अध्याय IX - कृत्यों की जांच
राम ने पूछा :—
1. [ श्रीराम उवाच ।
भगवन्तत्वधर्मज्ञ प्रतिष्ठामलमागतम् ।
यल्लोके तद्वद ब्रह्मन्दैव नाम किमुच्यते ॥ १ ॥
śrīrāma uvāca |
bhagavantatvadharmajña pratiṣṭhāmalamāgatam |
yalloke tadvada brahmandaiva nāma kimucyate || 1 ||
Rama asked said:—“Will you Sir, that art versed in all knowledge, kindly explain the true sense of destiny in popular use.” ]
"हे श्रीमान, सभी ज्ञान में पारंगत, कृपया लोकप्रिय उपयोग में भाग्य का सही अर्थ समझाएँ।"
वसिष्ठ ने उत्तर दिया :—
2. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।
पौरुषं सर्वकार्याणां कर्तृ राघव नेतरत् ।
फलभोक्तृ च सर्वत्र न दैवं तत्र कारणम् ॥ २ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
pauruṣaṃ sarvakāryāṇāṃ kartṛ rāghava netarat |
phalabhoktṛ ca sarvatra na daivaṃ tatra kāraṇam || 2 ||
Vasistha replied:—It is a man's activity and no other, O Raghava, that is the cause of all his actions, and the recipient of their consequence, wherein destiny has nothing to do. ]
हे राघव, मनुष्य का कर्म ही उसके समस्त कर्मों का कारण है तथा उनके फल का प्राप्तकर्ता है, इसमें भाग्य का कोई संबंध नहीं है।
3. [ दैवं न किंचित्कुरुते न भुङ्ते न च विद्यते ।
न दृश्यते नाद्रियते केवलं कल्पनेदृशी ॥ ३ ॥
daivaṃ na kiṃcitkurute na bhuṅte na ca vidyate |
na dṛśyate nādriyate kevalaṃ kalpanedṛśī || 3 ||
Destiny is a mere imaginary thing, which neither exists nor acts nor feels (their effects). It is neither seen nor regarded. ]
भाग्य एक मात्र काल्पनिक चीज़ है, जो न तो मौजूद है, न ही कार्य करती है और न ही महसूस करती है (उनके प्रभाव)। इसे न तो देखा जाता है और न ही (किसी के द्वारा) माना जाता है।
4. [ सिद्धस्य पौरुषेणेह फलस्य फलशालिना ।
शुभाशुभार्थसंपत्तिर्दैवशब्देन कथ्यते ॥ ४ ॥
siddhasya pauruṣeṇeha phalasya phalaśālinā |
śubhāśubhārthasaṃpattirdaivaśabdena kathyate || 4 ||
The good or bad result which proceeds from the accomplished acts of successful activity, is expressed by the word destiny. ]
सफल गतिविधि के संपन्न कार्यों से जो अच्छा या बुरा परिणाम होता है, उसे भाग्य शब्द से व्यक्त किया जाता है।
5. [ पौरुषोपनता नित्यमिष्टानिष्टस्य वस्तुनः ।
प्राप्तिरिष्टाप्यनिष्टा वा दैवशब्देन कथ्यते ॥ ५ ॥
pauruṣopanatā nityamiṣṭāniṣṭasya vastunaḥ |
prāptiriṣṭāpyaniṣṭā vā daivaśabdena kathyate || 5 ||
The wished for and unwished for consequences resulting from the good and bad deeds of human activity, are termed the effects of destiny by people. ]
मानव गतिविधि के अच्छे और बुरे कर्मों के परिणामस्वरूप होने वाले इच्छित और अवांछित परिणामों को लोग भाग्य के प्रभाव कहते हैं।
6. [ भावी त्ववश्यमेवार्थः पुरुऽषार्थैकसाधनः ।
यः सोऽस्मिँल्लोकसंघाते दैवशब्देन कथ्यते ॥ ६ ॥
bhāvī tvavaśyamevārthaḥ puru'ṣārthaikasādhanaḥ |
yaḥ so'smiṃllokasaṃghāte daivaśabdena kathyate || 6 ||
Human activity which is the only cause of some unavoidable future consequence, is called as destiny by the majority of mankind. ]
मानवीय क्रियाकलाप जो किसी अपरिहार्य भविष्य के परिणाम का एकमात्र कारण है, उसे अधिकांश मानव जाति भाग्य कहती है।
7. [ ननु राघव लोकस्य कस्यचित्किंचिदेव हि ।
दैवमाकाशरूपं हि करोति न करोति च ॥ ७ ॥
nanu rāghava lokasya kasyacitkiṃcideva hi |
daivamākāśarūpaṃ hi karoti na karoti ca || 7 ||
Truly, O Raghava! destiny though void as vacuity, appears as real to some body, who thinks it to be an active agent, while others know it to be inactive. ]
हे राघव! यद्यपि भाग्य शून्य है, फिर भी कुछ लोगों को वह वास्तविक प्रतीत होता है, जो उसे सक्रिय कारक मानते हैं, जबकि अन्य लोग उसे निष्क्रिय जानते हैं।
8. [ पुरुषार्थस्य सिद्धस्य शुभाशुभफलोदये ।
इदमित्थं स्थितमिति योक्तिस्तद्दैवमुच्यते ॥ ८ ॥
puruṣārthasya siddhasya śubhāśubhaphalodaye |
idamitthaṃ sthitamiti yoktistaddaivamucyate || 8 ||
Again destiny is a mere saying uttered by men upon the result of some good or bad effect of their actual exertion, that “it is this which has produced the other.” ]
पुनः भाग्य एक मात्र कथन है जो मनुष्य द्वारा अपने वास्तविक परिश्रम के किसी अच्छे या बुरे प्रभाव के फलस्वरूप कहा जाता है, कि "यही वह है जिसने दूसरे को उत्पन्न किया है।"
9. [ इत्थं ममाभवद्बुद्धितिथ मे निश्चयो ह्यभूत् ।
इति कर्मफलप्राप्तौ योक्तिस्तद्दैवमुच्यते ॥ ९ ॥
itthaṃ mamābhavadbuddhititha me niścayo hyabhūt |
iti karmaphalaprāptau yoktistaddaivamucyate || 9 ||
It is my belief and I have known it for certain that, destiny is no more than the word uttered by people upon their attainment of the object of their exertions. ]
यह मेरा विश्वास है और मैंने इसे निश्चित रूप से जाना है कि, भाग्य लोगों द्वारा उनके परिश्रम के लक्ष्य की प्राप्ति पर कहे गए शब्द से अधिक कुछ नहीं है।
10. [ इष्टानिष्टफलप्राप्ताविदमित्यस्य वाचकम् ।
आश्वासनामात्रवचो दैवमित्येव कथ्यते ॥ १० ॥
iṣṭāniṣṭaphalaprāptāvidamityasya vācakam |
āśvāsanāmātravaco daivamityeva kathyate || 10 ||
Destiny is that word of consolation which is uttered by men, as significant of the good or evil which they meet with and which they call to be the effect of the other. ]
भाग्य सांत्वना का वह शब्द है जो मनुष्य द्वारा उस अच्छे या बुरे के रूप में कहा जाता है जिसका वे सामना करते हैं और जिसे वे दूसरे का प्रभाव कहते हैं।
राम ने पूछा :—
11. [ श्रीराम उवाच ।
भगवन्सर्वधर्मज्ञ यत्प्राक्कर्मोपसंचितम् ।
तद्दैव दैवमित्युक्तमपमृष्ट कथं त्वया ॥ ११ ॥
śrīrāma uvāca |
bhagavansarvadharmajña yatprākkarmopasaṃcitam |
taddaiva daivamityuktamapamṛṣṭa kathaṃ tvayā || 11 ||
Rama asked said:—How is it sir, that you who are all wise, do now contradict your own assertion that destiny is the result of the stock of our former acts (of past life)? ]
श्रीमान्, आप जो सर्वज्ञ हैं, अब अपने इस कथन का खंडन कैसे कर रहे हैं कि भाग्य हमारे पूर्व कर्मों (पिछले जन्म) का परिणाम है?
वसिष्ठ ने उत्तर देते हुए कहा :—
12. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।
साधु राघव जानासि शृणु वक्ष्यामि तेऽखिलम् ।
दैवं नास्तीति ते येन स्थिरा बुद्धिर्भविष्यति ॥ १२ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
sādhu rāghava jānāsi śṛṇu vakṣyāmi te'khilam |
daivaṃ nāstīti te yena sthirā buddhirbhaviṣyati || 12 ||
Vasishtha answered saying said:—Well said O Rama! you know every thing;but hear me tell you the whole of it, whereby you will have a firm belief in the nullity of destiny. ]
ठीक कहा हे राम ! आप सब कुछ जानते हैं; लेकिन मैं आपको सब कुछ बताता हूं, जिससे आपको भाग्य की असारता पर दृढ़ विश्वास हो जाएगा।
13. [ या मनोवासना पूर्व बभूव किल भूरिशः ।
सैवेयं कर्मभावेन नृणां परिणतिं गता ॥ १३ ॥
yā manovāsanā pūrva babhūva kila bhūriśaḥ |
saiveyaṃ karmabhāvena nṛṇāṃ pariṇatiṃ gatā || 13 ||
All the various desires which men may have entertained in their minds before, even those come to be accounted as his deeds (or mental actions) at last. ]
मनुष्य ने पहले अपने मन में जो भी विभिन्न इच्छाएँ की हों, वे भी अंत में उसके कर्म (या मानसिक क्रियाएँ) माने जाते हैं।
14. [ जन्तुर्यद्वासनो राम तत्कर्ता भवति क्षणात् ।
अन्यकर्मान्यभावश्चेत्येतन्नैवोपपद्यते ॥ १४ ॥
janturyadvāsano rāma tatkartā bhavati kṣaṇāt |
anyakarmānyabhāvaścetyetannaivopapadyate || 14 ||
All animals are seen also to act according to their desires, and to do nothing to which an inclination was wanting in their natures. ]
सभी जानवरों को भी अपनी इच्छाओं के अनुसार कार्य करते देखा जाता है, और ऐसा कुछ भी नहीं करते हैं जिसके लिए उनके स्वभाव में कोई प्रवृत्ति न हो।
15. [ ग्रामगो ग्राममाप्नोति पत्तनार्थी च पत्तनम् ।
यो यो यद्वासनस्तत्र स स प्रयतते सदा ॥ १५ ॥
grāmago grāmamāpnoti pattanārthī ca pattanam |
yo yo yadvāsanastatra sa sa prayatate sadā || 15 ||
As the villager goes to his village and the townsman comes to the town: so it is the nature of the desire that leads men to their particular acts. ]
जैसे ग्रामीण अपने गांव को जाता है और नगरवासी शहर को आता है: उसी प्रकार यह इच्छा की प्रकृति है जो मनुष्यों को उनके विशेष कार्यों की ओर ले जाती है।
16. [ यदेव तीव्रसंवेगाद्दृढं कर्म कृतं पुरा ।
तदेव दैवशब्देन पर्यायेणेह कथ्यते ॥ १६ ॥
yadeva tīvrasaṃvegāddṛḍhaṃ karma kṛtaṃ purā |
tadeva daivaśabdena paryāyeṇeha kathyate || 16 ||
The keen and firm resolution with which an act was done in the former state of life, that verily is termed destiny in the successive births, or generations of living beings. ]
जिस तीव्र और दृढ़ संकल्प के साथ जीवन की पूर्व अवस्था में कोई कार्य किया गया था, वही वास्तव में जीवों के आगामी जन्मों या पीढ़ियों में भाग्य कहलाता है।
17. [ एवं कर्मस्थकर्माणि कर्मप्रौढा स्ववासना ।
वासना मनसो नान्या मनो हि पुरुषः स्मृतः ॥ १७ ॥
evaṃ karmasthakarmāṇi karmaprauḍhā svavāsanā |
vāsanā manaso nānyā mano hi puruṣaḥ smṛtaḥ || 17 ||
Thus are the acts of all active beings conformable with their natures, and the actions of men are in accordance to their desires, the desire is no other than the mind itself, and the mind is self-same with the human soul. ]
इस प्रकार सभी सक्रिय प्राणियों के कार्य उनकी प्रकृति के अनुरूप होते हैं, और मनुष्यों के कार्य उनकी इच्छाओं के अनुसार होते हैं, इच्छा स्वयं मन के अलावा और कुछ नहीं है, और मन मानव आत्मा के समान है।
18. [ यदैवं तानि कर्माणि कर्म साधो मनो हि तत् ।
मनो हि षुरुषस्तस्माद्दैव नास्तीति निश्चयः ॥ १८ ॥
yadaivaṃ tāni karmāṇi karma sādho mano hi tat |
mano hi ṣuruṣastasmāddaiva nāstīti niścayaḥ || 18 ||
The mind is the soul and cause of all acts which they call the doings of destiny, certainly there is no other thing as destiny beside the mind. ]
मन आत्मा है और सभी कार्यों का कारण है जिसे वे भाग्य के कार्य कहते हैं, निश्चित रूप से मन के अलावा भाग्य जैसी कोई दूसरी चीज नहीं है।
19. [ एष एव मनोजन्तुर्यद्यत्प्रयतते हितम् ।
कृतं तत्तदवाप्नोति स्वत एव हि दैवतः ॥ १९ ॥
eṣa eva manojanturyadyatprayatate hitam |
kṛtaṃ tattadavāpnoti svata eva hi daivataḥ || 19 ||
This mind is verily the living soul, which acts as it desires, and enjoys accordingly the fruits thereof, and is same with destiny. ]
यह मन वास्तव में जीवात्मा है, जो अपनी इच्छानुसार कर्म करता है और तदनुसार फल भोगता है तथा भाग्य के समान है।
20. [ मनश्चित्तं वासना च कर्म दैवं च निश्चयः ।
राम दुर्निश्चयस्यैताः संज्ञाः सद्भिरुदाहृताः ॥ २० ॥
manaścittaṃ vāsanā ca karma daivaṃ ca niścayaḥ |
rāma durniścayasyaitāḥ saṃjñāḥ sadbhirudāhṛtāḥ || 20 ||
Know Rama that the mind, the heart, desire, action and destiny are synonymous terms, and applied by the virtuous to the unascertainable soul. ]
हे राम, जान लो कि मन, हृदय, इच्छा, कर्म और भाग्य समानार्थी शब्द हैं, और पुण्यात्माओं द्वारा इनका प्रयोग अनिर्वचनीय आत्मा (जो इन रूपों में विकसित है) के लिए किया जाता है।
[ एवंनामा हि पुरुषो दृढभावनया यथा ।
नित्यं प्रयतते राम फलमाप्नोत्यलं तथा ॥ २१ ॥
evaṃnāmā hi puruṣo dṛḍhabhāvanayā yathā |
nityaṃ prayatate rāma phalamāpnotyalaṃ tathā || 21 ||
Now whatever the so named soul undertakes to do continually and with a firm resolution, it obtains the fruit thereof accordingly. ]
अब यह तथाकथित आत्मा जो कुछ भी निरंतर और दृढ़ संकल्प के साथ करने का बीड़ा उठाती है, वह उसके अनुसार फल प्राप्त करती है ।
[ एवं पुरुषकारेण सर्वमेव रधूद्वह ।
प्राप्यते नेतरेणेह तस्मात्स शुभदोऽस्तु ते ॥ २२ ॥
evaṃ puruṣakāreṇa sarvameva radhūdvaha |
prāpyate netareṇeha tasmātsa śubhado'stu te || 22 ||
It is by means of the activity or exertion of this soul, and by no other means, O support of Raghu's race, that it obtains everything, and may it lead you to your good only. ]
हे रघुवंश के आधार! यह आत्मा अपने कार्यकलाप या परिश्रम से ही सब कुछ प्राप्त करती है, अन्य किसी साधन से नहीं। यह तुम्हें तुम्हारे कल्याण की ओर ही ले जाए।
राम ने कहा :—
[ श्रीराम उवाच ।
प्राक्तनं वासनाजालं नियोजयति मां यथा ।
मुने तथैव तिष्ठामि कृपणः किं करोम्यहम् ॥ २३ ॥
śrīrāma uvāca |
prāktanaṃ vāsanājālaṃ niyojayati māṃ yathā |
mune tathaiva tiṣṭhāmi kṛpaṇaḥ kiṃ karomyaham || 23 ||
Rama said:—Being caught in the net of my pre-existent desire, I remain a captive to them and do as they lead me to. Say then, O sage what else I can do. ]
मैं अपनी पूर्व-प्रधान कामना के जाल में फँसकर उनका बंदी बनकर रहता हूँ और वे मुझे जैसा करने को कहते हैं वैसा ही करता हूँ। हे ऋषिवर, अब आप बताइए कि मैं और क्या कर सकता हूँ ।
वसिष्ठ ने उत्तर दिया :—
24. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।
अत एव हि राम त्वं श्रेयः प्राप्नोषि शाश्वतम् ।
स्वप्रयत्नोपनीतेन पौरुषेणैव नान्यथा ॥ २४ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca |
ata eva hi rāma tvaṃ śreyaḥ prāpnoṣi śāśvatam |
svaprayatnopanītena pauruṣeṇaiva nānyathā || 24 ||
Vasishtha replied:—So then O Rama, you will be able to reach to your lasting good, if you will but exert your activity for it, without which there is no other way to it. ]
तो फिर हे राम, आप अपने स्थायी कल्याण तक पहुंचने में सक्षम होंगे, यदि आप इसके लिए अपनी गतिविधि को बढ़ाएंगे, जिसके बिना इसके अलावा कोई रास्ता नहीं है।
[ द्विविधो वासनाव्यूहः शुभश्चैवाशुभश्च ते ।
प्राक्तनो विद्यते राम द्वयोरेकतरोऽथ वा ॥ २५ ॥
dvividho vāsanāvyūhaḥ śubhaścaivāśubhaśca te |
prāktano vidyate rāma dvayorekataro'tha vā || 25 ||
These desires are of two kinds, some leading to good and others to evil. Hence the desire of one's prior state must have been of one kind or other ]
ये इच्छाएँ दो प्रकार की होती हैं, कुछ अच्छाई की ओर ले जाती हैं और कुछ बुराई की ओर। इसलिए किसी की पूर्व अवस्था की इच्छा किसी न किसी प्रकार की रही होगी ।
26. [ वासनौघेन शुद्धेन तत्र चेदद्य नीयसे ।
तत्क्रमेण शुभेनैव पदप्राप्स्यसि शाश्वतम् ॥ २६ ॥
vāsanaughena śuddhena tatra cedadya nīyase |
tatkrameṇa śubhenaiva padaprāpsyasi śāśvatam || 26 ||
If you will be guided now by the pure desires (of your nature), you will be gradually led by means of your good acts to attain the state of your lasting welfare. ]
यदि तुम अब (अपनी प्रकृति की) शुद्ध इच्छाओं द्वारा निर्देशित होगे, तो तुम धीरे-धीरे अपने अच्छे कार्यों के माध्यम से अपने स्थायी कल्याण की स्थिति को प्राप्त करोगे।
27. [ अथ चेदशुभो भावस्त्वां योजयति संकटे ।
प्राक्तनस्तदसौ यत्नाज्जेतव्यो भवता बलात् ॥ २७ ॥
atha cedaśubho bhāvastvāṃ yojayati saṃkaṭe |
prāktanastadasau yatnājjetavyo bhavatā balāt || 27 ||
But if your wrong inclinations tend to lead you to difficulties, you must try your best to overcome such propensities perforce. ]
लेकिन अगर आपकी गलत प्रवृत्तियाँ आपको कठिनाइयों की ओर ले जाती हैं, तो आपको ऐसी प्रवृत्तियों पर काबू पाने की पूरी कोशिश करनी चाहिए ।
28. [ प्राज्ञश्चेतनमात्रस्त्वं न देहस्त्वं जडात्मकः ।
अन्येन चेतसा तत्ते चेत्यत्वं क्वेव विद्यते ॥ २८ ॥
prājñaścetanamātrastvaṃ na dehastvaṃ jaḍātmakaḥ |
anyena cetasā tatte cetyatvaṃ kveva vidyate || 28 ||
You Rama are wise and perfectly intelligent, and not composed of a dull (material) body only; now if you should be in need of another's guidance to waken your intellect, say where lies your own intelligence. ]
हे राम, तुम बुद्धिमान और पूर्ण बुद्धिमान हो, और केवल जड़ (भौतिक) शरीर से नहीं बने हो; अब यदि तुम्हें अपनी बुद्धि को जगाने के लिए किसी दूसरे के मार्गदर्शन की आवश्यकता हो, तो बताओ कि तुम्हारी अपनी बुद्धि कहाँ है।
29. [ अन्यस्त्वां चेतयति चेत्तं चेतयति कोऽपरः ।
क इमं चेतयेत्तस्मादनवस्था न वास्तवी ॥ २९ ॥
anyastvāṃ cetayati cettaṃ cetayati ko'paraḥ |
ka imaṃ cetayettasmādanavasthā na vāstavī || 29 ||
If you would have one to enlighten your understanding, say where is that another to illumine him, and who is the other to illuminate him also. Hence as no one is wholly devoid of understanding, let him improve it himself. ]
यदि तुम चाहते हो कि कोई तुम्हारी बुद्धि को प्रकाशित करे, तो बताओ कि उसे प्रकाशित करने वाला दूसरा कौन है, और उसे प्रकाशित करने वाला दूसरा कौन है। अतः कोई भी व्यक्ति पूर्णतः समझ से रहित नहीं है, इसलिए उसे स्वयं ही अपनी समझ को विकसित करना चाहिए।
30. [ शुभाशुभाभ्यां मार्गाभ्यां वहन्ती वासनासरित् ।
पौरुषेण प्रयत्नेन योजनीया शुभे पथि ॥ ३० ॥
śubhāśubhābhyāṃ mārgābhyāṃ vahantī vāsanāsarit |
pauruṣeṇa prayatnena yojanīyā śubhe pathi || 30 ||
The current of our desires is flowing betwixt the two channels of good and evil; it must be by exertion of our activity that we must turn it to the right course. ]
हमारी इच्छाओं की धारा अच्छे और बुरे की दो धाराओं के बीच बह रही है; हमें अपनी क्रियाशीलता के द्वारा इसे सही दिशा में मोड़ना होगा।
31. [ अशुभेषु समाविष्टं शुभेष्वेवावतारय ।
स्वं मनः पुरुषार्थेन बलेन बलिनां वर ॥ ३१ ॥
aśubheṣu samāviṣṭaṃ śubheṣvevāvatāraya |
svaṃ manaḥ puruṣārthena balena balināṃ vara || 31 ||
You who are the mightiest of the mighty, must exert the force of your activity to turn your mind to a profitable course from its direction to the profitless. ]
हे शक्तिशाली लोगों, तुम्हें अपने मन को लाभहीन दिशा से हटाकर लाभप्रद मार्ग की ओर मोड़ने के लिए अपनी क्रियाशीलता का बल लगाना चाहिए।
32. [ अशुभाच्चालितं याति शुभं तस्मादपीतरत् ।
जन्तोश्चित्तं तु शुवित्तन्मुहूश्चतूयेद्गलात् ॥ ३२ ॥
aśubhāccālitaṃ yāti śubhaṃ tasmādapītarat |
jantościttaṃ tu śuvittanmuhūścatūyedgalāt || 32 ||
By directing the mind to the right way from the wrong, it will take the right course and so the vice versa. But as human mind is as (tender as) a child, it must not be employed by force. ]
मन को गलत से सही मार्ग पर ले जाने से वह सही मार्ग पर आ जाएगा और इसी प्रकार विपरीत भी । लेकिन चूँकि मानव मन एक बच्चे की तरह कोमल होता है, इसलिए उसे बलपूर्वक (लेकिन कोमल उपायों से) काम में नहीं लाना चाहिए।
33. [ समता सांत्वनेनाशु न द्रागिति शनेशनेः ।
पौरुषेणैव यत्नेन पालयेच्चित्तबालकम् ॥ ३३ ॥
samatā sāṃtvanenāśu na drāgiti śaneśaneḥ |
pauruṣeṇaiva yatnena pālayeccittabālakam || 33 ||
The training of the child like that of the mind, is effected slowly by gentleness and indulgence, and not by force and hurry. ]
बालक का प्रशिक्षण मन के प्रशिक्षण के समान ही मृदुता और सहनशीलता से धीरे-धीरे होता है, बल प्रयोग और जल्दबाजी से नहीं।
34. [ वासनौघस्त्वया पूर्वमभ्यासेन घनीकृतः ।
शुभो वाप्यशुभो वापि शुभमद्य घनीकुरु ॥ ३४ ॥
vāsanaughastvayā pūrvamabhyāsena ghanīkṛtaḥ |
śubho vāpyaśubho vāpi śubhamadya ghanīkuru || 34 ||
You have already by your constant practice, got a mastery over all your good and bad desires; you have hence forward to direct your tendencies to good only. ]
तुमने अपने निरंतर अभ्यास से अपनी सभी अच्छी और बुरी इच्छाओं पर पहले ही नियंत्रण पा लिया है; अब तुम्हें अपनी प्रवृत्तियों को केवल अच्छी ओर मोड़ना है।
[ प्रागभ्यासवशाद्याता यदा ते वासनोदयम् ।
तदाभ्यासस्य साफल्यं विद्धि त्वमरिमर्दन ॥ ३५ ॥
prāgabhyāsavaśādyātā yadā te vāsanodayam |
tadābhyāsasya sāphalyaṃ viddhi tvamarimardana || 35 ||
O victorious Rama! When by your pristine habits you have an aptitude to do what is good, learn that it is the result of your good nature. ]
हे विजयी राम! जब आपकी प्राचीन आदतों से आपको अच्छे काम करने की योग्यता प्राप्त होती है, तो जान लें कि यह आपके अच्छे स्वभाव का परिणाम है ।
36. [ इदानीमपि ते याति घनतां वासनानघ ।
अभ्यासवशतस्तस्माच्छुभाभ्यासमुपाहर ॥ ३६ ॥
idānīmapi te yāti ghanatāṃ vāsanānagha |
abhyāsavaśatastasmācchubhābhyāsamupāhara || 36 ||
O sinless Rama, your desires are at present lying dormant in your mind, and require some practice to be employed only to the doing of good. ]
हे निष्पाप राम, आपकी इच्छाएँ इस समय आपके मन में सुप्त पड़ी हैं, और उन्हें केवल अच्छे कार्यों के लिए नियोजित करने हेतु कुछ अभ्यास की आवश्यकता है।
37. [ पूर्वे चेद्धनतां याता नाभ्यासात्तव वासना ।
वर्धिष्यते तु नेदानीमपि तात सुखी भव ॥ ३७ ॥
pūrve ceddhanatāṃ yātā nābhyāsāttava vāsanā |
vardhiṣyate tu nedānīmapi tāta sukhī bhava || 37 ||
If you will not exert yourself at present to improve your dormant desires by constant practice, you can never expect to be happy. ]
यदि आप निरंतर अभ्यास द्वारा अपनी सुप्त इच्छाओं को सुधारने के लिए वर्तमान में प्रयास नहीं करेंगे, तो आप कभी भी खुश रहने की उम्मीद नहीं कर सकते।
38. [ संदिग्धायामपि भृशं शुभामेव समाहर ।
अस्यां तु वासनावृद्धौ शुभाद्दोषो न कश्चन ॥ ३८ ॥
saṃdigdhāyāmapi bhṛśaṃ śubhāmeva samāhara |
asyāṃ tu vāsanāvṛddhau śubhāddoṣo na kaścana || 38 ||
When it is doubtful (to know the nature of the innate propensity), do you incline to what is good, and as you thrive in this, you shall have no evil to fear. ]
जब यह संदिग्ध हो (जन्मजात प्रवृत्ति की प्रकृति को जानने के लिए), तो आप जो अच्छा है उसकी ओर झुकें, और जब आप इसमें सफल होंगे, तो आपको किसी बुराई से डरना नहीं होगा।
39. [ यद्यदभ्यस्यते लोके तन्मयेनैव भूयते ।
इत्याकुमारं प्राज्ञेषु दृष्टं संदेहवजितम् ॥ ३९ ॥
yadyadabhyasyate loke tanmayenaiva bhūyate |
ityākumāraṃ prājñeṣu dṛṣṭaṃ saṃdehavajitam || 39 ||
Whatever one practices, he becomes perfect in that in time; as studying from childhood makes the learned free from error. ]
मनुष्य जो भी अभ्यास करता है, वह समय के साथ उसमें पारंगत हो जाता है; जैसे बचपन से अध्ययन करने से विद्वान् त्रुटि रहित हो जाता है।
40. [ यूभासना युक्तस्तदत्र भव भूतये ।
परं पोरुषमाश्रित्य विजित्येन्द्रियपञ्चकम् ॥ ४० ॥
yūbhāsanā yuktastadatra bhava bhūtaye |
paraṃ poruṣamāśritya vijityendriyapañcakam || 40 ||
When you have the good will in you, you must accomplish your purpose, by means of your activity and subjection of the organs of your body. ]
जब तुम्हारे अंदर सदइच्छा हो, तो तुम्हें अपने कार्यकलापों तथा शरीर के अंगों को वश में करके अपना उद्देश्य पूरा करना चाहिए।
41. [ अव्युत्पन्नमना यावद्भवानज्ञाततत्पदः ।
गुरुशास्त्रप्रमाणैस्तु निर्णीतं तावदाचर ॥ ४१ ॥
avyutpannamanā yāvadbhavānajñātatatpadaḥ |
guruśāstrapramāṇaistu nirṇītaṃ tāvadācara || 41 ||
So long as your mind is imperfect and unacquainted with the state of divine truth, you must attend to your teacher, books and reasoning, and act according to their directions. ]
जब तक तुम्हारा मन अपूर्ण है और ईश्वरीय सत्य की स्थिति से अपरिचित है, तब तक तुम्हें अपने गुरु, पुस्तकों और तर्क पर ध्यान देना चाहिए, और उनके निर्देशों के अनुसार (सत्य के मार्ग पर) कार्य करना चाहिए।
42. [ ततः पक्वकषायेण नूनं विज्ञातवस्तुना ।
शुभोप्यसौत्वया त्याज्यो वासनौघो निराधिना ॥ ४२ ॥
tataḥ pakvakaṣāyeṇa nūnaṃ vijñātavastunā |
śubhopyasautvayā tyājyo vāsanaugho nirādhinā || 42 ||
Having first finished your acts and known the truth, you must abandon even your meritorious deeds, and all your desires with them.]
सर्वप्रथम अपने कर्मों को समाप्त करके तथा सत्य को जानकर, तुम्हें अपने पुण्य कर्मों को तथा उनके साथ अपनी समस्त इच्छाओं को भी त्याग देना चाहिए।
43. [ यदतिसुभगमार्यसेवितं च्छुभमनुसृत्य मनोज्ञभावबुद्ध्या ।
अधिगमय पदं सदा विशोक तदनु तदप्यवमुच्य साधु तिष्ठ ॥ ४३ ॥
yadatisubhagamāryasevitaṃ cchubhamanusṛtya manojñabhāvabuddhyā |
adhigamaya padaṃ sadā viśoka tadanu tadapyavamucya sādhu tiṣṭha || 43 ||
Having known by your good understanding, that the virtuous course led by honorable men is truly good, give particular attention to know the nature of God, then forsake even that (enquiry), and remain (silent) as a saint. ]
अपनी अच्छी समझ से यह जानकर कि माननीय पुरुषों द्वारा किया गया पुण्य मार्ग वास्तव में अच्छा है, भगवान के स्वरूप को जानने के लिए विशेष ध्यान दें, फिर उसे (पूछताछ) भी छोड़ दें, और एक संत ( मुनि ) की तरह (चुप) रहें।
.jpeg)
0 टिप्पणियाँ
If you have any Misunderstanding Please let me know