃ tava vedanam || 51 ||
Kumbha said:—If thou rely on thy material body as a real existence, then tell me, on what does your knowledge depend, when your soul is separated from the body.]
यदि तुम अपने भौतिक शरीर को ही वास्तविक अस्तित्व मानते हो, तो मुझे बताओ, जब तुम्हारी आत्मा शरीर से अलग हो जाती है, तो तुम्हारा ज्ञान किस पर निर्भर करता है?
सिखिद्वज ने उत्तर दिया:—
52. [शिखिध्वज उवाच ।
यस्योपलभ्यते किंचित्स्वरूपं कलनात्मकम् ।
असद्रूपं कथं तत्स्यात्प्रकाशः स्यात्कथं तमः ॥ ५२ ॥
śikhidhvaja uvāca |
yasyopalabhyate kiṃcitsvarūpaṃ kalanātmakam |asadrūpaṃ kathaṃ tatsyātprakāśaḥ syātkathaṃ tamaḥ || 52 ||
Sikhidvaja replied:—The body which is evident to view, and a real entity, cannot be taken for an unreality by any body; as the palpable sun light, cannot be called darkness by any man of common sense.]
जो शरीर प्रत्यक्ष रूप से दिखाई देता है और एक वास्तविक इकाई है, उसे कोई भी व्यक्ति अवास्तविक नहीं मान सकता; ठीक वैसे ही जैसे प्रत्यक्ष सूर्य के प्रकाश को कोई भी समझदार व्यक्ति अंधकार नहीं कह सकता।
53. [हस्तपादादिसंयुक्तः क्रियाफलविलासवान् ।
सदानुभूयमानोऽयं देहो नास्ति कथं मुने ॥ ५३ ॥
hastapādādisaṃyuktaḥ kriyāphalavilāsavān |sadānubhūyamāno'yaṃ deho nāsti kathaṃ mune || 53 ||
Who can ignore the body, which is replete with its hands and feet and other members; which is full of activity and vivacity, and whose actions are so palpable to sight; and which is so evident to our perception and conception.]
शरीर को कौन नजरअंदाज कर सकता है, जो हाथों, पैरों और अन्य अंगों से परिपूर्ण है; जो गतिविधि और जीवंतता से भरा है, और जिसकी क्रियाएं दृष्टि से इतनी स्पष्ट हैं; और जो हमारी धारणा और कल्पना के लिए इतनी प्रत्यक्ष है।
कुम्भा ने कहा:—
54. [कुम्भ उवाच ।
कारणं यस्य कार्यस्य भूमिपाल न विद्यते ।
विद्यते नेह तत्कार्यं तत्संवित्तिस्तु विभ्रमः ॥ ५४ ॥
kumbha uvāca |
kāraṇaṃ yasya kāryasya bhūmipāla na vidyate |vidyate neha tatkāryaṃ tatsaṃvittistu vibhramaḥ || 54 ||
Kumbha said:—Know prince, that nothing can be said to exist, which is not produced by some cause; and the knowledge or consciousness that we have of it, cannot be but the product of mistake and error.]
हे राजकुमार, यह जान लो कि ऐसी कोई चीज नहीं है जिसका अस्तित्व हो, जो किसी कारण से उत्पन्न न हुई हो; और इसके बारे में जो ज्ञान या चेतना हमारे पास है, वह केवल गलती और त्रुटि का परिणाम है।
55. [कारणेन विना कार्यं शरीरं न कदाचन ।
विद्यते यस्य नो बीजं तद्द्रव्यं क्वेव जायते ॥ ५५ ॥
kāraṇena vinā kāryaṃ śarīraṃ na kadācana |vidyate yasya no bījaṃ taddravyaṃ kveva jāyate || 55 ||
There can be no product without a similar cause, and no material form can come out from a formless and immaterial agent. How can any thing come to existence, without having its seed of the like nature?]
समान कारण के बिना कोई उत्पाद नहीं हो सकता, और निराकार और अमूर्त कारक से कोई भौतिक रूप उत्पन्न नहीं हो सकता। एक ही प्रकृति के बीज के बिना कोई वस्तु अस्तित्व में कैसे आ सकती है?
56. [अकारणं तु यत्कार्यं सदिवाग्रेऽनुभूयते ।
तद्द्रष्टुर्विभ्रमाद्विद्धि मृगतृष्णाजलोपमम् ॥ ५६ ॥
akāraṇaṃ tu yatkāryaṃ sadivāgre'nubhūyate |taddraṣṭurvibhramādviddhi mṛgatṛṣṇājalopamam || 56 ||
Whatever product appears to present itself to anyone without its true cause, is as false an appearance as the mirage in the sand, before its deluded observer.
जो भी उत्पाद अपने वास्तविक कारण के बिना किसी के सामने प्रकट होता है, वह रेत में दिखने वाले मृग-तृष्णा की तरह ही भ्रामक होता है, खासकर जब वह किसी भ्रमित दर्शक के सामने हो।
57. [अविद्यमानमेव त्वं विद्धि मिथ्याभ्रमोदितम् ।
नातियत्नवतोऽप्येतन्मृगतृष्णाम्बु लभ्यते ॥ ५७ ॥
avidyamānameva tvaṃ viddhi mithyābhramoditam |
nātiyatnavato'pyetanmṛgatṛṣṇāmbu labhyate || 57 ||
Know thyself to be no real existence, but a false shape of your error only; and with whatever earnestness you took to it, you will never get any water from this delusive mirage.
अपने आप को वास्तविक अस्तित्व न समझो, बल्कि अपनी गलती का एक झूठा रूप समझो; और चाहे तुम कितनी भी गंभीरता से इस प्रयास में लग जाओ, इस भ्रामक मृगतृष्णा से तुम्हें कभी कोई लाभ नहीं मिलेगा।
सिखिद्वज ने कहा:—
58. [शिखिध्वज उवाच ।
असतो द्वीन्दुबिम्बादेर्न युक्तं कारणेक्षणम् ।
वन्ध्यातनयसर्वाङ्गमण्डनं कस्य राजते ॥ ५८ ॥
śikhidhvaja uvāca |
asato dvīndubimbāderna yuktaṃ kāraṇekṣaṇam |
vandhyātanayasarvāṅgamaṇḍanaṃ kasya rājate || 58 ||
Sikhidvaja said:—It is as useless to inquire the cause of a nonentity, as it is fruitless to look into the origin of the secondary moon which is but false reflex of the true one. Believing in a nullity, is as decorating the person of a barren woman's son.]
किसी अस्तित्वहीन वस्तु के कारण की खोज करना उतना ही व्यर्थ है जितना कि उस द्वितीयक चंद्रमा की उत्पत्ति की खोज करना जो केवल सच्चे चंद्रमा का भ्रामक प्रतिबिंब है। किसी शून्य में विश्वास करना, बांझ स्त्री के पुत्र को सजाने के समान है।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
59. [कुम्भ उवाच ।
कारणेन विना कार्यं शरीराद्यस्थिपञ्जरम् ।
अविद्यमानमेवेदं विद्ध्यसंभवतो नृप ॥ ५९ ॥
kumbha uvāca |
kāraṇena vinā kāryaṃ śarīrādyasthipañjaram |
avidyamānamevedaṃ viddhyasaṃbhavato nṛpa || 59 ||
Kumbha replied:—The body with its bones and ribs, are products of no assignable cause; therefore know it as no entity, because it is impossible for the frail body to be the work of an Everlasting Maker.]
हड्डियों और पसलियों सहित शरीर किसी निश्चित कारण से उत्पन्न नहीं होता; इसलिए इसे कोई इकाई न समझें, क्योंकि इस नश्वर शरीर का किसी शाश्वत निर्माता की रचना होना असंभव है।
सिखिद्वज ने कहा:—
60. [शिखिध्वज उवाच ।
हस्तपादादियुक्तस्य शरीरस्य मुनीश्वर ।
नित्यमालक्ष्यमाणस्य पिता कस्मान्न कारणम् ॥ ६० ॥
śikhidhvaja uvāca |
hastapādādiyuktasya śarīrasya munīśvara |
nityamālakṣyamāṇasya pitā kasmānna kāraṇam || 60 ||
Sikhidvaja said:—Now tell me sir, why we should not reckon our fathers the causes and producers of our bodies, with all their members and parts, since they are known as the immediate causes of these.
अब मुझे बताइए महोदय, हमें अपने पिताओं को अपने शरीर और उसके सभी अंगों के कारण और उत्पादक क्यों नहीं मानना चाहिए, क्योंकि वे इन सब के प्रत्यक्ष कारण के रूप में जाने जाते हैं।
कुम्भा ने उत्तर दिया:—
61. [कुम्भ उवाच ।
कारणाभावतो राजन्पिता नाम न विद्यते ।
असतो यत्तु संजातमसदेव तदुच्यते ॥ ६१ ॥
kumbha uvāca |
kāraṇābhāvato rājanpitā nāma na vidyate |
asato yattu saṃjātamasadeva taducyate || 61 ||
Kumbha replied:—The father can be nothing and no cause, without his having another cause for himself; because whatever is without a cause is nothing in itself.]
पिता का अस्तित्व किसी अन्य कारण के बिना न तो कुछ हो सकता है और न ही कोई कारण; क्योंकि जो कुछ भी बिना कारण के होता है वह अपने आप में कुछ भी नहीं होता।
62. [पदार्थानां च कार्याणां कारणं बीजमुच्यते ।
संभवत्यङ्ग जगति न बीजेन विनाङ्कुरः ॥ ६२ ॥
padārthānāṃ ca kāryāṇāṃ kāraṇaṃ bījamucyate |saṃbhavatyaṅga jagati na bījena vināṅkuraḥ || 62 ||
The causes of all things and effects are called as their seeds, and when there is no seed in existence, it is impossible for a germ to be produced in the earth from nothing.]
सभी चीजों के कारणों और परिणामों को उनके बीज कहा जाता है, और जब कोई बीज अस्तित्व में नहीं होता, तो पृथ्वी में अंकुर का उत्पन्न होना असंभव है।
63. तस्मान्न कारणं यस्य कार्यस्येहोपपद्यते ।
बीजाभावे हि तन्नास्ति तत्संवित्तिस्तु विभ्रमः ॥ ६३ ॥
tasmānna kāraṇaṃ yasya kāryasyehopapadyate |bījābhāve hi tannāsti tatsaṃvittistu vibhramaḥ || 63 ||
So when you cannot trace out the cause of an event, account the event as no event at all;because there can be no thing without its seed, and the knowledge of a causeless effect or eventuality, is an utter impossibility and fallacy of the understanding.
इसलिए जब आप किसी घटना के कारण का पता नहीं लगा सकते, तो उस घटना को घटना ही न मानें; क्योंकि बिना बीज के कुछ भी नहीं हो सकता, और बिना कारण के प्रभाव या घटना का ज्ञान होना पूर्णतः असंभव और समझ की भ्रांति है।
अवश्यं खलु यन्नास्ति निर्बीजं तन्मतिभ्रमः ।
द्वीन्दुत्वमरुभूम्यम्बुवन्ध्यापुत्रदशासमम् ॥ ६४ ॥
avaśyaṃ khalu yannāsti nirbījaṃ tanmatibhramaḥ |
dvīndutvamarubhūmyambuvandhyāputradaśāsamam || 64 ||
It is an egregious error to suppose the existence of a thing without its cause or seed, such as to suppose the existence of two moons in the sky, of water in the mirage and of the son of a barren woman.
65. शिखिध्वज उवाच ।
पितामहानां पुत्राणां पितृणां च जगत्त्रये ।
आद्यः पितामहः कस्मात्पूर्वोत्पत्तौ न कारणम् ॥ ६५ ॥
śikhidhvaja uvāca |
pitāmahānāṃ putrāṇāṃ pitṛṇāṃ ca jagattraye |ādyaḥ pitāmahaḥ kasmātpūrvotpattau na kāraṇam || 65 ||
Sikhidvaja said:—Now tell me sir, why should not our parents be taken as the causes of our production, who had our grandfathers and grandmothers for the causes or seeds of their birth likewise; and why should we not reckon our first great grandfather (Brahma), as the prime progenitor of the human race?
सिखिद्वज ने कहा:—अब मुझे बताइए, हमारे माता-पिता को हमारी उत्पत्ति का कारण क्यों नहीं माना जाना चाहिए, जिनके दादा-दादी भी उन्हीं के जन्म के कारण या बीज थे; और हमें अपने प्रथम परदादा (ब्रह्मा) को मानव जाति का मूल जनक क्यों नहीं मानना चाहिए?
कुम्भ उवाच ।
आद्यः पितामहो यः स्यात्सोऽपि नास्त्येव भूपते ।
कारणाभावतो नित्यं यदा भावो न कस्यचित् ॥ ६२ ॥
kumbha uvāca |
ādyaḥ pitāmaho yaḥ syātso'pi nāstyeva bhūpate |kāraṇābhāvato nityaṃ yadā bhāvo na kasyacit || 62 ||
कुम्भकार ने कहा ।
हे राजन, प्रथम पितामह भी जो रहे होंगे, वे भी नहीं हैं ।
जब कारण नहीं है, तब कार्य नहीं है । 62॥
The causes of all things and effects are called as their seeds, and when there is no seed in existence, it is impossible for a germ to be produced in the earth from nothing.
कारणस्य स्वबीजस्य नित्याभावात्पितामहः ।
अन्यः स दृश्यमानोपि भ्रमादन्यो न विद्यते ॥ ६७ ॥
kāraṇasya svabījasya nityābhāvātpitāmahaḥ|anyaḥ sa dṛśyamānopi bhramādanyo na vidyate || 67 ||
The great grandfather of creation even Brahma himself, is the cause of production by means of the seeds of the supreme spirit which produced him; or else the visible form in which he appeared, was no more than a mere delusion.
सृष्टि के परदादा, खुद ब्रह्मा भी, उस परम आत्मा के बीजों से उत्पादन का कारण हैं जिसने उन्हें बनाया; नहीं तो जिस रूप में वह प्रकट हुए, वह सिर्फ़ एक भ्रम था।
मृगतृष्णाम्बुवद्भ्रान्तिरूप एवावभासते ।
पितामहार्थकारित्वमपि तस्य भ्रमात्मकम् ॥ ६८ ॥
mṛgatṛṣṇāmbuvadbhrāntirūpa evāvabhāsate|pitāmahārthakāritvamapi tasya bhramātmakam || 68 ||
Know the form of the visible world, to be as great a fallacy as the appearance of water in the mirage; and so the creativeness of the great grandfather Brahma, is no more than an erroneous misconception.
दृश्य जगत के स्वरूप को जानना उतना ही बड़ा भ्रम है जितना कि मृगतृष्णा में जल का दिखना; और इसी प्रकार, परमपिता ब्रह्मा की सृजनात्मकता भी एक भ्रामक धारणा से अधिक कुछ नहीं है।
पितामहोदरे तस्य मिथ्याप्रत्ययतः स्थितिः ।
घना तव निवृत्तैव मार्जयिष्याम्यथेतरत् ॥ ६९ ॥
pitāmahodare tasya mithyāpratyayataḥ sthitiḥ |ghanā tava nivṛttaiva mārjayiṣyāmyathetarat || 69 ||
I will now wipe off the dark cloud of your error, that our great grandfather Brahma was conceived in the womb of the supreme spirit (whereby he is styled the padma-yoni or born of the lotus like navel string of God);and this will be the salvation of your soul.
अब मैं तुम्हारे उस भ्रम के काले बादल को मिटा दूंगा, कि हमारे परदादा ब्रह्मा का जन्म परम आत्मा के गर्भ में हुआ था (जिसके कारण उन्हें पद्मयोनि या भगवान की कमल जैसी नाभि से जन्मा कहा जाता है); और यही तुम्हारी आत्मा का उद्धार होगा।
तस्माच्चिदात्मकतयात्मनि चित्ततोऽयं नित्यं स्वयं कचति भूमिप देवदेवः ।
तेनैव पद्मज इति स्वयमात्मनात्मा प्रोक्तः स्वरूप इति शान्तमिदं समस्तम् ॥ ७० ॥
tasmāccidātmakatayātmani cittato'yaṃ nityaṃ svayaṃ kacati bhūmipa devadevaḥ |tenaiva padmaja iti svayamātmanātmā proktaḥ svarūpa iti śāntamidaṃ samastam || 70 ||
Now therefore know, O prince, that the lord God shines forever with his intelligent soul and mind in Himself; it is from him that the lotus born Brahma and the whole universe, are manifest to our view, and that there is nothing which exhibits itself without Him.
अतः हे राजकुमार, जान लो कि भगवान अपने बुद्धिमान स्वरूप और मन से सदा प्रकाशमान रहते हैं; उन्हीं से कमल रूप धारण ब्रह्मा और समस्त ब्रह्मांड हमारे दर्शन के लिए प्रकट होते हैं, और उनके बिना कुछ भी प्रकट नहीं होता।
.jpeg)
0 Comments