अध्याय CIX - अपने स्वामी के समक्ष चुडाला का प्रकट होना
पिछला
पुस्तक VI - निर्वाण प्रकरण भाग 1 (निर्वाण प्रकरण)
अगला >
तर्क:— चूड़ाला की पहचान , उसके कारनामों का वर्णन और उसके स्वामी के साथ पुनर्मिलन।
वशिष्ठ से संबंधित :—
1. śrīvasiṣṭha uvāca |
atha tāṃ dayitāṃ dṛṣṭvā vismayotphullalocanaḥ |śikhidhvaja uvācedamāścaryākulayā girā || 1 ||
Vasishtha related:—Sikhidvaja was surprised to see princess, so suddenly appearing before him; he looked upon her with his eyes staring with mute astonishment, and then broke his silence, with uttering the following words in his faltering speech. ]
सिखिद्वाज राजकुमारी को अचानक अपने सामने प्रकट होते देखकर आश्चर्यचकित रह गया; उसने मौन विस्मय से उसे घूरते हुए देखा, और फिर लड़खड़ाती हुई वाणी में निम्नलिखित शब्द बोलकर अपनी चुप्पी तोड़ी।
2. [ का त्वमुत्पलपत्राक्षि कुतः प्राप्तासि सुन्दरि ।
किमिहासि कियत्कालं किमर्थमिह तिष्ठसि ॥ २ ॥
kā tvamutpalapatrākṣi kutaḥ prāptāsi sundari |kimihāsi kiyatkālaṃ kimarthamiha tiṣṭhasi || 2 ||
What art thou, O lotus eyed maid, and whence comest thou to this place? why comest thou here, and how long hast thou been herein? say for what purpose dost thou abide in this forest. ]
हे कमल नेत्र कन्या, तुम कौन हो और यहाँ कहाँ से आई हो? तुम यहाँ क्यों आई हो और कब से यहाँ हो? बताओ तुम इस वन में किस उद्देश्य से ठहरी हो?
3. [ अङ्गेन व्यवहारेण स्मितेनानुनयेन च ।
मम जायाविलासेन तत्कलेवोपलक्ष्यसे ॥ ३ ॥
aṅgena vyavahāreṇa smitenānunayena ca |
mama jāyāvilāsena tatkalevopalakṣyase || 3 ||
Thy gait and figure, thy features and thy form, thy sweet smiles, manners and courtesy, bespeak thee plainly, to be an ectype or counterpart of the image of my wedded wife. ]
तुम्हारी चाल और आकृति, तुम्हारे चेहरे और तुम्हारा रूप, तुम्हारी मधुर मुस्कान, शिष्टाचार और विनम्रता, स्पष्ट रूप से यह दर्शाती है कि तुम मेरी विवाहित पत्नी की छवि की प्रतिरूप या प्रतिरूप हो।
चुडाला ने उत्तर दिया :—
4. [ चूडालोवाच ।
एवमेव प्रभो विद्धि चूडालास्मि न संशयः ।
अकृत्रिमेण देहेन लब्धोऽस्यद्य मया स्वयम् ॥ ४ ॥
cūḍālovāca |
evameva prabho viddhi cūḍālāsmi na saṃśayaḥ |akṛtrimeṇa dehena labdho'syadya mayā svayam || 4 ||
Chudala replied:—So it is my lord, as thou thinkest me to be thy lawful consort; I am no doubt thy princess Chudala, who has met thee today in her natural and undisguised form, as thou also hast found her as the same. ]
तो हे मेरे स्वामी, जैसा कि आप मुझे अपनी वैध संगिनी समझते हैं; मैं निःसंदेह आपकी राजकुमारी चूड़ाला हूँ, जो आज आपसे अपने स्वाभाविक और निर्भय रूप में मिली हूँ, जैसा कि आपने भी उसे उसी रूप में पाया है।
5. [ कुम्भादिदेहनिर्माणैस्त्वां बोधयितुमेव मे ।
प्रपञ्चः शतशाखत्वमिह यातो वनान्तरे ॥ ५ ॥
kumbhādidehanirmāṇaistvāṃ bodhayitumeva me |prapañcaḥ śataśākhatvamiha yāto vanāntare || 5 ||
I assumed to me the counterfeit forms of Kumbha and others, only to remonstrate with thee on thy mistaken course; and used every art and stratagem to recall thee only to the right path. ]
मैंने कुंभ और अन्य लोगों का रूप धारण किया , केवल तुम्हें तुम्हारे गलत मार्ग पर फटकारने के लिए; और तुम्हें सही मार्ग पर वापस लाने के लिए हर कला और युक्ति का प्रयोग किया।
6. [ यदा राज्यं परित्यज्य मोहेन तपसे वनम् ।
त्वमागास्तत्प्रभृत्येव त्वद्बोधायाहमुद्यता ॥ ६ ॥
yadā rājyaṃ parityajya mohena tapase vanam |tvamāgāstatprabhṛtyeva tvadbodhāyāhamudyatā || 6 ||
Ever since thy foolish renunciation of thy kingdom, for the purpose of the performance of thy ascetic austerities in the forest. I have had recourse to the employment of every art, in order to reclaim thee to the right path of religion. ]
जब से तुमने वन में तपस्या करने के उद्देश्य से अपने राज्य का मूर्खतापूर्ण त्याग किया है, तब से मैंने तुम्हें धर्म के सही मार्ग पर वापस लाने के लिए हर संभव प्रयास किया है।
7. [ अनेन कुम्भदेहेन मयैव त्वं विबोधितः ।
कुम्भादिदेहनिर्माणं त्वां बोधयितुमेव मे ॥ ७ ॥
anena kumbhadehena mayaiva tvaṃ vibodhitaḥ |kumbhādidehanirmāṇaṃ tvāṃ bodhayitumeva me || 7 ||
I awakened to the light of truth in my form of Kumbha, and all the other forms which I took upon myself, were chiefly intended for thy instruction. ]
मैंने कुंभ रूप में सत्य के प्रकाश को जागृत किया, और मैंने जो अन्य रूप धारण किए, वे मुख्य रूप से तुम्हारे उपदेश (और तुम्हें तुम्हारी सुस्ती से जगाने) के लिए थे।
8. [ मायया न तु कुम्भादि किंचित्सत्यं महीपते ।
अथो विदितवेद्यस्त्वं ध्यानेनैतदखण्डितम् ॥ ८ ॥
māyayā na tu kumbhādi kiṃcitsatyaṃ mahīpate |atho viditavedyastvaṃ dhyānenaitadakhaṇḍitam || 8 ||
The forms of Kumbha and others, were no real but magical appearance before thee; and thou that knowest the knowable, can very well discern the whole affair in your meditation. ]
कुंभ और अन्य के रूप तुम्हारे सामने वास्तविक नहीं बल्कि जादुई रूप थे; और तुम जो जानने योग्य को जानते हो, अपने ध्यान में इस पूरे मामले को भलीभांति समझ सकते हो।
9. [ सर्वं पश्यसि तत्त्वज्ञ ध्यानेनाश्ववलोकय ।
अथ चूडालयेत्युक्तो बद्ध्वा परिकरं नृपः ॥ ९ ॥
sarvaṃ paśyasi tattvajña dhyānenāśvavalokaya |atha cūḍālayetyukto baddhvā parikaraṃ nṛpaḥ || 9 ||
You will be convinced of all this, if you will but look into it by the light of your meditation and not otherwise. After Chudala said so far, the prince sat in his meditative mood and in the posture of his meditation—yogasana. ]
यदि तुम ध्यान के प्रकाश से ही इस पर विचार करोगे, अन्यथा नहीं, तो तुम इन सब बातों से भलीभांति आश्वस्त हो जाओगे। चूडाला के इतना कहने के बाद, राजकुमार ध्यानमग्न अवस्था में योगासन में बैठ गया ।
10. [ आत्मोदन्तं विशेषेण ध्यानेनामलमैक्षत ।
अभिराज्यपरित्यागाच्चूडालादर्शनावधि ॥ १० ॥
ātmodantaṃ viśeṣeṇa dhyānenāmalamaikṣata |
abhirājyaparityāgāccūḍālādarśanāvadhi || 10 ||
He saw the whole affair, rising and exhibiting itself plainly before his mental vision; ever since the renunciation of his royalty, until his meeting with Chudala at the end. ]
उसने सारा मामला देखा, जो उसके मानसिक दृष्टि के सामने स्पष्ट रूप से प्रकट हो रहा था; राजत्व के त्याग से लेकर अंत में चूड़ाला से मुलाकात तक (शुरू से अंत तक)।
11. [ सर्वं मुहूर्तध्यानेन चात्मोदन्तं ददर्श सः ।
आराज्यसंपरित्यागाद्वर्तमानक्षणक्रमम् ॥ ११ ॥
sarvaṃ muhūrtadhyānena cātmodantaṃ dadarśa saḥ |
ārājyasaṃparityāgādvartamānakṣaṇakramam || 11 ||
All these he saw rising in his soul, in one moment of his meditation; and the successive events appeared before it, since the resignation of his kingdom to the present instant. ]
ये सब बातें उसने अपने ध्यान के एक क्षण में अपनी आत्मा में उठते हुए देखीं; और राज्य त्यागने से लेकर वर्तमान क्षण तक की क्रमिक घटनाएँ उसके सामने प्रकट हुईं।
12. [ सर्वमालोक्य भूपालो विरराम समाधितः ।
समाधिविरतो हर्षविकासिनयनाम्बुजः ॥ १२ ॥
sarvamālokya bhūpālo virarāma samādhitaḥ |samādhivirato harṣavikāsinayanāmbujaḥ || 12 ||
The prince felt glad in himself, at seeing all these in his meditation;and he greatly rejoiced with his full open eyes, when his meditation was over at the end of the scene. ]
राजकुमार ने ध्यान में इन सभी को देखकर मन ही मन प्रसन्नता का अनुभव किया; और दृश्य के अंत में जब उसका ध्यान समाप्त हुआ, तो उसने खुली आँखों से अत्यंत प्रसन्नता व्यक्त की।
13. [ विसार्य तरसा बाहू पुलकोज्ज्वलतां गतौ ।
गलदङ्गं घनस्नेहं मुञ्चद्बाष्पं स्फुरत्स्पृहम् ॥ १३ ॥
visārya tarasā bāhū pulakojjvalatāṃ gatau |
galadaṅgaṃ ghanasnehaṃ muñcadbāṣpaṃ sphuratspṛham || 13 ||
He extended both his arms with the hairs standing at an end of his body through joy, and his countenance shining with the gladness of his heart; while the fondness of his heart had its vent, in the tears trickling in his eyes, and his limbs slackened by his want of self-control. ]
उसने अपने दोनों हाथ फैला दिए, खुशी से उसके शरीर के रोंगटे खड़े हो गए, और उसका चेहरा उसके हृदय की प्रसन्नता से दमक रहा था; उसके हृदय का स्नेह उसकी आँखों से टपकते आँसुओं में प्रकट हो रहा था, और आत्म-नियंत्रण की कमी से उसके अंग शिथिल हो गए थे।
14. [ आलिलिङ्ग चिरं कान्तां नकुलो नकुलीमिव ।
तयोरालिङ्गने तस्मिंस्तत्र भावो बभूव यः ॥ १४ ॥
āliliṅga ciraṃ kāntāṃ nakulo nakulīmiva |
tayorāliṅgane tasmiṃstatra bhāvo babhūva yaḥ || 14 ||
And then embraced her to his bosom, as a weasel does its mate for a long time; and this continued embrace of theirs, indicated the permanency of their passion for one another. ]
और फिर उसने उसे अपने सीने से लगा लिया, जैसे कोई नेवला अपने साथी को लंबे समय तक गले लगाता है; और उनका यह निरंतर आलिंगन एक-दूसरे के प्रति उनके प्रेम की स्थायित्व को दर्शाता है।
15. [ logo
search...
Resources
Yoga Vasistha [sanskrit] - book cover
Yoga Vasistha [sanskrit]
223,437 words | ISBN-10: 8171101519
Hinduism Purana Hindu Philosophy Vedanta Sanskrit
The Sanskrit edition of the Yoga-vasistha including English translation and grammatical analysis. The Yogavasistha is a Hindu spiritual text written by Valmiki (who also authored the Ramayana) dealing with the philosophical topics from the Advaita-vedanta school. Chronologically it precedes the Ramayana.
Verse 6.109.15
< Previous
parent: Chapter CIX
Next >
न स वासुकिजिह्नाभिर्वक्तुं हर्षेण शक्यते ।
दिविस्थाविव पङ्केन कृताविव मिलत्तनू ॥ १५ ॥
na sa vāsukijihnābhirvaktuṃ harṣeṇa śakyate |divisthāviva paṅkena kṛtāviva milattanū || 15 ||
No body nor even the hundred hooded Vasuki serpent, can express with its hundred tongues, the height of the happiness which the happy pair felt on this occasion of their reunion; when their two bodies met together, like the two orbs of the sun and moon in their conjunction; or as their two disks were joined in one, by adhesion of some paste or clay. ]
न तो कोई शरीर, यहाँ तक कि सौ फनों वाला वासुकी सर्प भी, अपनी सौ जीभों से उस आनंद की पराकाष्ठा को व्यक्त कर सकता है जो इस मिलन के अवसर पर उस सुखी जोड़े ने अनुभव किया; जब उनके दोनों शरीर सूर्य और चंद्रमा के दो पिंडों के मिलन की तरह आपस में मिल गए; या जैसे उनके दो चक्र किसी लेप या मिट्टी के चिपकने से एक हो गए हों।
16. [ शैलाविव समुत्कीर्णौ श्लिष्टावास्तां चिरं प्रियौ ।
मुहूर्तेन गलद्धर्मजलौ पुलकपीवरौ ॥ १६ ॥
śailāviva samutkīrṇau śliṣṭāvāstāṃ ciraṃ priyau |muhūrtena galaddharmajalau pulakapīvarau || 16 ||
The two constant lovers continued in their close contact, like two contiguous rocks sticking to one another; till at last they parted apart, with the profuse perspiration of their bodies. ]
वे दोनों सच्चे प्रेमी एक दूसरे से चिपके हुए दो चट्टानों की तरह घनिष्ठ संपर्क में बने रहे; अंत में वे अपने शरीर के अत्यधिक पसीने से तरबतर होकर अलग हो गए।
17. [ बाहू विश्लथतामीषन्निन्यतुस्तौ शनैः प्रियौ ।
अमृतापूर्णहृदयौ संशून्यहृदयोपमौ ॥ १७ ॥
bāhū viślathatāmīṣanninyatustau śanaiḥ priyau |amṛtāpūrṇahṛdayau saṃśūnyahṛdayopamau || 17 ||
They then gradually relaxed their arms from their mutual embraces, and their hearts which had ere long over flowed with delight, became now as light as two empty pots of water.
फिर उन्होंने धीरे-धीरे एक-दूसरे को गले लगाने से अपनी बाहें ढीली कर लीं, और उनके हृदय जो कुछ देर पहले आनंद से भर गए थे, अब पानी के दो खाली घड़ों की तरह हल्के हो गए।
18. [ उन्मुक्तभुजमास्तां तावलक्षस्थितलोचनम् ।
घनानन्दक्षणं स्थित्वा तूष्णीं प्रणयपेशलम् ॥ १८ ॥
unmuktabhujamāstāṃ tāvalakṣasthitalocanam |
ghanānandakṣaṇaṃ sthitvā tūṣṇīṃ praṇayapeśalam || 18 ||
They loosened their arms, and stared at one another with their fixed and mute gaze of amazement; and they sat silent with their deep felt love, after the fervour of their delight was over. ]
उन्होंने अपनी बाहें ढीली कर दीं, और विस्मय से भरी अपनी स्थिर और मौन निगाहों से एक-दूसरे को घूरने लगे; और अपने आनंद की तीव्रता समाप्त होने के बाद, वे अपने गहरे प्रेम में चुपचाप बैठे रहे।
19. [ कान्तां चिबुकसंलग्नकरः प्रोवाच भूपतिः ।
अत्यन्तमधुरस्निग्धः कान्तः स्वकुलयोषिताम् ॥ १९ ॥
kāntāṃ cibukasaṃlagnakaraḥ provāca bhūpatiḥ |atyantamadhurasnigdhaḥ kāntaḥ svakulayoṣitām || 19 ||
Then did the prince lay his hand under the chin of his legal and royal consort, and bespoke to her in soft and sweet words distilling with honey. ]
तब राजकुमार ने अपनी कानूनी और राजसी पत्नी की ठुड्डी के नीचे हाथ रखा और शहद से लथपथ कोमल और मधुर शब्दों में उससे विनती की।
20. [ पुण्यश्च रतिनिष्पन्दः स्वादुर्नामामृतादपि ।
कियत्प्रमाणस्तन्वंग्या त्वया बालेन्दुमुग्धया ॥ २० ॥
puṇyaśca ratiniṣpandaḥ svādurnāmāmṛtādapi |
kiyatpramāṇastanvaṃgyā tvayā bālendumugdhayā || 20 ||
Matrimonial love, is righteous and sweeter far than the celestial ambrosia itself; how then was it, O my moon faced love, that thou couldst continue so long without tasting its sweets? ]
वैवाहिक प्रेम पवित्र और दिव्य अमृत से भी कहीं अधिक मधुर है; हे मेरे चंद्रमुखी प्रेम, तुम इतने लंबे समय तक इसके स्वाद से कैसे वंचित रह सके?
21. [ अनुभूतश्चिरं क्लेशो भर्तुरर्थेन दारुणः ।
एवं दुरुत्तरात्तस्मात्संसारकुहरादहम् ॥ २१ ॥
anubhūtaściraṃ kleśo bharturarthena dāruṇaḥ |evaṃ duruttarāttasmātsaṃsārakuharādaham || 21 ||
Thou hast doubtless undergone much privation, and suffered great pains in the absence of thy husband, and so also was the toil exceedingly great, that thou hast taken on thyself, in order to redeem me from the dungeon of the world. ]
निःसंदेह तुमने अपने पति की अनुपस्थिति में बहुत कष्ट सहे हैं और बड़ी पीड़ा झेली है, और संसार के कारागार से मुझे छुड़ाने के लिए तुमने जो परिश्रम अपने ऊपर लिया है, वह भी अत्यंत महान है।
22. [ उत्तारितो यया बुद्ध्या सा हि केनोपमीयते ।
अरुन्धती शची गौरी गायत्री श्रीः सरस्वती ॥ २२ ॥
uttārito yayā buddhyā sā hi kenopamīyate |
arundhatī śacī gaurī gāyatrī śrīḥ sarasvatī || 22 ||
I know not with whom to compare thee, for the great wisdom that thou hast displayed in thine act of my redemption, for even the pious ladies Sachi and Arundhati and the great goddesses Gouri, Gayatri and Sri (Ceres) and Sarasvati, fall short of thy admirable qualities.]
मैं तुम्हारी तुलना किससे करूँ, यह मैं नहीं जानता, क्योंकि तुमने मेरे उद्धार के कार्य में जो महान ज्ञान प्रदर्शित किया है, उसके सामने पवित्र महिलाएं सची और अरुंधती तथा महान देवियाँ गौरी, गायत्री , श्री ( सेरेस ) और सरस्वती भी तुम्हारे प्रशंसनीय गुणों के आगे फीकी पड़ जाती हैं।
23. [ समस्ताः पेलवायन्ते तव तन्व्या गुणश्रिया ।
धीः श्रीः कान्तिः क्षमा मैत्री करुणाद्यास्तु सुन्दरि ॥ २३ ॥
samastāḥ pelavāyante tava tanvyā guṇaśriyā |dhīḥ śrīḥ kāntiḥ kṣamā maitrī karuṇādyāstu sundari || 23 ||
I see, my love, that even the personified powers of understanding and prosperity, the persons of the graces and clemency, and the virtues of forgiveness, sympathy and universal love, are unequal to thy unequalled virtues and beauty.]
हे मेरी प्रियतमा, मैं देखता हूँ कि समझ और समृद्धि की साकार शक्तियाँ, कृपा और दया के स्वरूप, और क्षमा, सहानुभूति और सार्वभौमिक प्रेम के गुण भी तुम्हारे अतुलनीय गुणों और सौंदर्य के सामने निष्कपट हैं।
24. [ कान्तास्वाकारकान्तासु प्रथमेवाभिलक्ष्यसे ।
परेणाध्यवसायेन त्वयाहमवबोधितः ॥ २४ ॥
kāntāsvākārakāntāsu prathamevābhilakṣyase |
pareṇādhyavasāyena tvayāhamavabodhitaḥ || 24 ||
I know no adequate recompense, that will compensate thy labour and repay my gratitude to thee, that hast spared no patience nor persevering pains, in the cause of my instruction and redemption. ]
मुझे कोई उचित प्रतिफल नहीं पता, जो तुम्हारे परिश्रम का प्रतिफल दे सके और तुम्हारे प्रति मेरी कृतज्ञता को चुका सके, जिसने मेरे उपदेश और उद्धार के लिए कोई भी धैर्य और निरंतर परिश्रम नहीं छोड़ा।
25. [ केन प्रत्युपकारेण परितुष्यति ते मनः ।
मोहादनादिगहनादनन्तगहनादपि ॥ २५ ॥
kena pratyupakāreṇa parituṣyati te manaḥ |
mohādanādigahanādanantagahanādapi || 25 ||
O say, what retribution will requite thy pains, and gladden thy mind; for thy redeeming me from the dark pit of ignorance, and reclaiming me from the boundless wilderness of errors. ]
हे कहो, तुम्हारे परिश्रम का क्या प्रतिफल होगा और तुम्हारे मन को क्या प्रसन्न करेगा; क्योंकि तुमने मुझे अज्ञान के अंधकारमय गड्ढे से छुड़ाया है और त्रुटियों के असीम जंगल से मुझे वापस लाया है।
26. [ पतितं व्यवसायिन्यस्तारयन्ति कुलस्त्रियः ।
शास्त्रार्थगुरुमन्त्रादि तथा नोत्तारणक्षमम् ॥ २६ ॥
patitaṃ vyavasāyinyastārayanti kulastriyaḥ|śāstrārthagurumantrādi tathā nottāraṇakṣamam || 26 ||
It is the true virtue of faithful wives, to raise their fallen husbands much more than the sastras or learning, riches, the spiritual guide and his teaching, can serve to save a man from his degradation. ]
सच्ची निष्ठावान पत्नियों का गुण यही है कि वे अपने पतियों को उनके पतन से बचाने के लिए शास्त्रों , विद्या, धन-दौलत, आध्यात्मिक गुरु और उनकी शिक्षाओं से कहीं अधिक प्रभावी ढंग से उनका उत्थान करें। (आज के पतन के दौर में भारत में ऐसी गुणवान पत्नियाँ मिलना अत्यंत कठिन है। )
27. [ यथैताः स्नेहशालिन्यो भर्तृणां कुलयोषितः ।
सखा भ्राता सुहृद्भृत्यो गुरुर्मित्रं धने सुखम् ॥ २७ ॥
yathaitāḥ snehaśālinyo bhartṛṇāṃ kulayoṣitaḥ |sakhā bhrātā suhṛdbhṛtyo gururmitraṃ dhane sukham || 27 ||
Faithful and affectionate wives, are by far more serviceable to their husbands, than a brother or relation or any friend or servant, or even a guru or one's riches ever can be. ]
वफादार और स्नेही पत्नियाँ अपने पतियों के लिए किसी भाई, रिश्तेदार, मित्र, नौकर, गुरु या धन-दौलत से कहीं अधिक उपयोगी होती हैं।
28. [ शास्त्रमायतनं दासः सर्वम भर्तुः कुलाङ्गनाः ।
सर्वदा सर्वयत्नेन पूजनीयाः कुलाङ्गनाः ॥ २८ ॥
śāstramāyatanaṃ dāsaḥ sarvama bhartuḥ kulāṅganāḥ |sarvadā sarvayatnena pūjanīyāḥ kulāṅganāḥ || 28 ||
The faithful wife is the best guide of man, and her person serves to be his best abode and attendant than anything else in this world. Therefore the wife deserves to be always regarded above all others, with utmost diligence and attention. ]
निष्ठावान पत्नी पुरुष की सर्वश्रेष्ठ मार्गदर्शक होती है, और वह संसार में किसी भी अन्य वस्तु से बढ़कर उसका सर्वश्रेष्ठ निवास और परिचारिका होती है। अतः पत्नी को सर्वथा सर्वोपरि सम्मान और अत्यंत सावधानी से प्रस्तुत करना चाहिए।
29. [ लोकद्वयसुखं सम्यक्सर्वं यासु प्रतिष्ठितम् ।
निरिच्छायाः प्रयातायाः पारं संसारवारिधेः ॥ २९ ॥
lokadvayasukhaṃ samyaksarvaṃ yāsu pratiṣṭhitam |niricchāyāḥ prayātāyāḥ pāraṃ saṃsāravāridheḥ || 29 ||
The happiness of both worlds depends entirely on the person of the disinterested and virtuous wife, who serves as a raft to her husband, for his going across the wide ocean of the perilous world. ]
दोनों लोकों का सुख पूरी तरह से निस्वार्थ और गुणी पत्नी पर निर्भर करता है, जो अपने पति के लिए एक नाव की तरह काम करती है, ताकि वह इस खतरनाक संसार के विशाल सागर को पार कर सके।
30. [ कथमस्योपकारस्य करिष्ये ते प्रतिक्रियाः ।
मन्ये कुलाङ्गनां लोके लोके सर्वास्त्वयाधुना ॥ ३० ॥
kathamasyopakārasya kariṣye te pratikriyāḥ |manye kulāṅganāṃ loke loke sarvāstvayādhunā || 30 ||
How shall I, O virtuous lady! repay the recompense of what thou hast done for me, and whom I now regard as the wisest and best of all the virtuous ladies in the whole world. ]
हे गुणी स्त्री! मैं तुम्हारे द्वारा मेरे लिए किए गए कार्य का प्रतिफल कैसे चुकाऊँ, और मैं तुम्हें अब समस्त विश्व की सभी गुणी स्त्रियों में सबसे बुद्धिमान और श्रेष्ठ मानता हूँ।
31. [ नारीसौजन्यचर्चासु व्यपदेश्या भविष्यसि ।
त्वां निर्मितवतो धातुर्गुणजालातिशायिनीम् ॥ ३१ ॥
nārīsaujanyacarcāsu vyapadeśyā bhaviṣyasi |tvāṃ nirmitavato dhāturguṇajālātiśāyinīm || 31 ||
Thy name must ever afterwards remain foremost of virtuous women in the world, in all future narratives of female virtues and respectable character among female sex. ]
स्त्री जाति में स्त्री गुणों और सम्मानजनक चरित्र के सभी भावी वृत्तांतों में तुम्हारा नाम संसार की सदाचारी स्त्रियों में सर्वप्रथम रहेगा।
32. [ मन्ये प्रकुपिता नूनमरुन्धत्यादिकाः स्त्रियः ।
सती त्वं रूपसौजन्यगुणरत्नसमुद्गिके ॥ ३२ ॥
manye prakupitā nūnamarundhatyādikāḥ striyaḥ |satī tvaṃ rūpasaujanyaguṇaratnasamudgike || 32 ||
Methinks the virtuous lady Arundhati and others, whose names are immortalized for their virtues, in the record of sacred history, will feel jealous of thee as they came to learn thy chastity and other admirable qualities. So my dear, let me embrace thee again to my bosom. ]
मुझे लगता है कि सदाचारी देवी अरुंधति और अन्य, जिनके नाम पवित्र इतिहास में उनके सद्गुणों के लिए अमर हैं, तुम्हारी पवित्रता और अन्य प्रशंसनीय गुणों को जानकर तुमसे ईर्ष्या करेंगी। इसलिए, हे प्रिय, मुझे तुम्हें फिर से अपने सीने से लगाने दो।
वशिष्ठ से संबंधित :—
33. [ एहि मे त्वद्गुणोत्कस्य पुनरालिङ्गनं कुरु ।
श्रीवसिष्ठ उवाच ।
इत्युक्त्वा मृगशावाक्षीं चूडालां तां शिखिध्वजः ॥ ३३ ॥
ehi me tvadguṇotkasya punarāliṅganaṃ kuru |
śrīvasiṣṭha uvāca |
ityuktvā mṛgaśāvākṣīṃ cūḍālāṃ tāṃ śikhidhvajaḥ || 33 ||
Vasishtha related:—Saying so, Sikhidvaja again held Chudala to his fast embrace, as the weasel does his mate in their mutual fondness. ]
ऐसा कहते हुए, सिखिद्वाज ने चूडाला को फिर से अपने आलिंगन में कसकर पकड़ लिया, जैसे नेवला अपने साथी को आपसी स्नेह में पकड़ता है।
चुडाला ने कहा :—
34. [ आलिलिङ्ग पुनर्गाढं नकुलो नकुलीमिव ।
चूडालोवाच ।
देव शुष्कक्रियाजालपरे त्वय्याकुलात्मनि ॥ ३४ ॥
āliliṅga punargāḍhaṃ nakulo nakulīmiva |
cūḍālovāca |
deva śuṣkakriyājālapare tvayyākulātmani || 34 ||
Chudala said:—My lord, I was sorry to find you entirely devoted to your dry ceremonial duties, and it was for that reason, that I took so much pains to dissuade you from them, and lead you to the knowledge of the intelligent soul. ]
हे मेरे स्वामी, मुझे यह देखकर खेद हुआ कि आप अपने नीरस औपचारिक कर्तव्यों में पूरी तरह से लीन थे, और इसी कारण से मैंने आपको उनसे विमुख करने और आपको बुद्धिमान आत्मा के ज्ञान की ओर ले जाने के लिए इतना प्रयास किया।
35. [ भूयोभूयो भृशमहं त्वदर्थं दुःखिताभवम् ।
तेन त्वदवबोधात्मा स्वार्थं एवोपपादितः ॥ ३५ ॥
bhūyobhūyo bhṛśamahaṃ tvadarthaṃ duḥkhitābhavam |tena tvadavabodhātmā svārthaṃ evopapāditaḥ || 35 ||
Now tell me, my lord, what shall we do in this place and what is the use of your extolling my virtues so far. ]
अब मुझे बताइए, मेरे स्वामी, हम इस स्थान पर क्या करेंगे और अब तक मेरे गुणों की प्रशंसा करने का क्या लाभ है।
सिखिद्वाज ने उत्तर दिया :—
36. [ मया तदत्र किं देव करोषि मम गौरवम् ।
शिखिध्वज उवाच ।
त्वया यथा वरारोहे स्वार्थः संपाद्यते शुभः ॥ ३६ ॥
mayā tadatra kiṃ deva karoṣi mama gauravam |
śikhidhvaja uvāca |
tvayā yathā varārohe svārthaḥ saṃpādyate śubhaḥ || 36 ||
Sikhidvaja replied:—O you most excellent among women, you are here at your liberty to do whatever you think best; as it is the prerogative of respectable ladies, to manage everything in their own way. ]
हे स्त्रियों में श्रेष्ठ, आप यहाँ अपनी इच्छानुसार कुछ भी करने के लिए स्वतंत्र हैं; क्योंकि सम्मानित महिलाओं का यह विशेषाधिकार है कि वे हर चीज का प्रबंधन अपने तरीके से करें।
चुडाला ने उत्तर दिया :—
37. [ तमिदानीं तथा सर्वाः साधयन्तु कुलाङ्गनाः ।
चूडालोवाच ।
बुध्यसे कान्त विश्रान्तो जगज्जालतटे विभो ॥ ३७ ॥
tamidānīṃ tathā sarvāḥ sādhayantu kulāṅganāḥ |
cūḍālovāca |
budhyase kānta viśrānto jagajjālataṭe vibho || 37 ||
Chudala answered said:—Now my lord! as you have come to know, that you are released from the network of this world, and are set free on the shore from all its broils: you must have perceived now that your past austerities were all in vain and gone for nothing. ]
हे मेरे स्वामी! जैसा कि आप जान चुके हैं कि आप इस संसार के जाल से मुक्त होकर इसके सभी झंझटों से दूर, स्वतंत्र रूप से तट पर आ गए हैं: अब आपको यह समझ आ गया होगा कि आपकी पिछली तपस्याएँ सब व्यर्थ थीं और उनका कोई अर्थ नहीं निकला।
38. [ अद्य तं प्राक्तनं किंचिन्मोहं समनुपश्यसि ।
इदं करोमि नेदं तु प्राप्नोमीदमिति स्थितिम् ॥ ३८ ॥
adya taṃ prāktanaṃ kiṃcinmohaṃ samanupaśyasi |idaṃ karomi nedaṃ tu prāpnomīdamiti sthitim || 38 ||
You must have known that it is all in vain, when you say "I do this or that, and will get its reward, and will thus be settled in life etc."; say do you smile to think of these and other vagaries of your simple understanding. ]
आप जानते ही होंगे कि यह सब व्यर्थ है, जब आप कहते हैं "मैं यह या वह करता हूँ, और मुझे इसका फल मिलेगा, और इस प्रकार मेरा जीवन स्थिर हो जाएगा, इत्यादि"; क्या आप अपनी सरल समझ की इन और अन्य निरर्थक बातों पर मुस्कुराते हैं?
39. [ अन्तर्हससि तां कच्चिद्दशापेलवतां धियः ।
तास्तुच्छतृष्णाकलनास्ताः संकल्पकुकल्पनाः ॥ ३९ ॥
antarhasasi tāṃ kacciddaśāpelavatāṃ dhiyaḥ |tāstucchatṛṣṇākalanāstāḥ saṃkalpakukalpanāḥ || 39 ||
Do you know that these vagaries are the creatures of your avarice, and mere creations of your fancy? ]
क्या तुम जानते हो कि ये मनमानी तुम्हारी लोभ की उपज हैं, और केवल तुम्हारी कल्पना की रचनाएँ हैं? (क्योंकि तुम्हारी इच्छा या तुम्हारे बल से कुछ भी नहीं किया जा सकता है)।
40. [ त्वयि नाद्यावलोक्यन्ते देव व्योम्नीव पर्वताः ।
किं त्वमद्याङ्ग संपन्नः किंनिष्ठोऽसि किमीहसे ॥ ४० ॥
tvayi nādyāvalokyante deva vyomnīva parvatāḥ |kiṃ tvamadyāṅga saṃpannaḥ kiṃniṣṭho'si kimīhase || 40 ||
Don't you yet perceive that these false creations of your imagination, are as unreal as the situation or appearance of mountains in the empty air? ]
क्या तुम्हें अब तक यह समझ नहीं आया कि तुम्हारी कल्पना की ये झूठी रचनाएँ उतनी ही अवास्तविक हैं जितनी कि आकाश में पहाड़ों की स्थिति या उपस्थिति?
41. [ कथं पश्यसि पाश्चात्यं देहचेष्टाक्रमं विभो ।
शिखिध्वज उवाच ।
सुमनःपूर्णनीलाब्जमालासारविलोचने ॥ ४१ ॥
kathaṃ paśyasi pāścātyaṃ dehaceṣṭākramaṃ vibho |
śikhidhvaja uvāca |
sumanaḥpūrṇanīlābjamālāsāravilocane || 41 ||
Say what is it that you have learnt after all, what is it that you depend upon, and what is the object that you seek at present, and in what light you view all your bodily acts either of your past or future life. ]
बताओ कि तुमने अंततः क्या सीखा है, तुम किस पर निर्भर हो, और वर्तमान में तुम किस उद्देश्य की खोज कर रहे हो, और तुम अपने भूतकाल या भविष्य के सभी शारीरिक कार्यों को किस दृष्टि से देखते हो।
सिखिद्वाज ने उत्तर दिया :—
42. [ त्वमेव यस्य यस्यान्तस्तत्तस्याहमुपास्थितः ।
निरीहोऽस्मि निरंशोऽस्मि नभःस्वच्छोऽस्मि निस्पृहः ॥ ४२ ॥
tvameva yasya yasyāntastattasyāhamupāsthitaḥ |
nirīho'smi niraṃśo'smi nabhaḥsvaccho'smi nispṛhaḥ || 42 ||
Sikhidvaja replied:—O dear lady, with thy blooming eyes, resembling the leaves of a full blown blue lotus, I am likewise situated in and at the same place, wherein thou art located also. ]
हे प्रिय देवी, खिले हुए नीले कमल के पत्तों के समान तुम्हारी खिली हुई आँखों के साथ, मैं भी उसी स्थान पर स्थित हूँ जहाँ तुम स्थित हो।
43. [ शान्तोऽहमर्थरूपोऽस्मि चिरायाहमहं स्थितः ।
तां दशामुपयातोऽस्मि यतश्चित्तैकवर्त्मनि ॥ ४३ ॥
śānto'hamartharūpo'smi cirāyāhamahaṃ sthitaḥ |tāṃ daśāmupayāto'smi yataścittaikavartmani || 43 ||
I am tranquil and alike (or likened to) the object of my meditation, and am situated in the true ego long after leaving the sense of my personality: I am arrived to that state (of rapturous delight) which is known to and felt by the heart only. ]
मैं शांत हूँ और अपने ध्यान के विषय के समान (या उससे मिलता-जुलता) हूँ, और अपने व्यक्तित्व की भावना को छोड़ने के बहुत बाद सच्चे अहम में स्थित हूँ: मैं उस अवस्था (आनंदमय आनंद की) में पहुँच गया हूँ जो केवल हृदय द्वारा ही ज्ञात और अनुभव की जाती है (शाब्दिक रूप से, हृदय के माध्यम से)।
44. [ प्रतिषेधन्ति सहसा न यां हरिहरादयः ।
नकिंचिन्मात्रचिन्मात्रनिष्ठोऽस्मि स्वस्थ आस्थितः ॥ ४४ ॥
pratiṣedhanti sahasā na yāṃ hariharādayaḥ |nakiṃcinmātracinmātraniṣṭho'smi svastha āsthitaḥ || 44 ||
There is no power any where, nor even that of Hari and Hara, that is able to obstruct that heart-felt joy of mine, which makes me think myself as nothing else or less than the very intellect (or a particle—chinmatra) itself. ]
कहीं भी कोई शक्ति नहीं है, यहाँ तक कि हरि और हर की भी नहीं , जो मेरे उस हृदय से निकले आनंद को रोक सके, जो मुझे स्वयं को बुद्धि (या एक कण—चिन्मात्र) से कम या उसके बराबर नहीं समझने पर मजबूर करता है।
45. [ भ्रमेणाहं विमुक्तोऽस्मि संसारेणालिलोचने ।
न तुष्टोस्मि न खिन्नोऽस्मि नायमस्मि न चेतरत् ॥ ४५ ॥
bhrameṇāhaṃ vimukto'smi saṃsāreṇālilocane |na tuṣṭosmi na khinno'smi nāyamasmi na cetarat || 45 ||
I am now free from errors, and liberated from the trammels of the world; I am neither this nor that, nor am I glad nor sorry at any thing or at any event in the world. ]
मैं अब त्रुटियों से मुक्त हूँ, और संसार के बंधनों से मुक्त हूँ; मैं न यह हूँ, न वह हूँ, न ही संसार में किसी बात या किसी घटना पर प्रसन्न हूँ, न दुखी हूँ।
46. [ न स्थूलोऽस्मि न सूक्ष्मोऽस्मि सत्यमस्मि च सुन्दरि ।
तेजोबिम्बात्प्रयातेन भित्तावपतितेन च ॥ ४६ ॥
na sthūlo'smi na sūkṣmo'smi satyamasmi ca sundari |tejobimbātprayātena bhittāvapatitena ca || 46 ||
I am neither any gross or subtile matter, nor am I like a ray of the solar light, that emanates from the body of the sun, and falls below by traversing through the midday sky.]
मैं न तो कोई स्थूल पदार्थ हूँ और न ही सूक्ष्म पदार्थ, और न ही मैं सूर्य के प्रकाश की किरण के समान हूँ, जो सूर्य के शरीर से निकलती है और दोपहर के आकाश से होकर नीचे गिरती है। ( अर्थात मनुष्य की आत्मा ईश्वर का स्वरूप है, न कि ईश्वर के अविभाजित सार का एक कण)।
47. [ क्षयातिशयमुक्तेन प्रकाशेनास्मि वै समः ।
शान्तोस्मि साम्यं नेतास्मि स्वस्थोस्मि विगताशयः ॥ ४७ ॥
kṣayātiśayamuktena prakāśenāsmi vai samaḥ |śāntosmi sāmyaṃ netāsmi svasthosmi vigatāśayaḥ || 47 ||
I am of the essence of that glorious light, which is ever without its increase or decrease; I am always tranquil and ever even in my nature, and I am quite at ease, having no desire of mine own, nor anything to expect from any body. ]
मैं उस महिमामय प्रकाश का सार हूँ, जो सदा बिना किसी वृद्धि या कमी के रहता है; मैं सदा शांत और अपने स्वभाव में सदा समरूप रहता हूँ, और मैं पूर्णतः सहज हूँ, मेरी अपनी कोई इच्छा नहीं है, न ही मुझे किसी से कुछ अपेक्षा है।
48. [ परिनिर्वाण एवास्मि सदृशोऽस्मि पतिव्रते ।
यत्तदस्मि तदेवास्मि वक्तुं शक्रोमि नेतरत् ॥ ४८ ॥
parinirvāṇa evāsmi sadṛśo'smi pativrate |
yattadasmi tadevāsmi vaktuṃ śakromi netarat || 48 ||
O thou most chaste lady, know me to be of that essence, which exists as extinct every where; I am what I am and what I cannot describe, and no other than this. ]
हे परम पवित्र स्त्री, मुझे उस सार का समझो जो सर्वत्र विराजमान है; मैं वही हूँ जो मैं हूँ और जिसका वर्णन मैं नहीं कर सकता, और इसके सिवा कुछ नहीं।
49. [ तरङ्गतरलापाङ्गे गुरुस्त्वं मे नमोऽस्तु ते ।
प्रसादेन विशालाक्ष्यास्तीर्णोऽस्मि भवसागरात् ॥ ४९ ॥
taraṅgataralāpāṅge gurustvaṃ me namo'stu te |prasādena viśālākṣyāstīrṇo'smi bhavasāgarāt || 49 ||
O beauteous lady, with thy eye balls glancing like the flitting waves of rivulets! I bow down to thee as my instructor; because it is by thy good grace that I have come across the turbulent ocean of the world. ]
हे सुंदर स्त्री, तुम्हारी आँखें नदियों की बहती लहरों की तरह चमकती हैं! मैं तुम्हें अपना गुरु मानकर प्रणाम करता हूँ; क्योंकि तुम्हारी कृपा से ही मैं संसार के अशांत सागर को पार कर पाया हूँ।
50. [ पुनर्मलं न गृह्णामि शतध्मातसुवर्णवत् ।
शान्तः स्वस्थो मृदुर्यत्तो वीतरागो निरंशधीः ॥ ५० ॥
punarmalaṃ na gṛhṇāmi śatadhmātasuvarṇavat |śāntaḥ svastho mṛduryatto vītarāgo niraṃśadhīḥ || 50 ||
I shall no more be soiled with the dirt of the earth, after being cleansed from it like a bit of gold from its alloy by repeated burnings. ]
बार-बार जलाने से सोने के टुकड़े की तरह शुद्ध हो जाने के बाद, मैं अब पृथ्वी की गंदगी से और अधिक मैला नहीं होऊंगा।
51. [ सर्वातीतः सर्वगश्च खमिवायमहं स्थितः ।
चूडालोवाच ।
एवं स्थिते महासत्त्व प्राणेश हृदयप्रिय ॥ ५१ ॥
sarvātītaḥ sarvagaśca khamivāyamahaṃ sthitaḥ |
cūḍālovāca |
evaṃ sthite mahāsattva prāṇeśa hṛdayapriya || 51 ||
I am quite calm and easy, quiet and free from passions, and never divided in my attention nor distracted in my mind. I am beyond all things, I am ubiquitous and all pervading, and am situated as I am. ]
मैं अत्यंत शांत और सहज हूँ, स्थिर और मनोभावों से मुक्त हूँ, और मेरा ध्यान कभी बँटा हुआ नहीं होता, न ही मेरा मन विचलित होता है। मैं सभी चीजों से परे हूँ, मैं सर्वव्यापी और हर जगह व्याप्त हूँ, और मैं यथावत स्थित हूँ (मुझमें कोई परिवर्तन नहीं हुआ है)।
चुडाला ने कहा :—
52. [ किमिदानीं प्रभो ब्रूहि रोचते ते महामते ।
शिखिध्वज उवाच ।
प्रतिषेधं न जानामि न जानाम्यभिवाञ्छितम् ॥ ५२ ॥
kimidānīṃ prabho brūhi rocate te mahāmate |
śikhidhvaja uvāca |
pratiṣedhaṃ na jānāmi na jānāmyabhivāñchitam || 52 ||
Chudala said:—If you remain in this manner, O thou lord of my life, and dearly beloved one of my heart, then tell me, my lord, what is it that is now best agreeable to your most noble disposition.]
हे मेरे जीवन के स्वामी और मेरे हृदय के प्रियतम, यदि आप इसी प्रकार बने रहें, तो हे मेरे स्वामी, अब आपको सबसे उत्तम क्या प्रसन्न करता है?
सिखिद्वाज ने उत्तर दिया :—
53. [ यदाचरसि तन्वि त्वं कदाचिद्वेद्मि तत्तथा ।
यद्यन्मतं ते सकलं तथास्त्वविकलं प्रिये ॥ ५३ ॥
yadācarasi tanvi tvaṃ kadācidvedmi tattathā |yadyanmataṃ te sakalaṃ tathāstvavikalaṃ priye || 53 ||
Sikhidvaja answered said:—I know of nothing, O good lady, that is either delectable or detestable to me; I do the same as you do, and am exactly of the same mind like yours in every thing. ]
हे महिला, मुझे ऐसी कोई बात ज्ञात नहीं है जो मुझे प्रसन्न करे या घृणास्पद हो; मैं वही करता हूँ जो आप करती हैं, और हर बात में मेरी सोच बिल्कुल आपकी जैसी है।
54. [ न किंचिदनुसंधातुं जानाम्यम्बरसुन्दरः ।
यदेव किंचिज्जानासि तदेव कुरु सुन्दरि ॥ ५४ ॥
na kiṃcidanusaṃdhātuṃ jānāmyambarasundaraḥ |
yadeva kiṃcijjānāsi tadeva kuru sundari || 54 ||
O thou that art as fair as the firmament, know that I have nothing to choose for myself, beyond what I am possest of; and leave it to you to choose and do whatever you think proper for us. ]
हे आकाश के समान सुंदर, जान लो कि मेरे पास जो कुछ है, उसके अलावा मेरे पास चुनने के लिए कुछ भी नहीं है; और यह तुम पर छोड़ दो कि तुम हमारे लिए जो उचित समझो, वही चुनो और करो।
55. [ तदेव धारयिष्यामि प्रतिबिम्बं यथा मणिः ।
चेतसा गलितेष्टेन यथाप्राप्तमनिन्दितम् ॥ ५५ ॥
tadeva dhārayiṣyāmi pratibimbaṃ yathā maṇiḥ |cetasā galiteṣṭena yathāprāptamaninditam || 55 ||
I will act as you will do, like your shadow or reflection in the mirror; because my mind being devoid of its desire and effort, I will patiently bear with whatever comes to pass on me. ]
मैं तुम्हारे समान ही कार्य करूँगा, जैसे तुम्हारी परछाई या दर्पण में तुम्हारा प्रतिबिंब; क्योंकि मेरा मन इच्छा और प्रयास से रहित है, इसलिए जो कुछ भी मेरे साथ घटित होगा, मैं धैर्यपूर्वक उसे सहन करूँगा।
56. [ न स्तौमि न च निन्दामि यदिच्छसि तदाचर ।
चूडालोवाच ।
यद्येवं तन्महाबाहो समाकर्णय मन्मतम् ॥ ५६ ॥
na staumi na ca nindāmi yadicchasi tadācara |
cūḍālovāca |
yadyevaṃ tanmahābāho samākarṇaya manmatam || 56 ||
I will neither excite nor prevent, nor praise or blame thee for aught thou doest; but leave thee at thy full liberty, to do whatever thou best choosest for thyself. ]
मैं तुम्हें न तो उकसाऊँगा, न ही रोकूँगा, न ही तुम्हारे किसी भी कार्य के लिए तुम्हारी प्रशंसा करूँगा, न ही तुम्हारी निंदा करूँगा; बल्कि तुम्हें पूरी स्वतंत्रता दूंगा, ताकि तुम अपने लिए जो चाहो वह कर सको।
चुडाला ने उत्तर दिया :—
57. [ आकर्ण्य जीवन्मुक्तात्मस्तदेवाहर्तुमर्हसि ।
सर्वत्रैक्यावबोधेन मौर्ख्यक्षयभुवान्विताः ॥ ५७ ॥
ākarṇya jīvanmuktātmastadevāhartumarhasi |sarvatraikyāvabodhena maurkhyakṣayabhuvānvitāḥ || 57 ||
Chudala replied:—If it is so as you say, then hear me tell you what is best to be done by you at present; you are to set yourself to imitate the conduct of living-liberated persons, and set yourself released from your ignorance, by knowing the unity of the Deity, pervading all things in every place. ]
यदि ऐसा है जैसा आप कहते हैं, तो मेरी बात सुनिए कि इस समय आपके लिए सबसे अच्छा क्या करना है; आपको जीवित मुक्त व्यक्तियों के आचरण का अनुकरण करना चाहिए, और सभी स्थानों पर व्याप्त ईश्वर की एकता को जानकर अपने अज्ञान से मुक्त होना चाहिए।
58. [ निरिच्छास्तावदाकाशविशदाः संस्थिता वयम् ।
यादृगेषणमस्माकं तादृशं तदनेषणम् ॥ ५८ ॥
niricchāstāvadākāśaviśadāḥ saṃsthitā vayam |yādṛgeṣaṇamasmākaṃ tādṛśaṃ tadaneṣaṇam || 58 ||
We are both as devoid of desires, as the empty void of the sky is without its population; but that which I wish to do is what you do not wish at all. ]
हम दोनों इच्छाओं से उतने ही रहित हैं, जितना आकाश का खालीपन बिना जनसंख्या के होता है; परन्तु जो मैं करना चाहता हूँ, वह तुम बिलकुल नहीं चाहते। ( अर्थात् मैं राज्य का प्रबंधन करना चाहता हूँ, जो तुम्हें नापसंद है)।
59. [ यत्प्राणानैषणे कोऽत्र चिन्मात्रोऽभ्यसते हि कः ।
तस्मादाद्यन्तमध्येषु ये वयं पुरुषोत्तम ॥ ५९ ॥
yatprāṇānaiṣaṇe ko'tra cinmātro'bhyasate hi kaḥ |tasmādādyantamadhyeṣu ye vayaṃ puruṣottama || 59 ||
Say what man is there, who neglects his life and livelihood, and remains only, in his intellect? (No one can make his intellectual culture without having his life and living). And as there are three stages of human life, namely, its beginning or boyhood, its middle or youth, and its end or old age, and we being situated in the midst of it, must do the duties appertaining to this state, before we proceed to the last stage of our being. ]
कहिए, ऐसा कौन सा मनुष्य है जो अपने जीवन और जीविका की उपेक्षा करके केवल अपनी बुद्धि में ही लीन रहता है? (जीवन और जीविका के बिना कोई भी अपनी बौद्धिक संस्कृति का विकास नहीं कर सकता)। और चूंकि मनुष्य के जीवन की तीन अवस्थाएँ होती हैं, अर्थात् उसका आरंभ या बचपन, उसका मध्य या युवावस्था, और उसका अंत या वृद्धावस्था, और हम इन तीनों अवस्थाओं के मध्य में स्थित होने के कारण, अपने जीवन की अंतिम अवस्था में जाने से पहले इस अवस्था से संबंधित कर्तव्यों का पालन करना चाहिए।
60. [ शेषमेकं परित्यज्य त एवेमे स्थिता वयम् ।
राज्येन सांप्रतेनेमं कालं नीत्वा क्रमेण वै ॥ ६० ॥
śeṣamekaṃ parityajya ta eveme sthitā vayam |rājyena sāṃpratenemaṃ kālaṃ nītvā krameṇa vai || 60 ||
And as we are by birth the prince and princess of a realm, it is paramount on us to rule our state, and pass our days in the discharge of the duties of our royalty until our end. ]
और चूंकि हम जन्म से एक राज्य के राजकुमार और राजकुमारी हैं, इसलिए हमारे लिए अपने राज्य पर शासन करना और अपने अंत तक अपने राजसी कर्तव्यों का निर्वहन करते हुए अपने दिन व्यतीत करना सर्वोपरि है।
सिखिद्वाज ने कहा :—
61. [ विदेहतां प्रयास्यामः प्रभो कालेन केनचित् ।
शिखिध्वज उवाच ।
वयमाद्यन्तमध्येषु कीदृशास्तरले वद ॥ ६१ ॥
videhatāṃ prayāsyāmaḥ prabho kālena kenacit |
śikhidhvaja uvāca |
vayamādyantamadhyeṣu kīdṛśāstarale vada || 61 ||
Sikhidvaja said:—Tell me, O fickle minded lady, what you mean by the three stages; and how we stand at the midmost one, without having a whit to care for the final one. ]
हे चंचल मन वाली स्त्री, मुझे बताओ कि तुम तीन चरणों से क्या तात्पर्य रखती हो; और हम मध्य चरण में क्यों खड़े हैं, जबकि हमें अंतिम चरण की जरा भी परवाह नहीं है।
चुडाला ने उत्तर दिया :—
62. [ शेषमेकं परित्यज्य तिष्ठामः कथमेव वा ।
चूडालोवाच ।
वयमाद्यन्तमध्येषु राजानो राजसत्तम ॥ ६२ ॥
śeṣamekaṃ parityajya tiṣṭhāmaḥ kathameva vā |
cūḍālovāca |
vayamādyantamadhyeṣu rājāno rājasattama || 62 ||
Chudala replied:—Know prince, that we are royal personages by births, and must all along continue as such from the first to the last stage of our lives. ]
हे राजकुमार, जान लो कि हम जन्म से ही राजसी हैं, और अपने जीवन के पहले चरण से लेकर अंतिम चरण तक हमें ऐसा ही रहना होगा।
63. [ मोहमेकं परित्यज्य भवामः पुनरेव ते ।
स्व एव नगरे राजा भव त्वं स्वासने स्थितः ॥ ६३ ॥
mohamekaṃ parityajya bhavāmaḥ punareva te |sva eva nagare rājā bhava tvaṃ svāsane sthitaḥ || 63 ||
Why then do you allow the imbecility and hermitage of old age, to overtake you in the prime of your youth;when it is your duty to remain in your city and palace, and govern your princely state. ]
तो फिर तुम अपनी जवानी के चरम पर ही बुढ़ापे की कमजोरी और एकांतवास को अपने ऊपर हावी क्यों होने देते हो? जबकि तुम्हारा कर्तव्य है कि तुम अपने नगर और महल में रहो और अपनी रियासत का शासन करो।
64. [ ललामो ननु कान्तानां महिषी ते भवाम्यहम् ।
सनृपा मत्तवास्तव्या नृत्यन्नवनवाङ्गना ॥ ६४ ॥
lalāmo nanu kāntānāṃ mahiṣī te bhavāmyaham |sanṛpā mattavāstavyā nṛtyannavanavāṅganā || 64 ||
And then I will reign there as thy consort queen, and crown the ladies in the royal apartment; and all young maidens of the city will dance about in jovialty, to see their prince and princess again in the royal palace. ]
और तब मैं वहाँ तुम्हारी संगिनी रानी के रूप में शासन करूँगी, और राजमहल में महिलाओं का राज्याभिषेक करूँगी; और शहर की सभी युवतियाँ अपने राजकुमार और राजकुमारी को राजमहल में फिर से देखकर हर्षोल्लास से नाचेंगी।
65. [ सपताका ध्वनत्तूर्या पुष्पप्रकरिणी पुरी ।
लसद्वल्ल्या समञ्जर्या रणत्पुष्पालिमालया ।
मधुमासलतालक्ष्म्या चिराद्भवतु सा समा ॥ ६५ ॥
sapatākā dhvanattūryā puṣpaprakariṇī purī |lasadvallyā samañjaryā raṇatpuṣpālimālayā |madhumāsalatālakṣmyā cirādbhavatu sā samā || 65 ||
And then the city glittering with its uplifted flags, and resounding with its loud beating drums, and decorated with wreaths of flowers hanging all about it; will resemble a vernal garden, smiling with its verdant plants, blooming buds and blushing flowers all around. ]
और फिर वह शहर, अपने लहराते झंडों से जगमगाता हुआ, अपने ज़ोरदार ढोलों की गूँज से गूंजता हुआ, और चारों ओर लटकती फूलों की मालाओं से सजा हुआ, एक वसंतकालीन उद्यान जैसा लगेगा, जो अपने हरे-भरे पौधों, खिलती कलियों और चारों ओर खिले हुए फूलों से मुस्कुराता हुआ प्रतीत होगा।
वशिष्ठ से संबंधित :—
66. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।
इति चूडालया प्रोक्तो विहस्य स शिखिध्वजः ।
प्रोवाच मधुरं वाक्यमक्षुब्धं विगतज्वरः ॥ ६६ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
iti cūḍālayā prokto vihasya sa śikhidhvajaḥ |
provāca madhuraṃ vākyamakṣubdhaṃ vigatajvaraḥ || 66 ||
Vasishtha related:—Hearing these words of the princess, the king smilingly spoke to her in his mellifluous words, which bespoke them to proceed from the simplicity and frankness of his soul. ]
राजकुमारी के ये शब्द सुनकर राजा ने मुस्कुराते हुए अपने मधुर शब्दों में उससे बात की, जो उनके हृदय की सरलता और स्पष्टता से निकले हुए प्रतीत होते थे।
67. [ एवं चेत्तद्विशालाक्षि स्वायत्ता नस्त्रिविष्टपे ।
सिद्धभोगश्रियस्तासु निवसामि न किं प्रिये ॥ ६७ ॥
evaṃ cettadviśālākṣi svāyattā nastriviṣṭape |
siddhabhogaśriyastāsu nivasāmi na kiṃ priye || 67 ||
If such is your pleasure, O long sighted (eyed) lady, to incite me to earthly pleasures, then tell me what cause had I to slight the heavenly happiness, which was proffered to me by god Indra. ]
हे दूरदृष्टि वाली (आँखों वाली) देवी, यदि यही आपकी इच्छा है कि मैं सांसारिक सुखों की ओर आकर्षित होऊं, तो मुझे बताइए कि मैंने उस स्वर्गीय सुख को क्यों ठुकराया, जो मुझे भगवान इंद्र द्वारा प्रदान किया गया था ।
चुडाला ने उत्तर दिया :—
68. [ चूडालोवाच ।
न राजन्मम भोगेषु वाञ्छा नापि विभूतिषु ।
स्वभावस्य वशादेव यथाप्राप्तेन मे स्थितिः ॥ ६८ ॥
cūḍālovāca |
na rājanmama bhogeṣu vāñchā nāpi vibhūtiṣu |svabhāvasya vaśādeva yathāprāptena me sthitiḥ || 68 ||
Chudala replied:—Know prince, that I also have no taste in earthly enjoyments, nor any great zest for its grandeur or greatness. I depend upon the bounty of nature, and live as I receive from her hand. ]
हे राजकुमार, जान लो कि मुझे भी सांसारिक सुखों में कोई रुचि नहीं है, न ही उनकी भव्यता या महानता के लिए कोई विशेष लालसा है। मैं प्रकृति की कृपा पर निर्भर हूं और उसी से प्राप्त करके अपना जीवन व्यतीत करता हूं।
69. [ न सुखाय मम स्वर्गो न राज्यं नापि च क्रिया ।
यथास्थितमविक्षुब्धं तिष्ठामि स्वस्थचेष्टिता ॥ ६९ ॥
na sukhāya mama svargo na rājyaṃ nāpi ca kriyā |yathāsthitamavikṣubdhaṃ tiṣṭhāmi svasthaceṣṭitā || 69 ||
Hence I have no relish for heavenly joys or earthly royalty, nor do I derive any pleasure from the performance of virtuous and manly acts. My delight is in the undisturbed equanimity of my mind, and the positive rest of my position.]
अतः मुझे न तो स्वर्गीय सुखों में रुचि है और न ही सांसारिक राजसत्ता में, और न ही मुझे सद्गुणी और पुरुषोचित कर्मों के निष्पादन से कोई आनंद प्राप्त होता है। मेरा आनंद मेरे मन की अविचलित समता और मेरी स्थिति की सकारात्मक स्थिरता में है।
70. [ इदं सुखमिदं नेति मिथुने क्षयमागते ।
सममेव पदे शान्ते तिष्ठामीह यथासुखम् ॥ ७० ॥
idaṃ sukhamidaṃ neti mithune kṣayamāgate |samameva pade śānte tiṣṭhāmīha yathāsukham || 70 ||
It is only after I have lost my feeling of pleasure in something, and that of pain in another, that I gain my equanimity and indifference to both, and am settled in my perfect rest and tranquillity. ]
जब मैं किसी चीज़ में सुख और किसी दूसरी चीज़ में दुख की अनुभूति खो देता हूँ, तभी मुझे दोनों के प्रति समभाव और उदासीनता प्राप्त होती है, और मैं पूर्ण विश्राम और शांति में स्थिर हो जाता हूँ।
सिखिद्वाज ने उत्तर देते हुए कहा :—
71. [ शिखिध्वज उवाच ।
युक्तमुक्तं विशालाक्षि त्वयैतत्समया धिया ।
को वार्थः किल राज्यस्य ग्रहे त्यागेऽपि वा भवेत् ॥ ७१ ॥
śikhidhvaja uvāca |
yuktamuktaṃ viśālākṣi tvayaitatsamayā dhiyā |ko vārthaḥ kila rājyasya grahe tyāge'pi vā bhavet || 71 ||
Sikhidvaja responded said:—You have rightly said, O large eyed dame, with your calm and cool understanding; that it is all alike, whether we get or lose a kingdom, since we derive no lasting good nor suffer great evil, either from its gain or loss. ]
हे विशाल नेत्रों वाली महिला, आपने अपनी शांत और शीतल बुद्धि से ठीक ही कहा है कि राज्य प्राप्त हो या खो जाए, सब एक समान है, क्योंकि इसके लाभ या हानि से हमें न तो कोई स्थायी लाभ मिलता है और न ही कोई बड़ा नुकसान होता है।
72. [ सुखदुःखदशाचिन्तां त्यक्त्वा विगतमत्सरम् ।
यथासंस्थानमेवेमौ तिष्ठावः स्वस्थतां गतौ ॥ ७२ ॥
sukhaduḥkhadaśācintāṃ tyaktvā vigatamatsaram |yathāsaṃsthānamevemau tiṣṭhāvaḥ svasthatāṃ gatau || 72 ||
Let us remain in perfect ease, by shunning all thoughts of pleasure or pain; and getting release of the envy, emulation and jealousy; and continue in the same state of thoughtlessness as we are at present ]
आइए, सुख-दुख के सभी विचारों से दूर रहकर, ईर्ष्या, प्रतिस्पर्धा और जलन से मुक्त होकर पूर्ण शांति में रहें; और वर्तमान में जिस विचारहीनता की अवस्था में हैं, उसी में बने रहें। (मन की प्यारी, स्थायी शांति, मानव जाति का मधुर आनंद; जिसे न तो ईर्ष्या जानती है और न ही महत्वाकांक्षा आदि। संतोष पर स्तुतिगान देखें)।
73. [ इति तत्र कथालापकथनेन तयोर्द्वयोः ।
कान्तयोश्चिरदंपत्योर्वासरस्तनुतां ययौ ॥ ७३ ॥
iti tatra kathālāpakathanena tayordvayoḥ |
kāntayościradaṃpatyorvāsarastanutāṃ yayau || 73 ||
In this manner did the conjugal pair, pass the day in their sweet endearments and mutual conversation; and the day glided on swiftly and sweetly over their feast of reason and flow of the soul. ]
इस प्रकार पति-पत्नी ने अपने मधुर प्रेमालापों और आपसी बातचीत में दिन बिताया; और दिन उनके तर्क और आत्मा के प्रवाह की दावत पर तेजी से और मधुरता से बीत गया।
74. [ अथोत्थाय दिनाचारं यथाप्राप्तमनिन्दितौ ।
सोत्कण्ठावप्यनुत्कण्ठौ चक्रतुः कार्यकोविदौ ॥ ७४ ॥
athotthāya dinācāraṃ yathāprāptamaninditau |
sotkaṇṭhāvapyanutkaṇṭhau cakratuḥ kāryakovidau || 74 ||
They rose on the departure of the day, to discharge their duties on the parting days; and though they were ill provided for the emergencies of night, yet they well knew how to suit themselves to every occasions in every place. ]
वे दिन ढलने पर उठे, विदाई के दिनों में अपने कर्तव्यों का निर्वहन करने के लिए; और यद्यपि वे रात की आपात स्थितियों के लिए अपर्याप्त रूप से सुसज्जित थे, फिर भी वे हर जगह हर अवसर के लिए खुद को अनुकूल बनाना अच्छी तरह जानते थे।
75. [ स्वर्गसिद्धिमनादृत्य तस्थतुः पूर्णचेतसौ ।
एकस्मिन्नेव शयने तैस्तैः प्रणयचेष्टितैः ।
सा व्यतीयाय रजनी तयोर्जीवद्विमुक्तयोः ॥ ७५ ॥
svargasiddhimanādṛtya tasthatuḥ pūrṇacetasau |ekasminneva śayane taistaiḥ praṇayaceṣṭitaiḥ |sā vyatīyāya rajanī tayorjīvadvimuktayoḥ || 75 ||
Disdaining heavenly bliss, the loving pair lived together in perfect contentment with their conjugal bliss; and they both slept in the same bed-stead, loving and loved by one another. ]
स्वर्गीय आनंद को त्यागकर, प्रेमी युगल अपने वैवाहिक सुख से पूर्ण संतुष्टिपूर्वक एक साथ रहते थे; और वे दोनों एक ही पलंग में सोते थे, एक दूसरे से प्रेम करते थे और एक दूसरे से प्रेम पाते थे।
76. [ तद्भोगमोक्षसुखमुत्तमयोः स्वय समाशंसतोः प्रणयवाक्यविलासगर्भम् । उत्कण्ठतां प्रणयिनोर्धियमानयन्ती दीर्घा मुहूर्तवदसौ रजनी जगाम ॥ ७६ ॥
tadbhogamokṣasukhamuttamayoḥ svaya samāśaṃsatoḥ praṇayavākyavilāsagarbham |utkaṇṭhatāṃ praṇayinordhiyamānayantī dīrghā muhūrtavadasau rajanī jagāma || 76 ||
The live long night passed away swiftly in their heaven like happiness of conjugal enjoyment, and upon their conferral of reciprocal love and affection;and by exciting their anxiety for mutual embrace. ]
वैवाहिक सुख के स्वर्गिक आनंद में और पारस्परिक प्रेम और स्नेह के आदान-प्रदान से तथा एक-दूसरे को गले लगाने की उत्सुकता जगाने से पूरी रात तेजी से बीत गई।
.jpeg)
0 Comments