अध्याय LIII - स्मृतियों का निरूपण
तर्क । लीला के वायु में भ्रमण और उसके पति की आत्मा से मिलन का वर्णन । योग से अनभिज्ञ और अनभ्यस्त लोगों की भ्रष्टता का वर्णन ।
वसिष्ठ ने कहा :—
1. [श्रीवसिष्ठ उवाच ।
अथ लब्धवरा देहेनानेनैव महीपतिम् ।
पतिमाप्तुं प्रयात्येषा नभोमार्गेण विष्टपम् ॥ १ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
atha labdhavarā dehenānenaiva mahīpatim |patimāptuṃ prayātyeṣā nabhomārgeṇa viṣṭapam || 1 ||
1. [ Vasishtha said:—Lila having obtained the blessing of the goddess, proceeded with her fancied body to meet her royal spouse in heaven beyond the skies. ]
लीला देवी का आशीर्वाद प्राप्त करने के बाद, अपने कल्पित शरीर के साथ आकाश के पार स्वर्ग में अपने शाही पति से मिलने के लिए आगे बढ़ी।
2. [ इति संचिन्त्य सानन्दमुद्दाममकरध्वजा ।
पुप्लुवे पेलवाकारा पक्षिणीव नभस्तले ॥ २ ॥
iti saṃcintya sānandamuddāmamakaradhvajā |
pupluve pelavākārā pakṣiṇīva nabhastale || 2 ||
Having assumed her spiritual form which was as light as air, she fled merrily as a bird; and was wafted aloft by the fond desire of joining with her beloved lord. ]
वायु के समान प्रकाशमान अपना आध्यात्मिक रूप धारण करके वह पक्षी के समान प्रसन्नतापूर्वक उड़ गई; और अपने प्रियतम प्रभु से मिलने की उत्कट इच्छा से ऊपर उठ गई।
3. [ कुमारीं तत्र सा प्राप ज्ञप्त्यैव प्रहितां हिताम् ।
स्वसंकल्पमहादर्शात्पुरतो निर्गतामिव ॥ ३ ॥
kumārīṃ tatra sā prāpa jñaptyaiva prahitāṃ hitām |
svasaṃkalpamahādarśātpurato nirgatāmiva || 3 ||
She met before her a damsel sent by the goddess of wisdom, and as issuing out of the best model of her heart's desire. ]
उसके सामने एक युवती आई जो ज्ञान की देवी द्वारा भेजी गई थी और जो उसके हृदय की इच्छा के सर्वोत्तम आदर्श से उत्पन्न हुई थी।
युवती ने कहा :—
4. [कुमार्युवाच ।
दुहितास्मि सखि ज्ञप्तेः स्वागतं तेऽस्तु सुन्दरि ।
प्रतीक्षमाणा त्वामेव स्थितास्मीह नभःपथि ॥ ४ ॥
kumāryuvāca |
duhitāsmi sakhi jñapteḥ svāgataṃ te'stu sundari |pratīkṣamāṇā tvāmeva sthitāsmīha nabhaḥpathi || 4 ||
The damsel said:—I am the daughter of thy friend Sarasvati, and welcome thee, O beauteous lady in this place. I have been waiting here on thy way through the sky in expectation of thee.]
मैं आपकी सखी सरस्वती की बेटी हूं और वह सुंदरी, इस जगह पर आपका स्वागत है। मैं आपकी प्रतीक्षा में आकाश मार्ग से आपके मार्ग पर यहां प्रतीक्षा कर रही थी।
लीला ने कहा :—
5. [ लीलोवाच ।
देवि भर्तुः समीपं मां नय नीरजलोचने ।
महतां दर्शनं यस्मान्न कदाचन निष्फलम् ॥ ५ ॥
līlovāca |
devi bhartuḥ samīpaṃ māṃ naya nīrajalocane |mahatāṃ darśanaṃ yasmānna kadācana niṣphalam || 5 ||
Lila said:—Lead me, O lotus-eyed maid to the side of my husband, as the visit of the good and great never goes for nothing. ]
हे कमल-नेत्रों वाली दासी, मुझे मेरे पति के पास ले चलो, क्योंकि अच्छे और महान लोगों का आना कभी व्यर्थ नहीं जाता।
वसिष्ठ ने कहा :—
6. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।
एहि तत्रैव गच्छाव इत्युक्त्वा सा कुमारिका ।
पुरस्तस्याः स्थिता व्योम्नि मार्गदर्शनतत्परा ॥ ६ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
ehi tatraiva gacchāva ityuktvā sā kumārikā |purastasyāḥ sthitā vyomni mārgadarśanatatparā || 6 ||
Vasishtha said:—The damsel replied, come let us go there; and so saying, she stood before her looking forward on her way. ]
युवती ने कहा, आओ हम वहाँ चलें; और ऐसा कहकर वह उसके सामने खड़ी होकर उसके मार्ग की ओर देखने लगी।
7. [ ततस्तदनुयाता सा प्राप कोटरमम्बरम् ।
निर्मलं करमालाग्रं यथा लक्षणलेखिका ॥ ७ ॥
tatastadanuyātā sā prāpa koṭaramambaram |nirmalaṃ karamālāgraṃ yathā lakṣaṇalekhikā || 7 ||
Then proceeding onward both together, they came to the door-way of heaven, which was as broad as the open palm of the hand, and marked with lines as those in palmistry. ]
फिर दोनों साथ-साथ आगे बढ़ते हुए स्वर्ग के द्वार पर पहुँचे, जो हाथ की खुली हथेली के समान चौड़ा था, और हस्तरेखा शास्त्र की तरह रेखाओं से चिह्नित था। (?)
8. [ मेघमार्गमथोल्लङ्घ्य वातस्कन्धान्तरे गता ।
सूर्यमार्गादभिगता तारामार्गमतीत्य च ॥ ८ ॥
meghamārgamathollaṅghya vātaskandhāntare gatā |
sūryamārgādabhigatā tārāmārgamatītya ca || 8 ||
They passed the region of the clouds, and overstepped the tracks of the winds; then passing beyond the orbit of the sun, they reached the stations of the constellations.]
वे बादलों के क्षेत्र से गुजरे, और हवाओं के मार्गों को लांघ गए; फिर सूर्य की कक्षा से आगे निकलकर, वे नक्षत्रों के स्थानों पर पहुँच गए।
9. [ वाय्विन्द्रसुरसिद्धानां लोकानुल्लङ्घ्य लाघवात् ।
ब्रह्मविष्णुमहेशानां प्राप ब्रह्माण्डखर्परम् ॥ ९ ॥
vāyvindrasurasiddhānāṃ lokānullaṅghya lāghavāt |
brahmaviṣṇumaheśānāṃ prāpa brahmāṇḍakharparam || 9 ||
Thence they passed through the regions of air and water (Indraloka), to the abodes of the gods and saints (Siddhas); whence they went across the seats of Brahma, Vishnu and Siva to the great belt—of the universe. ]
वहां से वे वायु और जल के लोकों ( इन्द्रलोक ) से होते हुए देवताओं और संतों ( सिद्धों ) के निवासों तक पहुंचे; जहां से वे ब्रह्मा , विष्णु और शिव के आसनों को पार करते हुए ब्रह्मांड के महान क्षेत्र में पहुंचे।
10. [ हिमशैत्यं यथान्तस्थं कुम्भेऽभिन्ने बहिर्भवेत् ।
तथा संकल्पसिद्धा सा ब्रह्माण्डान्निर्गता बहिः ॥ १० ॥
himaśaityaṃ yathāntasthaṃ kumbhe'bhinne bahirbhavet |tathā saṃkalpasiddhā sā brahmāṇḍānnirgatā bahiḥ || 10 ||
Their spiritual bodies pierced through its orifice, as the humidity of ice water passes out of the pores of a tight water-jar.
उनके आध्यात्मिक शरीर उसके छिद्र से छेद कर निकल गए, जैसे बर्फ के पानी की नमी एक तंग पानी के बर्तन के छिद्रों से बाहर निकल जाती है।
11. [ स्वचित्तमात्रदेहैषा स्वसंकल्पस्वभावजम् ।
अन्तरेवानुभवति किलैवं नाम विभ्रमम् ॥ ११ ॥
svacittamātradehaiṣā svasaṃkalpasvabhāvajam |
antarevānubhavati kilaivaṃ nāma vibhramam || 11 ||
The body of Lila was of the form of her mind, which was of the nature of its own bent and tenor, and conceived these wanderings within itself. ]
लीला का शरीर उसके मन के रूप का था, जो अपने स्वयं के झुकाव और स्वभाव का था, और इन भटकनों को अपने भीतर ग्रहण करता था ( अर्थात , लीला की यात्राएँ पूरी तरह से उसके अपने मन और प्रवृत्ति का कार्य थीं)।
12. [ ब्रह्मादिस्थानमाक्रम्य प्राप्य ब्रह्माण्डखर्परम् ।
ततो ब्रह्माण्डपारस्था जलाद्यावरणानि च ॥ १२ ॥
brahmādisthānamākramya prāpya brahmāṇḍakharparam |tato brahmāṇḍapārasthā jalādyāvaraṇāni ca || 12 ||
Having traversed the spheres of Brahma, Vishnu and Siva, and crossed the limit of the mundane sphere, and the environs of atmospheric water and air:—]
ब्रह्मा, विष्णु और शिव के लोकों को पार करके, तथा सांसारिक लोक की सीमा और वायु तथा जल के परिवेश को पार करके:—
13. [ समुल्लङ्घ्य पुरः प्राप महाचिद्गगनान्तरम् ।
अदृष्टपारपर्यन्तमतिवेगेन धावता ।
सर्वतो गरुडेनापि कल्पकोटिशतैरपि ॥ १३ ॥
samullaṅghya puraḥ prāpa mahācidgaganāntaram |
adṛṣṭapāraparyantamativegena dhāvatā |sarvato garuḍenāpi kalpakoṭiśatairapi || 13 ||
They found an empty space as spacious as the scope of the great intellect, and impassable by the swift Garuda (the eagle of Jupiter) even in millions of Kalpa ages. ]
उन्होंने एक ऐसा रिक्त स्थान पाया जो महान बुद्धि के दायरे के समान विशाल था, तथा करोड़ों कल्प युगों में भी वेगवान गरुड़ (बृहस्पति का गरुड़) के लिए अगम्य था ( अर्थात् मन और शून्यता का असीमित स्थान) ।
14. [ तत्र ब्रह्माण्डलक्षाणि सन्त्यसंख्यानि भूरिशः ।
तान्यन्योन्यमदृष्टानि फलानीव महावने ॥ १४ ॥
tatra brahmāṇḍalakṣāṇi santyasaṃkhyāni bhūriśaḥ |
tānyanyonyamadṛṣṭāni phalānīva mahāvane || 14 ||
There they beheld an infinity of shapeless and nameless worlds, scattered about as the countless fruits in a great forest.]
वहाँ उन्होंने आकारहीन और नामहीन जगतों की अनंतता देखी, जो एक विशाल वन में असंख्य फलों की तरह बिखरे हुए थे। (अरूप जगतों की नीहारिकाएँ)।
15. [ तत्रैकस्मिन्पुरःसंस्थे विततावरणान्विते ।
वेधयित्वा विवेशान्तर्बदरं कृमिको यथा ॥ १५ ॥
tatraikasminpuraḥsaṃsthe vitatāvaraṇānvite |vedhayitvā viveśāntarbadaraṃ kṛmiko yathā || 15 ||
They pierced through the ambit of one of these orbs before them, and passed inside the same as a worm creeps in a fruit which it has perforated. ]
उन्होंने अपने सामने वाले इन गोलाकारों में से एक के दायरे को भेद दिया, और उसी तरह अंदर से निकल गए जैसे कोई कीड़ा उस फल में रेंगता है जिसे उसने छेद दिया हो।
16. [पुनर्ब्रह्मेन्द्रविष्ण्वादिलोकानुल्लङ्घ्य भास्वरान् । तन्महीमण्डलं श्रीमत्प्राप तारापथादधः ॥ १६ ॥
punarbrahmendraviṣṇvādilokānullaṅghya bhāsvarān |tanmahīmaṇḍalaṃ śrīmatprāpa tārāpathādadhaḥ || 16 ||
This brought them back by the same spheres of Brahma, Indra and others, to the orb of the globe below the starry frame.]
इससे वे ब्रह्मा, इंद्रऔर भी अन्य समान मंडलों द्वारा सॉलिड के फ्रेम के नीचे ग्लोब के गोलियाँ वापस ले ली गईं।
17. [ तत्र तन्मण्डलं प्राप्य तत्पुरं तच्च मण्डपम् ।
प्रविश्य पुष्पगुप्तस्य शवस्य निकटे स्थिता ॥ १७ ॥
tatra tanmaṇḍalaṃ prāpya tatpuraṃ tacca maṇḍapam |praviśya puṣpaguptasya śavasya nikaṭe sthitā || 17 ||
Here they saw the same country, the same city and the same tomb as before; and after entering the same, they sat themselves beside the corpse of Padma covered under the heap of flowers. ]
यहाँ उन्होंने पहले जैसा ही वही देश, वही नगर और वही समाधि देखी; और उसमें प्रवेश करके वे पुष्पों के ढेर से ढकी हुई पद्मा के शव के पास बैठ गये।
18. [ एतस्मिन्नन्तरे सा च न ददर्श कुमारिकाम् ।
मायामिव परिज्ञाता क्वापि यातां वरानना ॥ १८ ॥
etasminnantare sā ca na dadarśa kumārikām |māyāmiva parijñātā kvāpi yātāṃ varānanā || 18 ||
At this time Lila lost the sight of the heavenly damsel, who had been her companion erewhile, and who had now disappeared from her sight like a phantom of her illusion. ]
इस समय लीला ने उस स्वर्गीय युवती को खो दिया, जो पहले उसकी सहचरी थी, और जो अब उसकी माया के प्रेत की तरह उसकी दृष्टि से ओझल हो गई थी।
19. [ मुखमालोक्य सा तस्य स्वभर्तुः शवरूपिणः ।
इदं बुद्धवती सत्यं प्रतिभावशतः स्वतः ॥ १९ ॥
mukhamālokya sā tasya svabhartuḥ śavarūpiṇaḥ |idaṃ buddhavatī satyaṃ pratibhāvaśataḥ svataḥ || 19 ||
She then looked at the face of her husband, lying there as a dead body in his bed; and recognized him as such by her right discretion.]
तब उसने अपने पति के चेहरे को देखा, जो बिस्तर पर मृत शरीर के रूप में पड़ा था; और उसने अपने विवेक से उसे पहचान लिया।
20. [ अयं स भर्ता संग्रामे निहतो मम सिन्धुना ।
वीरलोकानिमान्प्राप्य क्षणं शेते यथासुखम् ॥ २० ॥
ayaṃ sa bhartā saṃgrāme nihato mama sindhunā |vīralokānimānprāpya kṣaṇaṃ śete yathāsukham || 20 ||
This must be my husband, said she, ay my very husband, who fell fighting with Sindhu; and has now attained this seat of the departed heroes, where he rests in peace. ]
उसने कहा, यह अवश्य ही मेरा पति है, हाँ, मेरा ही पति, जो सिंधु के साथ युद्ध करते हुए मारा गया ; और अब वह दिवंगत वीरों के इस आसन पर पहुँच गया है, जहाँ वह शांति से विश्राम कर रहा है।
21. [ अहं देव्याः प्रसादेन सशरीरैवमीदृशम् ।
इह प्राप्तवती धन्या मत्समा नास्ति काचन ॥ २१ ॥
ahaṃ devyāḥ prasādena saśarīraivamīdṛśam |iha prāptavatī dhanyā matsamā nāsti kācana || 21 ||
I have by the grace of the goddess arrived here in person, and reckon myself truly blest to find my husband also as such. ]
मैं देवी की कृपा से यहाँ साक्षात् आई हूँ, और अपने पति को भी इस रूप में पाकर ( अर्थात् यहाँ अपने ही रूप में विश्राम करते हुए) स्वयं को धन्य मानती हूँ।
22. [ इति संचिन्त्य सा हस्ते गृहीत्वा चारु चामरम् ।
वीजयामास चन्द्रेण द्यीरिवावनिमण्डलम् ॥ २२ ॥
iti saṃcintya sā haste gṛhītvā cāru cāmaram |vījayāmāsa candreṇa dyīrivāvanimaṇḍalam || 22 ||
She then took up a beautiful chowry flapper in her hand, and began to wave it over his body as the moon moves in the sky over the earth. ]
फिर उसने अपने हाथ में एक सुन्दर चौरीफफड़ाहट ली, और उसका शरीर इस प्रकार मुड़ने लगा, जैसे चन्द्रमा पृथ्वी के ऊपर आकाश में घूमता है।
जाग्रत लीला ने पूछा :—
23. [ प्रबुद्धलीलोवाच ।
ते भृत्यास्ताश्च वै दास्यः स राजा च प्रबुद्धवान् ।
वक्ष्यन्ति वदतां देवि किं कयैव कथं धिया ॥ २३ ॥
prabuddhalīlovāca |
te bhṛtyāstāśca vai dāsyaḥ sa rājā ca prabuddhavān |vakṣyanti vadatāṃ devi kiṃ kayaiva kathaṃ dhiyā || 23 ||
The waking lila asked said:—Tell me, O goddess! in what manner the did king and his servants and hand-maids accost this lady, and what they thought her to be.
हे देवी, मुझे बताओ! राजा और उसके सेवकों और दासियों ने इस स्त्री को किस प्रकार से परेशान किया और उन्होंने उसे क्या समझा?
देवी ने उत्तर दिया :—
24. [ श्रीदेव्युवाच ।
स राजा सा च ते भृत्याः सर्व एव परस्परम् ।
चिदाकाशैकतावेशादावयोश्च प्रभावतः ॥ २४ ॥
śrīdevyuvāca |
sa rājā sā ca te bhṛtyāḥ sarva eva parasparam |
cidākāśaikatāveśādāvayośca prabhāvataḥ || 24 ||
The goddess replied:—It was by our gift of wisdom to them, that this lady, that king and those servants, found themselves to partake of the one and same intellectual soul, in which they all subsisted.]
यह हमारी ओर से उन्हें दी गई बुद्धि का ही परिणाम था कि यह महिला, वह राजा और वे सेवक, स्वयं को एक ही बौद्धिक आत्मा का हिस्सा पाते थे, जिसमें वे सभी रहते थे।
25. [ महाचित्प्रतिभासत्वान्महानियतिनिश्चयात् ।
अन्योन्यमेवपश्यन्ति मिथः संप्रतिबिम्बितात् ॥ २५ ॥
mahācitpratibhāsatvānmahāniyatiniścayāt |anyonyamevapaśyanti mithaḥ saṃpratibimbitāt || 25 ||
Every soul is a reflection of the divine intellect, and is destined by his fixed decree to represent the individual souls to one another as refractions of the same, or as shadows in a magic show. ]
प्रत्येक आत्मा दिव्य बुद्धि का प्रतिबिंब है, और उसके नियत आदेश द्वारा उसे एक दूसरे के सामने उसी के अपवर्तन के रूप में, या जादू के शो (भोजकदृष्टा) में छाया के रूप में व्यक्तिगत आत्माओं का प्रतिनिधित्व करने के लिए नियत किया गया है।
26. [ इयं मे सहजा भार्या ममेयं सहजा सखी ।
ममेयं सहजा राज्ञी भृत्योऽयं सहजो मम ॥ २६ ॥
iyaṃ me sahajā bhāryā mameyaṃ sahajā sakhī |mameyaṃ sahajā rājñī bhṛtyo'yaṃ sahajo mama || 26 ||
Thus the king received his wife as his companion and queen, and his servants as cognate with himself.]
इस प्रकार राजा ने अपनी पत्नी को अपनी सहचरी और रानी के रूप में स्वीकार किया, और अपने सेवकों को अपने समान ( अर्थात् अपनी आत्मा के समान) माना।
27. [ केवलं त्वमहं सा च यथावृत्तमखण्डितम् ।
ज्ञास्याम इदमाश्चर्यं नतु कश्चिदपीतरः ॥ २७ ॥
kevalaṃ tvamahaṃ sā ca yathāvṛttamakhaṇḍitam |jñāsyāma idamāścaryaṃ natu kaścidapītaraḥ || 27 ||
He beheld the unity of his soul with her's and their's, and no distinction subsisting between any one of them. He was astonished to find that there was nothing distinct in them from what he had in himself. ]
उसने अपनी आत्मा को उसकी और उनकी आत्मा के साथ एकता में देखा, और उनमें से किसी के बीच कोई भेद नहीं था। उसे यह देखकर आश्चर्य हुआ कि उनमें और उसमें जो कुछ था, उसमें कोई भेद नहीं था।
जाग्रत लीला ने कहा :—
28. [ प्रबुद्धलीलोवाच ।
अमुनैव शरीरेण किमर्थं न गता पतिम् ।
एषा वरेण संप्राप्ता लीला ललितवादिनी ॥ २८ ॥
prabuddhalīlovāca |
amunaiva śarīreṇa kimarthaṃ na gatā patim |eṣā vareṇa saṃprāptā līlā lalitavādinī || 28 ||
The waking lila said:—Why did not that Lila meet her husband in her own person, according to her request and the boon that was granted to her? ]
उस लीला को उसके अनुरोध और उसे दिए गए वरदान के अनुसार, स्वयं उसके पति से क्यों नहीं मिला?
देवी ने उत्तर दिया :—
29. [
श्रीदेव्युवाच ।
अप्रबुद्धधियः सिद्धलोकान्पुण्यवशोदितान् ।
न समर्थाः स्वदेहेन प्राप्तुं छाया इवातपान् ॥ २९ ॥
śrīdevyuvāca |
aprabuddhadhiyaḥ siddhalokānpuṇyavaśoditān |
na samarthāḥ svadehena prāptuṃ chāyā ivātapān || 29 ||
The goddess replied:—It is not possible for unenlightened souls (as that of the young Lila), to approach in person to holy spirits (or their persons or places), which are visible and accessible only to the meritorious, and unapproachable by gross bodies as the sun light is inaccessible by a shadow. ]
अज्ञानी आत्माओं (युवा लीला की तरह) के लिए पवित्र आत्माओं (या उनके व्यक्तियों या स्थानों) तक व्यक्तिगत रूप से पहुंचना संभव नहीं है, जो केवल पुण्यात्माओं के लिए दृश्यमान और सुलभ हैं, और स्थूल शरीरों द्वारा अगम्य हैं जैसे सूर्य का प्रकाश छाया द्वारा दुर्गम है।
30. [ आदिसर्गे च नियतिः स्थापितेति प्रबोधिभिः ।
यथा सत्यमलीकेन न मिलत्येव किंचन ॥ ३० ॥
ādisarge ca niyatiḥ sthāpiteti prabodhibhiḥ |yathā satyamalīkena na milatyeva kiṃcana || 30 ||
So it is the established law from the beginning of creation, that intelligent souls can never join with dull beings and gross matter, as truth can never be mixed up with falsehood. ]
अतः सृष्टि के आरम्भ से ही यह स्थापित नियम है कि बुद्धिमान आत्माएँ कभी भी जड़ प्राणियों और स्थूल पदार्थों के साथ नहीं जुड़ सकतीं, जैसे सत्य कभी भी असत्य के साथ मिश्रित नहीं हो सकता।
31. [ यावद्वेतालसंकल्पो बालस्य किल विद्यते ।
निर्वेतालधियस्तावदुदयस्तस्य कः कथम् ॥ ३१ ॥
yāvadvetālasaṃkalpo bālasya kila vidyate |
nirvetāladhiyastāvadudayastasya kaḥ katham || 31 ||
And so is that as long as a boy is prepossessed with his notion of a ghost, it is in vain to convince him of the falsehood of goblins as mere chimeras of his imagination. ]
और इसी प्रकार जब तक कोई बालक भूत-प्रेत की धारणा से ग्रस्त है, तब तक उसे यह विश्वास दिलाना व्यर्थ है कि भूत-प्रेत उसकी कल्पना मात्र हैं।
32. [ अविवेकज्वरोष्णत्वं विद्यते यावदात्मनि ।
तावद्विवेकशीतांशुशैत्यं कुत उदेत्यलम् ॥ ३२ ॥
avivekajvaroṣṇatvaṃ vidyate yāvadātmani |
tāvadvivekaśītāṃśuśaityaṃ kuta udetyalam || 32 ||
And as long as the feverish heat of ignorance rages within the soul, it is impossible for the coolness of the moon of intelligence to spread over it. ]
और जब तक अज्ञान की ज्वरयुक्त गर्मी आत्मा के भीतर व्याप्त है, तब तक बुद्धि के चंद्रमा की शीतलता का उस पर फैलना असंभव है।
33. [ अहं पृथ्व्यादिदेहः खे गतिर्नास्ति ममोत्तमा ।
इतिनिश्चयवान्योऽन्तः कथं स्यात्सोऽन्यनिश्चयः ॥ ३३ ॥
ahaṃ pṛthvyādidehaḥ khe gatirnāsti mamottamā |itiniścayavānyo'ntaḥ kathaṃ syātso'nyaniścayaḥ || 33 ||
So long also as one believes himself to be composed of a corporeal body, and incapable to mount in the higher atmosphere, it is no way possible to make him believe otherwise. ]
जब तक कोई अपने आप को भौतिक शरीर से बना हुआ मानता है, और उच्च वायुमंडल में चढ़ने में असमर्थ है, तब तक उसे अन्यथा विश्वास दिलाना संभव नहीं है (कि उसकी आत्मा और मन में एक निराकार प्रकृति है)।
34. [ अतो ज्ञानविवेकेन पुण्येनाथ वरेण च ।
पुण्यदेहेन गच्छन्ति परं लोकमनेन तु ॥ ३४ ॥
ato jñānavivekena puṇyenātha vareṇa ca |puṇyadehena gacchanti paraṃ lokamanena tu || 34 ||
But it is by virtue of one's knowledge and discrimination, and by his own merit and divine blessing, that he acquires a saintly form (nature); wherewith he ascends to the higher region, as you have done with this body of yours.
किन्तु मनुष्य अपने ज्ञान और विवेक के कारण, अपने पुण्य और ईश्वरीय आशीर्वाद के कारण ही संत रूप (प्रकृति) प्राप्त करता है; जिससे वह उच्च लोक को प्राप्त होता है, जैसा कि तुमने अपने इस शरीर के साथ किया है।
35. [ शुष्कपर्णं किलाङ्गारे एतदेवाशु दह्यते ।
अयं देहमहंदेहः प्राप्त एव विशीर्यते ॥ ३५ ॥
śuṣkaparṇaṃ kilāṅgāre etadevāśu dahyate |ayaṃ dehamahaṃdehaḥ prāpta eva viśīryate || 35 ||
As dry leaves of trees are burnt in no time by the burning fire, so this corporeal body is quickly lost by one's assumption of his spiritual frame. ]
जैसे वृक्षों के सूखे पत्ते जलती हुई अग्नि में क्षण भर में ही जल जाते हैं, वैसे ही यह भौतिक शरीर आध्यात्मिक शरीर की धारणा से शीघ्र ही नष्ट हो जाता है।
36. [ एतावदेव भवति वरशापविजृम्भितैः ।
यथा संचिन्त्य एवाहं तथा स्मृत इति स्मृतिः ॥ ३६ ॥
etāvadeva bhavati varaśāpavijṛmbhitaiḥ |yathā saṃcintya evāhaṃ tathā smṛta iti smṛtiḥ || 36 ||
The effect of a blessing or curse, on any one is no other than his obtaining the state he desired or feared to have.]
किसी पर आशीर्वाद या शाप का प्रभाव, उसे उस अवस्था की प्राप्ति के अतिरिक्त और कुछ नहीं होता जिसकी वह इच्छा करता है या जिसे पाने से डरता है। (अतः लीला के वरदान ने उसे वह सब प्रदान कर दिया जो वह पाना चाहती थी)।
37. [ यः सर्पप्रत्ययो रज्ज्वां स कथं सर्पकार्यकृत् ।
आत्मन्येव हि यो नास्ति तस्य का कार्यकारिता ॥ ३७ ॥
yaḥ sarpapratyayo rajjvāṃ sa kathaṃ sarpakāryakṛt |ātmanyeva hi yo nāsti tasya kā kāryakāritā || 37 ||
As the false appearance of a snake in a rope, is attended with no motion or action of the serpent in it; so the unreal views of Lila's husband and others, were but the motionless imageries of her own imagination. ]
जैसे रस्सी में सर्प का मिथ्या रूप दिखाई देने पर भी उसमें सर्प की कोई गति या क्रिया नहीं होती; उसी प्रकार लीला के पति आदि के मिथ्या दृश्य उसकी अपनी कल्पना की निश्चल कल्पना मात्र थे।
38. [ यस्त्वेतन्मृत इत्येव मिथ्या समनुभूयते ।
प्रागभ्यासस्य पुष्टस्य नामैतत्प्रविजृम्भते ॥ ३८ ॥
yastvetanmṛta ityeva mithyā samanubhūyate |prāgabhyāsasya puṣṭasya nāmaitatpravijṛmbhate || 38 ||
Whoever views the false apparitions of the dead as present before the vision of his mind, he must know them as reflections of his past and constant remembrance of them. ]
जो कोई भी मृतकों की झूठी प्रेतात्माओं को अपने मन की दृष्टि के सामने उपस्थित मानता है, उसे उन्हें अपने अतीत के प्रतिबिंब और उनके निरंतर स्मरण के रूप में जानना चाहिए।
39. [ स्वानुभूते जगज्जाले सुगमा संस्मृतिभ्रमाः ।
नान्यसंकल्पितो नाम सर्गाद्यभ्यास ईदृशः ॥ ३९ ॥
svānubhūte jagajjāle sugamā saṃsmṛtibhramāḥ |nānyasaṃkalpito nāma sargādyabhyāsa īdṛśaḥ || 39 ||
So our notions of all these worlds are mere products of our reminiscence, and no creation of Brahma or any other cause; but simple productions of our desire. ]
अतः इन सभी संसारों के बारे में हमारी धारणाएं केवल हमारी स्मृति की उपज हैं, तथा ब्रह्मा या किसी अन्य कारण की रचना नहीं हैं; बल्कि हमारी इच्छा की सरल उपज हैं (जो कल्पना के समक्ष इन आकृतियों को प्रस्तुत करती है)।
40. [ अन्तरनुभूयमानाः संसृतयो बाह्यभूतजालानाम् ।अविदितवेद्यदृशामपि दूरे पुंसामिवैन्दवं बिम्बम् ॥ ४० ॥
antaranubhūyamānāḥ saṃsṛtayo bāhyabhūtajālānām |
aviditavedyadṛśāmapi dūre puṃsāmivaindavaṃ bimbam || 40 ||
So they who are ignorant of the knowable spirit of God, have only the notions of the outer world in them; as they view the distant orb of the moon within themselves. ]
अतः जो लोग ईश्वर की जानने योग्य आत्मा से अनभिज्ञ हैं, उनके अन्दर केवल बाह्य जगत् की धारणाएँ ही रहती हैं; जैसे वे अपने अन्दर (अपने मन में) चन्द्रमा के दूरस्थ गोले को देखते हैं।
.jpeg)
0 टिप्पणियाँ
If you have any Misunderstanding Please let me know