Ad Code

अध्याय 10 - ज्ञान का अवतरण


अध्याय 10 - ज्ञान का अवतरण

< पिछला

अगला >

वसिष्ठ ने पुनः कहा :—

1. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।

यथास्थितं ब्रह्मतत्त्वं सत्तानियतिरुच्यते ।
सा विनेतुर्विनेतृत्वं सा विनेयविनेयता ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca |
yathāsthitaṃ brahmatattvaṃ sattāniyatirucyate |
sā vineturvinetṛtvaṃ sā vineyavineyatā || 1 ||

Vasistha resumed:—This thing called destiny is as true as the reality of God. It is the cause of causes and effect of effects. ]

भाग्य नामक यह चीज़ उतनी ही सत्य है जितनी ईश्वर की वास्तविकता। यह कारणों का कारण और प्रभावों का परिणाम है। (यह ईश्वर का गुण है)।

2. [ अतः पौरुषमाश्रित्य श्रेयसे नित्यबान्धवम् ।

एकाग्रं कुरु तच्चित्तं शृणु चोक्तमिदं मम ॥ २ ॥

ataḥ pauruṣamāśritya śreyase nityabāndhavam |
ekāgraṃ kuru taccittaṃ śṛṇu coktamidaṃ mama || 2 ||

Now attend to my words and depend on your exertions, and intently apply your ever confident mind to the attainment of your chief good. ]

अब मेरे वचनों पर ध्यान दो और अपने परिश्रम पर निर्भर रहो, तथा अपने सदैव आश्वस्त मन को अपने मुख्य कल्याण की प्राप्ति में लगाओ।

3. [ अवान्तरनिपातीनि स्वारूढानि मनोरथम् ।

पौरुषेणेन्द्रियाण्याशु संयम्य समतां नय ॥ ३ ॥

avāntaranipātīni svārūḍhāni manoratham |
pauruṣeṇendriyāṇyāśu saṃyamya samatāṃ naya || 3 ||

Try your exertions to turn to your subjection the misleading senses from pursuing their objects. ]

अपने विषयों का पीछा करने से गुमराह इंद्रियों को अपने अधीन करने के लिए अपने प्रयासों का प्रयास करें।

4. [ इहामुत्र च सिद्ध्यर्थं पुरुषार्थफलप्रदाम् ।

मोक्षोपायमयीं वक्ष्ये संहितां सारनिर्मिताम् ॥ ४ ॥

ihāmutra ca siddhyarthaṃ puruṣārthaphalapradām |
mokṣopāyamayīṃ vakṣye saṃhitāṃ sāranirmitām || 4 ||

I will now propound to you a code containing of the essence of the best means of liberation, which will confer the fruits of your exertions and lead you to your welfare in both worlds. ]

अब मैं तुम्हें मोक्ष के सर्वोत्तम साधनों का सार युक्त संहिता बताऊंगा, जो तुम्हारे परिश्रम का फल प्रदान करेगी और दोनों लोकों में तुम्हारा कल्याण करेगी।

5. [ अपुनर्ग्रहणायान्तस्त्यक्त्वा संसारवासनाम् ।

संपूर्णौ शमसंतोषावादायोदारया धिया ॥ ५ ॥

apunargrahaṇāyāntastyaktvā saṃsāravāsanām |
saṃpūrṇau śamasaṃtoṣāvādāyodārayā dhiyā || 5 ||

Let them that have great minds, forsake their worldly desires in order to avoid their future births, and attend to these lectures with calm contentment. ]

जो महान बुद्धि वाले हैं, उन्हें अपने भविष्य के जन्म से बचने के लिए अपनी सांसारिक इच्छाओं को त्याग देना चाहिए, और शांत संतोष के साथ (अपने मन में) इन व्याख्यानों पर ध्यान देना चाहिए।

6. [ सपूर्वापरवाक्यार्थविचारविषयाहतम् ।

मनः समरसं कृत्वा सानुसंऽधानमात्मनि ॥ ६ ॥

sapūrvāparavākyārthavicāraviṣayāhatam |
manaḥ samarasaṃ kṛtvā sānusaṃ'dhānamātmani || 6 ||

Weigh well the meanings of the antecedent and subsequent propositions, repress your mind from its worldly cares, and dispose your self to equanimity for its inquiry after truth. ]

पूर्ववर्ती और परवर्ती प्रस्तावों के अर्थों को अच्छी तरह तौल लो, अपने मन को उसकी सांसारिक चिंताओं से मुक्त कर लो, और सत्य की खोज के लिए अपने आप को समभाव से तैयार करो।

7. [ सुखदुःखक्षयकरं महानन्देककारणम् ।

मोक्षोपायमिमं राम वक्ष्यमाणं मया शृणु ॥ ७ ॥

sukhaduḥkhakṣayakaraṃ mahānandekakāraṇam |
mokṣopāyamimaṃ rāma vakṣyamāṇaṃ mayā śṛṇu || 7 ||

Hear me relate to you Rama, the way to emancipation, which will remove your feelings of pain and pleasure, and become the surest means to lead you to supreme happiness. ] 

हे राम, मैं तुम्हें मुक्ति का मार्ग बताता हूं, जो तुम्हारे दुख और सुख की भावनाओं को दूर कर देगा और तुम्हें परम सुख की ओर ले जाने का सबसे निश्चित साधन बन जाएगा।

8. [ इमां मोक्षकथां श्रुत्वा सह सर्वैर्विवेकिभिः ।

परं यास्यसि निर्दुःखं नाशो यत्र न विद्यते ॥ ८ ॥

imāṃ mokṣakathāṃ śrutvā saha sarvairvivekibhiḥ |
paraṃ yāsyasi nirduḥkhaṃ nāśo yatra na vidyate || 8 ||

On hearing this lecture on liberation in the company of all those reasonable men, you will know that highest state which is free from pain, and of which there is no termination. ]

उन सभी बुद्धिमान पुरुषों की संगति में मोक्ष विषयक इस व्याख्यान को सुनने पर, तुम उस परम अवस्था को जानोगे जो दुःख से मुक्त है, और जिसका कोई अंत नहीं है।

9. [ इदमुक्तं पुराकल्पे ब्रह्मणा परमेष्ठिना ।

सर्वदुःखक्षयकरं परमाश्वासनं श्रियः ॥ ९ ॥

idamuktaṃ purākalpe brahmaṇā parameṣṭhinā |
sarvaduḥkhakṣayakaraṃ paramāśvāsanaṃ śriyaḥ || 9 ||

This was spoken of old in a former Kalpa age by Brahma abiding in the Supreme spirit. It is the remover of all anxiety and giver of all comfort to the soul. ]

यह मंत्र पूर्व कल्प में परम आत्मा में स्थित ब्रह्मा द्वारा कहा गया था । यह सभी चिंताओं को दूर करने वाला तथा आत्मा को सभी सुख देने वाला है।

राम ने पूछा :—

10. [ श्रीराम उवाच ।

केनोक्तं कारणेनेदं ब्रह्मन्पूर्व स्वयंभुवा ।
कथं च भवता प्राप्तमेतत्कथय मे प्रभो ॥ १० ॥

śrīrāma uvāca |
kenoktaṃ kāraṇenedaṃ brahmanpūrva svayaṃbhuvā |
kathaṃ ca bhavatā prāptametatkathaya me prabho || 10 ||

Rama asked saying said:—Say O Brahman—that art my guide, what cause moved Brahma himself of old to reveal this knowledge, and in what manner was it obtained by you.1 ] 

हे मेरे मार्गदर्शक ब्रह्मण, कहो कि किस कारण से ब्रह्मा ने प्राचीन काल में इस ज्ञान को प्रकट करने के लिए प्रेरित किया और यह तुम्हें किस प्रकार प्राप्त हुआ।

वसिष्ठ ने उत्तर दिया :—

11. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।

अस्त्यनन्तविलासात्मा सर्वगः सर्वसंश्रयः ।
चिदाकाशोऽविनाशात्मा प्रदीपः सर्वजन्तुषु ॥ ११ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca |
astyanantavilāsātmā sarvagaḥ sarvasaṃśrayaḥ |
cidākāśo'vināśātmā pradīpaḥ sarvajantuṣu || 11 ||

Vasishtha replied:—The supreme soul of infinite manifestations exists by itself; it passes through and supports the whole in the form of vacuity and understanding, and as light to all living beings.]

अनंत अभिव्यक्तियों वाला परम आत्मा स्वयं विद्यमान रहता है; वह शून्यता और समझ के रूप में तथा सभी जीवित प्राणियों के लिए प्रकाश के रूप में समग्रता में व्याप्त रहता है तथा उसे सहारा देता है।

12. [ स्पन्दास्पन्दसमाकारात्ततो विष्णुरजायत ।

स्यन्दमानरसापूरात्तरङ्गः सागरादिव ॥ १२ ॥

spandāspandasamākārāttato viṣṇurajāyata |
syandamānarasāpūrāttaraṅgaḥ sāgarādiva || 12 ||

From him who remains the same (unaltered being) in his rest and motion, the great Vishnu was born, like a moving wave on the quiet waters of the sea. ]

जो अपनी विश्राम और गति में एक समान (अपरिवर्तनशील) रहता है, उससे महान विष्णु उत्पन्न हुए, जैसे समुद्र के शांत जल पर चलती हुई लहर उत्पन्न हुई।

13. [ सुमेरुकर्णिकात्तस्य दिग्दलाद्धृदयाम्बुजात् ।

तारकाकेसरवतः परमेष्ठी व्यजायत ॥ १३ ॥

sumerukarṇikāttasya digdalāddhṛdayāmbujāt |
tārakākesaravataḥ parameṣṭhī vyajāyata || 13 ||

Then was Brahma produced from the lotus of his heart, having the mount Meru for its pericarp, and the points of the compass for its petals, and the stars for its pistils. ]

तब ब्रह्मा उनके हृदय कमल से उत्पन्न हुए, जिनकी फली मेरु पर्वत थी , उनकी पंखुड़ियाँ दिशासूचक थीं और स्त्रीकेसर तारे थे।

14. [ वेदवेदार्थविद्देवमुनिमूण्डलमण्डितः ।

सोऽसृजत्सकल सग विकल्पौघं यथा मनः ॥ १४ ॥

vedavedārthaviddevamunimūṇḍalamaṇḍitaḥ |
so'sṛjatsakala saga vikalpaughaṃ yathā manaḥ || 14 ||

He being beset by gods and sages acquainted with the Vedas and their significations, created all the worlds and the minds with their various thoughts. ] 

वेदों और उनके अर्थों से परिचित देवताओं और ऋषियों से घिरे हुए उन्होंने उनके नाना विचारों सहित समस्त लोकों और मनों की रचना की।

15. [ जम्बूद्वूपिस्य कोणेऽखिरवर्षे भारतनामनि ।

ससज जनसर्गौधं ह्याधिव्याधिपरिप्लुतम् ॥ १५ ॥

jambūdvūpisya koṇe'khiravarṣe bhāratanāmani |
sasaja janasargaudhaṃ hyādhivyādhipariplutam || 15 ||

He then created the groups of men in the Bharata division (India) in a corner of Jambudwipa (Asia), and subjected them to all manner of diseases and afflictions. ] 

फिर उन्होंने जम्बूद्वीप (एशिया) के एक कोने में भरत मण्डल ( भारत) में मनुष्यों के समूह बनाए , और उन्हें सभी प्रकार की बीमारियों और कष्टों के अधीन कर दिया।

16. [ भावाभावविषण्णाङ्गमुत्पातध्वसतत्परम् ।

सर्गेऽस्मिन्भूतजातीना नानाव्यसनसकुलम् ॥ १६ ॥

bhāvābhāvaviṣaṇṇāṅgamutpātadhvasatatparam |
sarge'sminbhūtajātīnā nānāvyasanasakulam || 16 ||

They are also troubled with the possession and want of many things, and their subjection to dangers and diseases. Here all species of created beings are subjected to a variety of tribulations and afflictions. ]

वे कई चीज़ों के कब्जे और अभाव से भी परेशान हैं, और खतरों और बीमारियों के अधीन हैं। यहाँ सभी प्रकार के सृजित प्राणियों को कई तरह के क्लेशों और कष्टों का सामना करना पड़ता है।

17. [ जनस्यैतस्य दुःखं तद्दृष्ट्वा सकललोककृत् ।

जगाम करुणामीशः पुत्रदुःखात्पिता यथा ॥ १७ ॥

janasyaitasya duḥkhaṃ taddṛṣṭvā sakalalokakṛt |
jagāma karuṇāmīśaḥ putraduḥkhātpitā yathā || 17 ||

The lord and creator of worlds, seeing the misery of these people, felt compassion for them, as a father does for his children. ]

संसार के स्वामी और रचयिता भगवान को इन लोगों का दुःख देखकर उन पर उसी प्रकार दया आ गई, जैसे एक पिता को अपने बच्चों पर आती है।

18. [ क एतेषां हताशानां दुःखस्यान्तो हतायुषाम् ।

स्यादिति क्षणमेकाग्रं चिन्तयामास भूतये ॥ १८ ॥

ka eteṣāṃ hatāśānāṃ duḥkhasyānto hatāyuṣām |
syāditi kṣaṇamekāgraṃ cintayāmāsa bhūtaye || 18 ||

He then pondered within himself for a moment with intensity of thought and for the good of all creatures, how to exterminate the misery of these beings who were subjected to death and despair. ]

तब उन्होंने क्षण भर के लिए अपने भीतर गहन विचार करके तथा समस्त प्राणियों के हित के लिए विचार किया कि इन प्राणियों के दुःख को किस प्रकार दूर किया जाए, जो मृत्यु और निराशा के अधीन थे।

19. [ इति संचिन्त्य भगवान्ससर्ज स्वयमीश्वरः ।

तपो धर्म च दानं च सत्यं तीर्थानि चैव हि ॥ १९ ॥

iti saṃcintya bhagavānsasarja svayamīśvaraḥ |
tapo dharma ca dānaṃ ca satyaṃ tīrthāni caiva hi || 19 ||

With this thought the lord god (Brahma), established himself the rules of austerity, piety, charity, veracity and pilgrimage. ]

इस विचार के साथ भगवान ब्रह्मा ने स्वयं तपस्या, धर्मपरायणता, दान, सत्य और तीर्थयात्रा के नियम स्थापित किए।

20. [ एतत्सृष्ट्वा पुनदवाश्चन्तयामास भूतकृत् ।

पुंसां नानेन सर्गस्य दुःखस्यान्त इति स्वयम् ॥ २० ॥

etatsṛṣṭvā punadavāścantayāmāsa bhūtakṛt |
puṃsāṃ nānena sargasya duḥkhasyānta iti svayam || 20 ||

Having established these, the lord and creator again thought within himself, how to make an end of the many miseries of the men he had created. ]

इन बातों की स्थापना करके, भगवान और निर्माता ने फिर से अपने मन में सोचा, कि उनके द्वारा बनाए गए मनुष्यों के कई दुखों का अंत कैसे किया जाए।

21. [ निर्वाणं नाम परमं सुखं येन पुनर्जनः ।

न जायते न म्रियते तज्ज्ञानादेव लभ्यते ॥ २१ ॥

nirvāṇaṃ nāma paramaṃ sukhaṃ yena punarjanaḥ |
na jāyate na mriyate tajjñānādeva labhyate || 21 ||

He thought upon self-extinction as the Supreme bliss, which was obtainable only through a knowledge of the Deity, and whereby man might be exempted from repeated births and deaths. ]

उन्होंने आत्म-विनाश को परम आनंद माना, जो केवल देवता के ज्ञान के माध्यम से प्राप्त किया जा सकता था, और जिसके द्वारा मनुष्य बार-बार जन्म और मृत्यु से छूट सकता था।

संसारोत्तरणे जन्तोरुपायो ज्ञानमेव हि ।

तपो दानं तथा तीर्थमनुपायाः प्रकीर्तिताः ॥ २२ ॥

saṃsārottaraṇe jantorupāyo jñānameva hi |
tapo dānaṃ tathā tīrthamanupāyāḥ prakīrtitāḥ || 22 ||

It was divine knowledge, he thought, the only means of men's crossing over (the ocean) of this world; but austerity, charity and pilgrimage were no means to it. ]

उनका विचार था कि ईश्वरीय ज्ञान ही इस संसार सागर से पार जाने का एकमात्र साधन है; किन्तु तपस्या, दान और तीर्थयात्रा इसके साधन नहीं हैं। (वे तो ज्ञान प्राप्ति की तैयारी मात्र हैं। )

23. [ तत्तावदुःखमोक्षार्थ जनस्यास्य हतात्मनः ।

प्रत्यग्रं तरणोपायमाशु प्रकटयाम्यहम् ॥ २३ ॥

tattāvaduḥkhamokṣārtha janasyāsya hatātmanaḥ |
pratyagraṃ taraṇopāyamāśu prakaṭayāmyaham || 23 ||

Upon this said he "I will immediately make a new and sure bridge for the salvation of men and for their liberation from pain." ]

इस पर उन्होंने कहा "मैं मनुष्यों के उद्धार और उनके दुखों से मुक्ति के लिए तुरंत एक नया और पक्का पुल बनाऊंगा।"

24. [ इति संचिन्त्य भगवान्ब्रह्मा कमलसंस्थितः ।

मनसा परिसंकल्प्य मामुत्पादितवानिमम् ॥ २४ ॥

iti saṃcintya bhagavānbrahmā kamalasaṃsthitaḥ |
manasā parisaṃkalpya māmutpāditavānimam || 24 ||

Having thought so, the lord Brahma sitting on the lotus, meditated in his mind, and produced me from himself. ]

ऐसा विचार कर कमल पर बैठे हुए भगवान ब्रह्मा ने मन में ध्यान किया और अपने आप से मुझे उत्पन्न किया ।

25. [ कुतोऽप्युत्पन्न एवाशु ततोऽहं समुपस्थितः ।

पितुस्तस्य पुनः शीघ्रमूर्मिरूर्मेरिवानघ ॥ २५ ॥

kuto'pyutpanna evāśu tato'haṃ samupasthitaḥ |
pitustasya punaḥ śīghramūrmirūrmerivānagha || 25 ||

Being thus produced, I stood forthwith in the presence of my progenitor, as a wave rising from the sea leans towards it. ]

इस प्रकार उत्पन्न होकर मैं अपने पूर्वज के समक्ष उसी प्रकार खड़ा हो गया, जैसे समुद्र से उठती हुई लहर उसकी ओर झुकती है ।

26. [ कमण्डलुधरो नाथः सकमण्डलुना मया ।

साक्षमालः साक्षमालं स प्रणम्याभिवादितः ॥ २६ ॥

kamaṇḍaludharo nāthaḥ sakamaṇḍalunā mayā |
sākṣamālaḥ sākṣamālaṃ sa praṇamyābhivāditaḥ || 26 ||

I then bowed down to the god who held a water-pot in one hand and a rosary in the other, with a pitcher and a bead of seeds in my either hand, and was thus addressed by him. ]

तब मैंने उस देवता को प्रणाम किया, जिनके एक हाथ में जल का घड़ा और दूसरे हाथ में माला थी, तथा मेरे दोनों हाथों में घड़ा और बीजों की माला थी, और उन्होंने मुझे इस प्रकार संबोधित किया ।

27. [ एहि पुत्रेति मामुक्त्वा स स्वाब्जस्योत्तरे दले ।

शुक्लाश्च इव शीतांशु योजयामास पाणिना ॥ २७ ॥

ehi putreti māmuktvā sa svābjasyottare dale |
śuklāśca iva śītāṃśu yojayāmāsa pāṇinā || 27 ||

Come my son said he, and then holding me with his hand, made me sit on the northern petal of his lotus of truth, which shone as bright as the moon amidst the silvery clouds. ]

आओ मेरे बेटे उन्होंने कहा, और फिर मुझे अपने हाथ से पकड़कर, अपने सत्य कमल की उत्तरी पंखुड़ी पर बैठाया, जो चांदी के बादलों के बीच चंद्रमा की तरह चमक रहा था।

28. [ मृगकृत्तिपरीधानो मृगकृत्तिनिजाम्बरम् ।

मामुवाच पिता ब्रह्मा सुहंसः सारसं यथा ॥ २८ ॥

mṛgakṛttiparīdhāno mṛgakṛttinijāmbaram |
māmuvāca pitā brahmā suhaṃsaḥ sārasaṃ yathā || 28 ||

Wearing the skin of an antelope, Brahma my father, spoke to me who was in the like habit, with the voice of a gander addressing a stork. ]

मृग की खाल धारण किए हुए मेरे पिता ब्रह्मा ने मुझसे, जो वैसी ही वेशभूषा में था, ऐसी वाणी में बात की, जैसे कोई बगुला बगुले से बात कर रहा हो ( अर्थात् कोई बातूनी व्यक्ति मूक से बात कर रहा हो)।

29. [ मुहूर्तमात्रं ते पुत्र चेतो वानरचञ्चलम् ।

अज्ञानमभ्यास्रशतु शशः शशधरं यथा ॥ २९ ॥

muhūrtamātraṃ te putra ceto vānaracañcalam |
ajñānamabhyāsraśatu śaśaḥ śaśadharaṃ yathā || 29 ||

He said "I will for a moment overpower thy ficklemindedness under a mist of insensibility, as a dark cloud overshadows the disk of the moon." ]

उन्होंने कहा "मैं एक क्षण के लिए तुम्हारी चंचलता को अचेतनता के कोहरे के नीचे दबा दूंगा, जैसे एक काला बादल चंद्रमा की डिस्क को ढंक लेता है।"

30. [ इति तेनाशु शप्तः सन्विचारसमनन्तरम् ।

अहं विस्मृतवान्सर्वे स्वरूपममलं किल ॥ ३० ॥

iti tenāśu śaptaḥ sanvicārasamanantaram |
ahaṃ vismṛtavānsarve svarūpamamalaṃ kila || 30 ||

It was under this imprecation that I lost my reason and forgot every thing, even the clear idea I had of God. ]

इस शाप के प्रभाव में आकर मैंने अपनी बुद्धि खो दी और सब कुछ भूल गया, यहाँ तक कि ईश्वर के विषय में जो स्पष्ट विचार मेरे मन में था वह भी भूल गया।

31. [ अथाहं दीनता यातः स्थितोऽसंबुद्धया धिया ।

दुःखशोकाभिसंतप्तो जातो जन इवाधनः ॥ ३१ ॥

athāhaṃ dīnatā yātaḥ sthito'saṃbuddhayā dhiyā |
duḥkhaśokābhisaṃtapto jāto jana ivādhanaḥ || 31 ||

I then became as helpless as one out of his wits, and came to be afflicted with distress and sorrow like an indigent person. ]

तब मैं अचेत व्यक्ति के समान असहाय हो गया और दरिद्र व्यक्ति के समान संकट और दुःख से ग्रस्त हो गया।

32. [ कष्टं संसारनामायं दोषः कथमिहागतः ।

इति चिन्तितवानन्तस्तूष्णीमेव व्यवस्थितः ॥ ३२ ॥

kaṣṭaṃ saṃsāranāmāyaṃ doṣaḥ kathamihāgataḥ |
iti cintitavānantastūṣṇīmeva vyavasthitaḥ || 32 ||

Ah woeful is this world! said I, and how came evil to dwell in it? With these thoughts I remained in silence]

अरे यह संसार कितना दुःखद है! मैंने कहा, और इसमें बुराई कैसे आ गई? इन विचारों के साथ मैं मौन रहा (बुराई की उत्पत्ति पर विचार करते हुए)।

33. [ अथाभ्यधात्स मां तातः पुत्र किं दुःखवानसि ।

दुःखोपघातं मां पृच्छ सुखी नित्यं भविष्यसि ॥ ३३ ॥

athābhyadhātsa māṃ tātaḥ putra kiṃ duḥkhavānasi |
duḥkhopaghātaṃ māṃ pṛccha sukhī nityaṃ bhaviṣyasi || 33 ||

Then he my father spoke to me saying: Ah my son, why art thou so afflicted? Ask of me the remedy for thy affliction, and thou shalt become happy. ]

तब मेरे पिता ने मुझसे कहा: अरे मेरे बेटे, तुम इतने दुखी क्यों हो? मुझसे अपने दुख का उपाय पूछो, और तुम सुखी हो जाओगे।

34. [ ततः पृष्टः स भगवान्मया सकललोककृत् ।

हेमपद्मदलस्थेन संसारव्याधिभेषजम् ॥ ३४ ॥

tataḥ pṛṣṭaḥ sa bhagavānmayā sakalalokakṛt |
hemapadmadalasthena saṃsāravyādhibheṣajam || 34 ||

Then the lord creator of all peoples was asked by me, seated as I had been on the gold-coloured leaflet of the lotus, about the medicine of worldly woes. ]

तब मैंने, जो कमल के सुवर्णमय पत्र पर बैठा था, समस्त लोकों के रचयिता भगवान से सांसारिक दुःखों की औषधि के विषय में पूछा।

35. [ कथं नाथ महादुःखमयः संसार आगतः ।

कथं च क्षीयते जन्तोरिति पृष्टेन तेन मे ॥ ३५ ॥

kathaṃ nātha mahāduḥkhamayaḥ saṃsāra āgataḥ |
kathaṃ ca kṣīyate jantoriti pṛṣṭena tena me || 35 ||

How came, said I, O my lord, this world to be so full of misery, and how can people get rid of it, is what I ask of thee. ]

हे प्रभु! मैंने कहा, यह संसार इतना दुःखमय कैसे हो गया और लोग इससे कैसे छुटकारा पा सकते हैं, यह मैं आपसे पूछता हूँ।

36. [ तज्ज्ञानं सुबहु प्रोक्तं यज्ज्ञात्वा पावनं परम् ।

अहं पितुरभिप्रायः किलाधिक इव स्थितः ॥ ३६ ॥

tajjñānaṃ subahu proktaṃ yajjñātvā pāvanaṃ param |
ahaṃ piturabhiprāyaḥ kilādhika iva sthitaḥ || 36 ||

I then learnt the most holy wisdom which Brahman my father delivered to me, and following his advice, I became quite composed. ]

तब मैंने वह परम पवित्र ज्ञान सीखा, जो मेरे पिता ब्राह्मण ने मुझे दिया था, और उनकी सलाह का पालन करते हुए, मैं पूरी तरह से शांत हो गया।

37. [ ततो विदितवेद्यं मां निजां प्रकृतिमास्थितम् ।

स उवाच जगत्कर्ता वक्ता सकलकारणम् ॥ ३७ ॥

tato viditavedyaṃ māṃ nijāṃ prakṛtimāsthitam |
sa uvāca jagatkartā vaktā sakalakāraṇam || 37 ||

Then the Creator of the world and revealer of all causes, seeing me knowing the knowable and restored to my own natural state said:— ]

तब जगत् के रचयिता और समस्त कारणों को प्रकट करने वाले भगवान ने मुझे ज्ञेय को जानने वाला और अपनी स्वाभाविक अवस्था में आया हुआ देखकर कहा:—

38. [ शापेनाज्ञपदं नीत्वा पृच्छकस्त्वं मया कृतः ।

पुत्रास्य ज्ञानसारस्य समस्तजनसिद्धये ॥ ३८ ॥

śāpenājñapadaṃ nītvā pṛcchakastvaṃ mayā kṛtaḥ |
putrāsya jñānasārasya samastajanasiddhaye || 38 ||

I had turned thee to insanity my son, by an illusion, in order to make thee an enquirer into the essence of true knowledge for the welfare of mankind. ]

हे मेरे पुत्र, मैंने तुझे मोहवश पागल बना दिया था, ताकि तू मानव जाति के कल्याण के लिए सत्य ज्ञान के सार का अन्वेषक बन सके।

39. [ इदानीं शान्तशापस्त्वं परं बोधमुपागतः ।

संस्थितोऽहमिवैकान्माऽकनक कनकादिवत् ॥ ३९ ॥

idānīṃ śāntaśāpastvaṃ paraṃ bodhamupāgataḥ |
saṃsthito'hamivaikānmā'kanaka kanakādivat || 39 ||

Now art thou released from the curse of illusion, and arrived to thy highest state of understanding. Thou hast become as one soul (with the Supreme), and art as pure gold. ]

अब तुम मोह के अभिशाप से मुक्त हो गए हो, और अपनी समझ की उच्चतम अवस्था तक पहुँच गए हो। तुम (परमात्मा के साथ) एक आत्मा बन गए हो, और (मल से शुद्ध होने के बाद) शुद्ध सोने के समान हो।

40. [ गच्छेदानीं महीपृष्ठे जम्बूद्वीपान्तरस्थितम् ।

साधो भरतवर्ष त्वं लोकानुग्रहहेतुना ॥ ४० ॥

gacchedānīṃ mahīpṛṣṭhe jambūdvīpāntarasthitam |
sādho bharatavarṣa tvaṃ lokānugrahahetunā || 40 ||

Now shut thy heart against the world, and proceed to the land of Bharata on the surface of the earth for the good of mankind. ]

अब संसार की ओर से अपना हृदय बंद कर लो , और मानव जाति की भलाई के लिए पृथ्वी की सतह पर भारत की भूमि पर आगे बढ़ो।

41. [ तत्र क्रियाकाण्डपरास्त्वया पुत्र महाधिया ।

उपदेश्वाः क्रियाकाण्डक्रमेण क्रमशालिना ॥ ४१ ॥

tatra kriyākāṇḍaparāstvayā putra mahādhiyā |
upadeśvāḥ kriyākāṇḍakrameṇa kramaśālinā || 41 ||

There employ thyself to ceremonial duties to the best of thy knowledge; and advise others to ritual acts in their proper order. ]

वहाँ अपने ज्ञान के अनुसार अनुष्ठानिक कर्तव्यों में स्वयं को लगाओ; और दूसरों को उनके उचित क्रम (बाहरी विश्वास के अनुसार) में अनुष्ठान करने की सलाह दो।

42. [ विरर्क्ताचेत्ताश्च तथा महाप्राज्ञा विचारिणः ।

उपदेश्यास्त्वया साधो ज्ञानेनानन्ददायिना ॥ ४२ ॥

virarktācettāśca tathā mahāprājñā vicāriṇaḥ |
upadeśyāstvayā sādho jñānenānandadāyinā || 42 ||

But such as are disgusted (with the world) in their hearts, and are rational with their elevated understandings, are to be counseled to esoteric knowledge which confers true felicity. ]

किन्तु जो लोग अपने हृदय में (संसार से) विरक्त हैं, तथा अपनी उच्च बुद्धि से विवेकशील हैं, उन्हें गूढ़ ज्ञान की सलाह दी जानी चाहिए, जो (मनुष्य को) सच्चा सुख प्रदान करने वाला है।

43. [ इति तेन नियुक्तोऽहं पित्रा कमलयोनिना ।

इह राघव तिष्ठामि यावद्भूतपरम्परा ॥ ४३ ॥

iti tena niyukto'haṃ pitrā kamalayoninā |
iha rāghava tiṣṭhāmi yāvadbhūtaparamparā || 43 ||

Being thus appointed by him who was born in the lotus, I continue to abide herein throughout the succession of beings. ]

कमल में उत्पन्न हुए भगवान द्वारा इस प्रकार नियुक्त होकर मैं समस्त प्राणियों की परंपरा में (अर्थात युगों तक) इसी में निवास करता हूँ ।

44. [ कर्तव्यमस्ति न ममेह हि किंचिदेव स्थातव्यमित्यतिमना भुवि संस्थितोऽस्मि ।

संशान्तया सततसुप्तधियेह वृत्या कार्य करोमि न च किंचिदहं करोमि ॥ ४४ ॥

kartavyamasti na mameha hi kiṃcideva sthātavyamityatimanā bhuvi saṃsthito'smi |
saṃśāntayā satatasuptadhiyeha vṛtyā kārya karomi na ca kiṃcidahaṃ karomi || 44 ||

I have no duty to perform here, but live while I have to live free from all cares. I do my acts always with as tranquil a mind as it were in a state of sleep; I do my works with the body; but I do nothing here with my soul. ]

यहाँ मुझे कोई कर्तव्य नहीं करना है, परन्तु जब तक मुझे जीना है, तब तक मैं सभी चिंताओं से मुक्त रहता हूँ। मैं अपने कर्म सदैव ऐसे शान्त मन से करता हूँ, जैसे कि मैं सो रहा हूँ; मैं अपने शरीर से कर्म करता हूँ; परन्तु मैं अपनी आत्मा (जो कि ईश्वर में स्थित है) से यहाँ कुछ भी नहीं करता।



एक टिप्पणी भेजें

0 टिप्पणियाँ

Ad Code