Ad Code

अध्याय CXXVIII - राम का पुनर्जीवन

 


अध्याय CXXVIII - राम का पुनर्जीवन

< पिछला

पुस्तक VI - निर्वाण प्रकरण भाग 1 (निर्वाण प्रकरण)

अगला >

तर्क: भारद्वाज का ज्ञानोदय और प्रबुद्धों के कर्तव्य

वाल्मीकि ने आगे कहा :—

1. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

शान्तो दान्तश्चोपरतो निषिद्धात्काम्यकर्मणः ।

विषयेन्द्रियसंश्लेषसुखाच्च श्रद्धयान्वितः ॥ १ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

śānto dāntaścoparato niṣiddhātkāmyakarmaṇaḥ |

viṣayendriyasaṃśleṣasukhācca śraddhayānvitaḥ || 1 ||

Valmiki continued:—The yogi should be peaceful and tranquil, and exempt from all forbidden acts and those proceeding from a desire of fruition; he must avoid all sensual gratifications, and have his belief in God and his holy religion of the vedas. ]

योगी को शांत और स्थिर रहना चाहिए, और सभी निषिद्ध कार्यों और फल प्राप्ति की इच्छा से प्रेरित कार्यों से मुक्त रहना चाहिए; उसे सभी इंद्रिय सुखों से बचना चाहिए, और ईश्वर और अपने पवित्र धर्म वेदों में विश्वास रखना चाहिए ।

2. [ मृद्वासने समासीनो जितचित्तेन्द्रियक्रियः ।

ओमित्युच्चारयेत्तावन्मनो यावत्प्रसीदति ॥ २ ॥

mṛdvāsane samāsīno jitacittendriyakriyaḥ |

omityuccārayettāvanmano yāvatprasīdati || 2 ||

He must rest quiet in his seat, and have his mind and members of the body under his control; and continue to repeat the syllable Om, until his mind is cleared. ]

उसे अपनी सीट पर शांत रहना चाहिए, और अपने मन और शरीर के अंगों को अपने नियंत्रण में रखना चाहिए; और ॐ अक्षर का तब तक जाप करते रहना चाहिए जब तक कि उसका मन (सभी संदेहों से) मुक्त न हो जाए।

3. [ प्राणायामं ततः कुर्यादन्तःकरणशुद्धये ।

इन्द्रियाण्याहरेत्पश्चाद्विषयेभ्यः शनैःशनैः ॥ ३ ॥

prāṇāyāmaṃ tataḥ kuryādantaḥkaraṇaśuddhaye |

indriyāṇyāharetpaścādviṣayebhyaḥ śanaiḥśanaiḥ || 3 ||

He must then restrain his respiration, for the purification of his inner organs (the heart and mind); and then restrict his senses by degrees, from their respective outward objects. ]

उसे अपने आंतरिक अंगों (हृदय और मन) की शुद्धि के लिए अपनी सांसों को नियंत्रित करना चाहिए; और फिर धीरे-धीरे अपनी इंद्रियों को उनके संबंधित बाहरी विषयों से दूर रखना चाहिए।

4. [ देहेन्द्रियमनोबुद्धिक्षेत्रज्ञानां च संभवः ।

यस्माद्भवति तज्ज्ञात्वा तेषु पश्चाद्विलापयेत् ॥ ४ ॥

dehendriyamanobuddhikṣetrajñānāṃ ca saṃbhavaḥ |yasmādbhavati tajjñātvā teṣu paścādvilāpayet || 4 ||

He must think on the natures and causes of its body and its organs of sense, of his mind and its understanding, as also of his soul and its consciousness; and repeat the srutis or the holy texts which relate to these subjects. ]

उसे अपने शरीर और इंद्रियों, अपने मन और उसकी समझ, साथ ही अपनी आत्मा और उसकी चेतना के स्वभाव और कारणों पर विचार करना चाहिए; और इन विषयों से संबंधित श्रुतियों या पवित्र ग्रंथों का पाठ करना चाहिए।

5. [ विराजि प्रथमं स्थित्वा तत्रात्मनि ततः परम् ।

अव्याकृते स्थितः पश्चात्स्थितः परमकारणे ॥ ५ ॥

virāji prathamaṃ sthitvā tatrātmani tataḥ param |avyākṛte sthitaḥ paścātsthitaḥ paramakāraṇe || 5 ||

Let him sit reclined in the meditation of Viraj, the God of visible nature at first, and then in the internal soul of nature; next to this he must meditate on the formless spirit, as a part and abstracted from all; and at last fix his mind in the supreme cause alone. ] 

उसे सर्वप्रथम दृश्य स्वरूप के देवता, विराज के ध्यान में लेटना चाहिए , फिर प्रकृति की आंतरिक आत्मा का ध्यान करना चाहिए; इसके बाद उसे निराकार आत्मा का ध्यान करना चाहिए, जो सभी से अलग और भिन्न है; और अंत में अपना मन केवल परम कारण में स्थिर करना चाहिए। (समूत से अविचल देवता की ओर बढ़ना)।

6. [ मांसादिपार्थिवं भागं पृथिव्यां प्रविलापयेत् ।

आप्यं रक्तादिकं चाप्सु तैजसं तेजसि क्षिपेत् ॥ ६ ॥

māṃsādipārthivaṃ bhāgaṃ pṛthivyāṃ pravilāpayet |āpyaṃ raktādikaṃ cāpsu taijasaṃ tejasi kṣipet || 6 ||

Let him cast off in his mind, the earthly substance of his flesh and bones to the earth; and commit the liquid part of his blood to the water, and the heat of his body to fire. ]

वह अपने मन में अपने मांस और हड्डियों के सांसारिक पदार्थ को पृथ्वी में त्याग दे; और अपने रक्त के तरल भाग को जल में और अपने शरीर की ऊष्मा को अग्नि में सौंप दे।

7. [ वायव्यं च महावायौ नाभसं नभसि क्षिपेत् ।

पृथिव्यादिषु विन्यस्य चेन्द्रियाण्यात्मयोनिषु ॥ ७ ॥

vāyavyaṃ ca mahāvāyau nābhasaṃ nabhasi kṣipet |pṛthivyādiṣu vinyasya cendriyāṇyātmayoniṣu || 7 ||

He is then to consign the airy and vacuous parts of his body to air and vacuum, and after having thus made over his elemental parts to the five elements; he shall deliver the organs of his sense to the particular divinities from whom they are derived. ]

तब उसे अपने शरीर के वायुमय और निर्वातमय भागों को वायु और निर्वात में समर्पित करना होगा, और इस प्रकार अपने मौलिक भागों को पंच तत्वों को सौंपने के बाद, उसे अपनी इंद्रियों को उन विशिष्ट देवताओं को समर्पित करना होगा जिनसे वे उत्पन्न हुई हैं।

8. [ श्रोत्रादिलक्षणोपेतां कर्तुर्भोगप्रसिद्धये ।

दिक्षु न्यस्यात्मनः श्रोत्रं त्वचं विद्युति निक्षिपेत् ॥ ८ ॥

śrotrādilakṣaṇopetāṃ karturbhogaprasiddhaye |

dikṣu nyasyātmanaḥ śrotraṃ tvacaṃ vidyuti nikṣipet || 8 ||

The ears and other organs, which are for the reception of their respective from all sides, being cast aside on all sides, he is to give the skin of his body to electricity. ]

कान और अन्य अंग, जो चारों ओर से अपने-अपने संकेतों को ग्रहण करने के लिए होते हैं, उन्हें चारों ओर से हटाकर, उसे अपने शरीर की त्वचा को बिजली के संपर्क में लाना चाहिए (जो बिजली के झटके से गर्मी और ठंड की संवेदनाएं प्रदान करती है)।

9. [ चक्षुरादित्यबिम्बे च जिह्वामप्सु विनिक्षिपेत् ।

प्राणं वायौ वाचमग्नौ पाणिमिन्द्रे विनिक्षिपेत् ॥ ९ ॥

cakṣurādityabimbe ca jihvāmapsu vinikṣipet |prāṇaṃ vāyau vācamagnau pāṇimindre vinikṣipet || 9 ||

Let him then resign his eye sight to the solar disc, and his tongue to water, he must next give up his breath to air, his voice to fire, and his palms to the god Indra. ]

उसे अपनी दृष्टि सूर्य के चक्र को, और अपनी जीभ पानी को समर्पित करनी होगी; फिर उसे अपनी सांस हवा को, अपनी आवाज अग्नि को और अपने हाथ इंद्र देवता को समर्पित करने होंगे (जल और अग्नि का अर्थ वरुण और अग्नि है - इन तत्वों के प्रमुख देवता)।

10. [ विष्णौ तथात्मनः पादौ पायुं मित्रे तथैव च ।

उपस्थं कश्यपे न्यस्य मनश्चन्द्रे निवेशयेत् ॥ १० ॥

viṣṇau tathātmanaḥ pādau pāyuṃ mitre tathaiva ca |upasthaṃ kaśyape nyasya manaścandre niveśayet || 10 ||

He must then offer his feet to the god Vishnu, and his anus to Mithra; and after giving up his penis to Kasyapa, he should dedicate his mind to the moon. ]

उसे अपने चरण भगवान विष्णु को और अपना गुदा मित्र को अर्पित करना चाहिए; और कश्यप को अपना लिंग अर्पित करने के बाद , उसे अपना मन चंद्रमा को समर्पित करना चाहिए।

11. [ बुद्धिं ब्रह्मणि संयच्छेदेताः करणदेवताः ।

इन्द्रियव्यपदेशेन व्यादिश्यन्ते च देवताः ॥ ११ ॥

buddhiṃ brahmaṇi saṃyacchedetāḥ karaṇadevatāḥ |indriyavyapadeśena vyādiśyante ca devatāḥ || 11 ||

He must afterwards lay down his understanding to Brahma, and the other inward faculties to special divinities, and at last abdicate his outer senses also to their presiding duties. ] 

उसे बाद में अपनी बुद्धि ब्रह्मा को , और अन्य आंतरिक शक्तियों को विशेष देवताओं को समर्पित करना होगा , और अंत में अपनी बाह्य इंद्रियों को भी उनके अधिष्ठाता कर्तव्यों के प्रति समर्पित करना होगा।

12. [ श्रुतिवाक्यमनुस्मृत्य न स्वतः प्रकटीकृताः ।

एवं न्यस्यात्मनो देहं विराडस्मीति चिन्तयेत् ॥ १२ ॥

śrutivākyamanusmṛtya na svataḥ prakaṭīkṛtāḥ |evaṃ nyasyātmano dehaṃ virāḍasmīti cintayet || 12 ||

Having thus resigned his whole body to the gods, he should think himself as the all comprehending viraja; and this he must do in pursuance to the dictates of the veda, and not of his own will or fabrication. ]

इस प्रकार अपने पूरे शरीर को देवताओं को समर्पित करने के बाद, उसे स्वयं को सर्वज्ञानी वीरज समझना चाहिए; और उसे यह वेदों के निर्देशों के अनुसार करना चाहिए , न कि अपनी इच्छा या मनगढ़ंत बातों से।

13. [ ब्रह्माण्डान्तः स्थितो योऽसावर्धनारीश्वरः प्रभुः ।

आधारः सर्वभूतानां कारणं तदुदाहृतम् ॥ १३ ॥

brahmāṇḍāntaḥ sthito yo'sāvardhanārīśvaraḥ prabhuḥ |ādhāraḥ sarvabhūtānāṃ kāraṇaṃ tadudāhṛtam || 13 ||

The lord that embodies the whole universe in himself, in his androgynous form of half-male and half-female, is said to be the source and support of all sorts of beings. ]

भगवान, जो अपने उभयलिंगी रूप में, आधे पुरुष और आधे स्त्री रूप में, पूरे ब्रह्मांड को अपने भीतर समाहित किए हुए हैं, उन्हें सभी प्रकार के प्राणियों का स्रोत और आधार कहा जाता है।

14. [ स यज्ञसृष्टिरूपोऽसौ जगद्वृत्तौ व्यवस्थितः ।

द्विगुणाण्डाद्वहिः पृथ्वी पृथिव्या द्विगुणं जलम् ॥ १४ ॥

sa yajñasṛṣṭirūpo'sau jagadvṛttau vyavasthitaḥ |dviguṇāṇḍādvahiḥ pṛthvī pṛthivyā dviguṇaṃ jalam || 14 ||

He was born in the form of creation, and it is he that is settled in everything in the universe; and caused this earth to appear from the bipartite mundane egg, as also the water which is twice as much as the land. ]

वह सृष्टि के रूप में उत्पन्न हुए, और वही ब्रह्मांड में सब कुछ में विराजमान हैं; और उन्होंने इस पृथ्वी को द्विभाजित सांसारिक अंडे से प्रकट किया, साथ ही उस जल को भी जो भूमि से दुगुना है।

15. [ सलिलाद्द्विगुणं तेजस्तेजसो द्विगुणोऽनिलः ।

वायोर्द्विगुणमाकाशमूर्ध्वमेकैकशः क्रमात् ॥ १५ ॥

salilāddviguṇaṃ tejastejaso dviguṇo'nilaḥ |

vāyordviguṇamākāśamūrdhvamekaikaśaḥ kramāt || 15 ||

He produced the heat twice as much as the water, and the air also which is double in its volume to that of heat, and lastly the vacuum which is twice more in its extent than the air which it contains. Each latter one lying next above the former. ]

उसने जल से दुगुनी ऊष्मा उत्पन्न की, और वायु भी उत्पन्न की जिसका आयतन ऊष्मा के आयतन से दुगुना है, और अंत में निर्वात जो अपने भीतर समाहित वायु से दुगुना है। प्रत्येक बाद वाला पहले वाले के ठीक ऊपर स्थित है। (श्रुति यही कहती है : प्रत्येक आने वाला तत्व अपने पिछले तत्व से ऊपर होता है)।

16. [ व्यस्तेन च समस्तेन व्यापिना ग्रथितं जगत् ।

क्षितिं चाप्सु समावेश्य सलिलं चानले क्षिपेत् ॥ १६ ॥

vyastena ca samastena vyāpinā grathitaṃ jagat |kṣitiṃ cāpsu samāveśya salilaṃ cānale kṣipet || 16 ||

These form the world whether they are divided or undivided from their succeeding and surrounding ones; the earth being girt by the sea, and the same by submarine fire.]

ये दुनिया का निर्माण करते हैं, चाहे वे अपने बाद वाले और आसपास के लोगों से विभाजित हों या अविभाजित हों; पृथ्वी समुद्र से घिरी है, और वही समुद्र के नीचे की आग से घिरी है।

17. [ अग्निं वायौ समावेश्य वायुं च नभसि क्षिपेत् ।

नभश्च महदाकाशे समस्तोत्पत्तिकारणे ॥ १७ ॥

agniṃ vāyau samāveśya vāyuṃ ca nabhasi kṣipet |nabhaśca mahadākāśe samastotpattikāraṇe || 17 ||

Thus the yogi by contracting his thought of the former one under the latter, will engross his thought of heat under that of air, and this again under his idea of vacuum, which last is swallowed up by his thought of the great cause of all. ]

इस प्रकार योगी पूर्व विचार को बाद वाले के अधीन संकुचित करके ऊष्मा के विचार को वायु के विचार के अधीन कर लेगा, और इसे फिर निर्वात के विचार के अधीन कर लेगा, जो अंततः सभी के महान कारण के विचार में समाहित हो जाएगा।

18. [ स्थित्वा तस्मिन्क्षणं योगी लिङ्गमात्रशरीरधृक् ।

वासना भूतसूक्ष्माश्च कर्माविद्ये तथैव च ॥ १८ ॥

sthitvā tasminkṣaṇaṃ yogī liṅgamātraśarīradhṛk |vāsanā bhūtasūkṣmāśca karmāvidye tathaiva ca || 18 ||

In this manner must the yogi remain for a moment in his spiritual form only, by contraction of his corporeal body (composed of the elemental particles, his desires and prior acts and his primeval ignorance—avidya), under the same. ]

इस प्रकार योगी को अपने भौतिक शरीर (जो मौलिक कणों, उसकी इच्छाओं, पूर्व कर्मों और उसकी आदिम अविद्या से बना है ) के संकुचन द्वारा क्षण भर के लिए ही अपने आध्यात्मिक रूप में रहना चाहिए (क्योंकि भौतिक भाग आध्यात्मिक भाग के अंतर्गत समाहित है, न कि आध्यात्मिक भाग आध्यात्मिक भाग के अंतर्गत, जैसा कि भौतिकवादियों द्वारा गलत तरीके से माना जाता है)।

19. [ दशेन्द्रियमनोबुद्धिरेतल्लिङ्गं विदुर्बुधाः ।

ततोऽर्धोण्डाद्बहिर्यातस्तत्रात्मास्मीति चिन्तयेत् ॥ १९ ॥

daśendriyamanobuddhiretalliṅgaṃ vidurbudhāḥ |

tato'rdhoṇḍādbahiryātastatrātmāsmīti cintayet || 19 ||

The spiritual body is represented by the wise, to be composed of the ten senses of perception and conception, the mind or memory and the understanding faculties;which is above and outside the corporeal half of the mundane egg. The yogi must think himself to be this supermundane spiritual being. ]

ज्ञानी व्यक्ति आध्यात्मिक शरीर को दस इंद्रियों (बोध और कल्पना), मन या स्मृति और समझ की शक्तियों से निर्मित बताता है; जो सांसारिक अंडे के भौतिक भाग से ऊपर और बाहर स्थित है। योगी को स्वयं को इस अलौकिक आध्यात्मिक सत्ता के रूप में समझना चाहिए। (इस रूप को हिरण्यगर्भ कहा जाता है )।

20. [ चतुर्मुखोऽग्रके चायं भूतसूक्ष्मव्यवस्थितः ।

लिङ्गमव्याकृते सूक्ष्मे न्यस्याव्यक्ते च बुद्धिमान् ॥ २०

caturmukho'grake cāyaṃ bhūtasūkṣmavyavasthitaḥ |liṅgamavyākṛte sūkṣme nyasyāvyakte ca buddhimān || 20 ||

The former or intramundane half, which is composed of the quadruple subtile elements, is represented by the figure of the four faced Brahma;and differs from the former by its being an evolution of unevolved spirit. ]

पूर्व या अंतर्मुखी आधा भाग, जो चौगुने सूक्ष्म तत्वों से बना है, चार मुख वाले ब्रह्मा की आकृति द्वारा दर्शाया गया है; और यह पूर्व भाग से इस मायने में भिन्न है कि यह अविकसित आत्मा का विकास है।

21. [ नामरूपविनिर्मुक्तं यस्मिन्संतिष्ठते जगत् ।

तमाहुः प्रकृतिं केचिन्मायामेके परे त्वणून् ॥ २१ ॥

nāmarūpavinirmuktaṃ yasminsaṃtiṣṭhate jagat |tamāhuḥ prakṛtiṃ kecinmāyāmeke pare tvaṇūn || 21 ||

That nameless and formless being in which the world subsists, is called Prakriti or matter by some, and Maya or delusion by others, and also as atoms by atomic philosophers. ] 

वह नामहीन और निराकार सत्ता जिसमें संसार विद्यमान है, उसे कुछ लोग प्रकृति या पदार्थ कहते हैं, कुछ लोग माया या भ्रम कहते हैं, और परमाणु दार्शनिक उसे परमाणु कहते हैं।

22. [ अविद्यामपरे प्राहुस्तर्कविभ्रान्तचेतसः ।

तत्र सर्वे लयं गत्वा तिष्ठन्त्यव्यक्तरूपिणः ॥ २२ ॥

avidyāmapare prāhustarkavibhrāntacetasaḥ|tatra sarve layaṃ gatvā tiṣṭhantyavyaktarūpiṇaḥ || 22 ||

The same is said to be ignorance—avidya, by agnostics, whose minds are confused by false reasoning; and it is after all that hidden and unknowable something, in which all things are dissolved at the ultimate dissolution of the world.]

अज्ञेयवादियों द्वारा, जिनके मन झूठे तर्क से भ्रमित हैं, इसे अज्ञान कहा जाता है ; और अंततः यह वह गुप्त और अज्ञेय तत्व है, जिसमें संसार के अंतिम विनाश पर सभी चीजें विलीन हो जाती हैं।

23. [ निःसंबन्धा निरास्वादाः संभवन्ति ततः पुनः ।

तत्स्वरूपा हि तिष्ठन्ति यावत्सृष्टिः प्रवर्तते ॥ २३ ॥

niḥsaṃbandhā nirāsvādāḥ saṃbhavanti tataḥ punaḥ |tatsvarūpā hi tiṣṭhanti yāvatsṛṣṭiḥ pravartate || 23 ||

Again everything which is quite unrelated with the divine spirit and intellect (i.e. material substance); comes to existence at the recreation of the world; and retains and remains in its primary form to the end of the world. ]

फिर वह सब कुछ जो दिव्य आत्मा और बुद्धि से बिल्कुल असंबंधित है ( अर्थात भौतिक पदार्थ); जगत की रचना के समय अस्तित्व में आता है; और जगत के अंत तक अपने मूल रूप में बना रहता है ।

24. [ आनुलोम्यात्स्मृता सृष्टिः प्रातिलोम्येन संहृतिः ।

अतः स्थानत्रयं त्यक्त्वा तुरीयं पदमव्ययम् ॥ २४ ॥

ānulomyātsmṛtā sṛṣṭiḥ prātilomyena saṃhṛtiḥ |ataḥ sthānatrayaṃ tyaktvā turīyaṃ padamavyayam || 24 ||

Think of creation in the direct method, and of its destruction in the reversed order; and then betake yourself to the fourth stage of turiya, after you have passed over the three preceding steps. ] 

सृष्टि की प्रत्यक्ष विधि और उसके विनाश की विपरीत विधि पर विचार करें; और फिर पूर्ववर्ती तीन चरणों को पार करने के बाद तुरिया के चौथे चरण में प्रवेश करें । (सृष्टि की प्रत्यक्ष विधि शून्यता से वायु, और फिर ऊष्मा, जल और पृथ्वी की ओर जाने की प्रक्रिया है; या हिरण्यगर्भ, ब्रह्मा और प्रकृति के तीन स्वरूपों या सारगर्भितता के अंतर्गत सृजनात्मक शक्ति का ध्यान है; और विपरीत विधि अप्रत्याशित देवता की शांत अवस्था में इन तीनों का विनाश है।)

भारद्वाज ने उत्तर देते हुए कहा :—

25. [ ध्यायेत्तत्प्राप्तये लिङ्गं प्रविलाप्य परं विशेत् ।

भूतेन्द्रियमनोबुद्धिवासनाकर्मवायवः ॥ २५ ॥

dhyāyettatprāptaye liṅgaṃ pravilāpya paraṃ viśet |

bhūtendriyamanobuddhivāsanākarmavāyavaḥ || 25 ||

And in order to that state of blissfulness, you must enter into the supreme spirit by removing from your mind all its impressions (lingas), of matter and sense, mind and understanding and all desires and acts; that lie unexpanded and hidden in it. ]

और उस परमानंद की अवस्था को प्राप्त करने के लिए, आपको अपने मन से पदार्थ और इंद्रियों, मन और समझ तथा सभी इच्छाओं और कर्मों के सभी अविस्तारित और छिपे हुए सभी छापों ( लिंगों) को हटाकर परम आत्मा में प्रवेश करना होगा ।

26. [ भरद्वाज उवाच ।

अज्ञानं च प्रतिष्ठाः स्युर्लिङ्गमव्याकृते सति ।

इदानीं लिङ्गनिगडान्मुक्तोऽहं सर्वथा यतः ॥ २६ ॥

bharadvāja uvāca |

ajñānaṃ ca pratiṣṭhāḥ syurliṅgamavyākṛte sati |idānīṃ liṅganigaḍānmukto'haṃ sarvathā yataḥ || 26 ||

Bharadwaja responded said:—I am now quite released from the fetters of my impressions, as my intellectual part has found its entrance into the sea of turiya or transcendent blissfulness. ]

मैं अब अपनी धारणाओं के बंधनों से पूर्णतः मुक्त हो चुका हूँ, क्योंकि मेरे बौद्धिक भाग ने तुरिया या पारलौकिक आनंद के सागर में प्रवेश पा लिया है।

27. चिदंशत्वात्प्रविष्टोऽहं चैतन्यानन्दसागरे ।

अभेदात्परमात्मास्मि सर्वोपाधिविवर्जितः ॥ २७ ॥

cidaṃśatvātpraviṣṭo'haṃ caitanyānandasāgare |

abhedātparamātmāsmi sarvopādhivivarjitaḥ || 27 ||

The indistinct nature of my soul from the supreme spirit, makes me identic to it; and I find myself to be devoid of all attributes, and only an intellectual power like the same.

मेरी आत्मा का परम आत्मा से अविभेदित स्वरूप मुझे उसके समान बना देता है; और मैं स्वयं को सभी गुणों से रहित पाता हूँ, और केवल उसी के समान एक बौद्धिक शक्ति पाता हूँ (मानव आत्मा भी दिव्य आत्मा के समान ही बुद्धिमान सिद्धांत है)।

28. [ कूटस्थः केवलो व्यापी चिदचिच्छक्तिमानहम् ।

घटाभावे घटाकाशकलशाकाशयोर्यथा ॥ २८ ॥

kūṭasthaḥ kevalo vyāpī cidacicchaktimānaham |

ghaṭābhāve ghaṭākāśakalaśākāśayoryathā || 28 ||

As the vacuity contained in the hollow of a pot, becomes one with the universal and all pervading vacuum after the pitcher is broken; so the human soul vanishes into the supreme spirit, after it flies from the confines of the body after its destruction.]

जैसे घड़े के खोखले भाग में समाहित शून्यता, घड़ा टूटने के बाद सार्वभौमिक और सर्वव्यापी शून्यता में विलीन हो जाती है; उसी प्रकार मनुष्य की आत्मा, शरीर के नष्ट होने के बाद, शरीर की सीमाओं से मुक्त होकर परम आत्मा में विलीन हो जाती है।

29. [ तमाहुः श्रुतयो बह्व्य एवमेवैक्यमादरात् ।

यथाग्निरग्नौ संक्षिप्तः समानत्वमनुव्रजेत् ॥ २९ ॥

tamāhuḥ śrutayo bahvya evamevaikyamādarāt |yathāgniragnau saṃkṣiptaḥ samānatvamanuvrajet || 29 ||

As a fire brand being cast into the burning furnace, becomes the one and same fire with it; so the kind mixing with its kind, becomes indistinctly known under common name, one: ]

जैसे जलती हुई भट्टी में डाली गई लकड़ी उसी के साथ एक ही आग बन जाती है; उसी प्रकार एक ही प्रकार की वस्तु अपने ही प्रकार की वस्तु से मिलकर एक ही नाम से जानी जाती है (यहाँ यह सिद्धांत है कि सम में सम जोड़ने पर संपूर्ण सम हो जाता है)।

30. [ तदाख्यस्तन्मयो भूत्वा गृह्यते न विशेषतः ।

यथा तृणादिकं क्षिप्तं रुमायां लवणं भवेत् ॥ ३० ॥

tadākhyastanmayo bhūtvā gṛhyate na viśeṣataḥ |yathā tṛṇādikaṃ kṣiptaṃ rumāyāṃ lavaṇaṃ bhavet || 30 ||

Again as straws swimming in the salt sea, are transformed to the sea salt; so all animal souls and the inanimate even mixing with the divine soul, become animated also. ]

जैसे खारे समुद्र में तैरते तिनके खारे नमक में परिवर्तित हो जाते हैं, वैसे ही सभी पशु आत्माएं और यहां तक ​​कि दिव्य आत्मा से मिल जाने पर भी निर्जीव वस्तुएं सजीव हो जाती हैं। (यहां असमानों के बराबर होने का विपरीत सिद्धांत है; क्योंकि बड़ा अपने भीतर छोटे को समाहित कर लेता है)।

31. [ अचेतनं जगन्न्यस्तं चैतन्ये चेतनी भवेत् ।

यथा वै लवणग्रन्थिः समुद्रे सैन्धवो यथा ॥ ३१ ॥

acetanaṃ jagannyastaṃ caitanye cetanī bhavet |yathā vai lavaṇagranthiḥ samudre saindhavo yathā || 31 ||

As saltpetre being thrown into the sea, looses its name and nature and becomes the sea salt; so everything is swallowed in the universal soul and assimilated to it.]

जैसे समुद्र में फेंका गया सॉल्टपीटर अपना नाम और प्रकृति खो देता है और समुद्र का नमक बन जाता है; उसी प्रकार सब कुछ सार्वभौमिक आत्मा में समाहित हो जाता है और उसमें विलीन हो जाता है।

32. [ नामरूपाद्विनिर्मुक्तः प्रविश्यैति समुद्रताम् ।

यथा जले जलं न्यस्तं क्षीरे क्षीरं घृते घृतम् ॥ ३२ ॥

nāmarūpādvinirmuktaḥ praviśyaiti samudratām |yathā jale jalaṃ nyastaṃ kṣīre kṣīraṃ ghṛte ghṛtam || 32 ||

As water mixing with water, salt with salt, and butter with butter;lose their distinctions and not their substances; so my self and all other substances mixing with the divine spirit, lose our distinct appellations without losing our substantialities. ]

जैसे जल जल में, नमक नमक में और मक्खन मक्खन में मिलकर अपने भेद खो देते हैं, पर अपने मूल तत्व नहीं खोते; उसी प्रकार मैं और अन्य सभी पदार्थ दिव्य आत्मा में मिलकर अपने विशिष्ट नाम खो देते हैं, पर अपने मूल तत्व नहीं खोते।

33. [ अविनष्टा भवन्त्येते गृह्यन्ते न विशेषतः ।

तथाहं सर्वभावेन प्रविष्टश्चेतने सति ॥ ३३ ॥

avinaṣṭā bhavantyete gṛhyante na viśeṣataḥ|tathāhaṃ sarvabhāvena praviṣṭaścetane sati || 33 ||

All bodies being absorbed in the all-knowing and ever blissful intellect of the great creator of all; become equally all pervading and tranquil and everlasting and blessed for ever. ]

सभी शरीर सर्वशक्तिमान सृष्टिकर्ता के सर्वज्ञ और सदा आनंदमय बुद्धि में लीन होकर, समान रूप से सर्वव्यापी, शांत, शाश्वत और सदा के लिए धन्य हो जाते हैं।

34. [ नित्यानन्दे समस्तज्ञे परे परमकारणे ।

नित्यं सर्वगतं शान्तं निरवद्यं निरञ्जनम् ॥ ३४ ॥

nityānande samastajñe pare paramakāraṇe|nityaṃ sarvagataṃ śāntaṃ niravadyaṃ nirañjanam || 34 ||

So I think myself as that eminently transcendent being, which is without any part or partner, without action or passion, without the organs of sense, and neither loving nor hating any one. ]

इसलिए मैं स्वयं को उस अत्यंत पारलौकिक सत्ता के रूप में समझता हूँ, जो किसी भी अंश या साझेदार से रहित है, कर्म या अभिलाषा से रहित है, इंद्रियों से रहित है, और न तो किसी से प्रेम करता है और न ही किसी से घृणा करता है।

35. [ निष्कलं निष्क्रियं शुद्धं तद्ब्रह्मास्मि परं परम् ।

हेयोपादेयनिर्मुक्तं सत्यरूपं निरिन्द्रियम् ॥ ३५ ॥

niṣkalaṃ niṣkriyaṃ śuddhaṃ tadbrahmāsmi paraṃ param |heyopādeyanirmuktaṃ satyarūpaṃ nirindriyam || 35 ||

I think myself as that sole entity, which is of the form of truth and immutable in its nature and desires, which is devoid of virtue and vice, perfectly pure and the supreme cause of all worlds. ]

मैं स्वयं को उस एकमात्र सत्ता के रूप में सोचता हूँ, जो सत्य के स्वरूप की है और अपने स्वभाव और इच्छाओं में अपरिवर्तनीय है, जो सद्गुण और दुर्गुण से रहित है, पूर्णतः शुद्ध है और समस्त लोकों का सर्वोच्च कारण है।

36. [ केवलं सत्यसंकल्पं शुद्धं ब्रह्मास्म्यहं परम् ।

पुण्यपापविनिर्मुक्तं कारणं जगतः परम् ॥ ३६ ॥

kevalaṃ satyasaṃkalpaṃ śuddhaṃ brahmāsmyahaṃ param |

puṇyapāpavinirmuktaṃ kāraṇaṃ jagataḥ param || 36 || ]

मैं ही एकमात्र सच्चा संकल्प हूँ, शुद्ध ब्रह्म हूँ, सर्वोच्च सत्ता हूँ।यह ब्रह्मांड का अंतिम कारण है, पुण्य और पाप कर्मों से मुक्त है। 36॥

I am the only true resolve, the pure Brahman, the Supreme Being. It is the ultimate cause of the universe, free from pious and sinful deeds. 36 ॥

37. [ अद्वितीयं परं ज्योतिर्ब्रह्मास्म्यानन्दमव्ययम् ।

एवमादिगुणैर्युक्तं सत्त्वादिगुणवर्जितम् ॥ ३७ ॥

advitīyaṃ paraṃ jyotirbrahmāsmyānandamavyayam |

evamādiguṇairyuktaṃ sattvādiguṇavarjitam || 37 ||

I am that blissful Brahma, who is without a second and without decay, and of the form of pure light; who is expressed by these negative properties, and is beyond the three degrees of quality; as the satva, rajas and tamas—the positive, ]

मैं वह आनंदमय ब्रह्म हूँ, जो अद्वितीय और क्षयरहित है, और शुद्ध प्रकाश के स्वरूप का है; जो इन नकारात्मक गुणों द्वारा व्यक्त किया जाता है, और गुणों की तीन श्रेणियों से परे है; जैसे सत्व , रजस और तमस —सकारात्मक, तुलनात्मक और अतिशयोक्तिपूर्ण, जो दूसरों की तरह उससे संबंधित नहीं हैं ।

38. [ प्रविष्टं सकलं ब्रह्म सदा ध्यायेत्स्वकर्मकृत् ।

एवमभ्यसतः पुंसो मनोऽस्तं याति तत्र वै ॥ ३८ ॥

praviṣṭaṃ sakalaṃ brahma sadā dhyāyetsvakarmakṛt |evamabhyasataḥ puṃso mano'staṃ yāti tatra vai || 38 ||

Thus should one meditate himself as Brahma, even when he is employed in discharging the duties destined to his station in life: and his continued practice of this kind of meditation, will gradually wear out all other impressions from his mind. ]

इस प्रकार, व्यक्ति को अपने जीवन में अपने निर्धारित कर्तव्यों का निर्वहन करते समय भी स्वयं को ब्रह्म के रूप में ध्यान करना चाहिए; और इस प्रकार के ध्यान का निरंतर अभ्यास धीरे-धीरे उसके मन से अन्य सभी छापों को मिटा देगा।

39. [ मनस्यस्तं गते तस्य स्वयमात्मा प्रकाशते ।

प्रकाशे सर्वदुःखानां हानिः स्यात्सुखमात्मनि ॥ ३९ ॥

manasyastaṃ gate tasya svayamātmā prakāśate |prakāśe sarvaduḥkhānāṃ hāniḥ syātsukhamātmani || 39 ||

The mind being thus set down, the soul will then appear of itself within the man; and the appearance of the inward spirit, serves to destroy all his internal grief, and fill its place with his heart felt joy. ]

इस प्रकार मन को शांत करने पर आत्मा स्वतः ही मनुष्य के भीतर प्रकट हो जाएगी; और आंतरिक आत्मा का प्रकट होना उसके सभी आंतरिक दुःख को नष्ट कर देगा और उसके स्थान पर उसके हृदय से निकले आनंद को भर देगा।

40. [ स्वयमेवात्मनात्मानमानन्दं प्रतिपद्यते ।

न मत्तोऽस्त्यपरः कश्चिच्चिदानन्दमयः प्रभुः ॥ ४० ॥

svayamevātmanātmānamānandaṃ pratipadyate |na matto'styaparaḥ kaściccidānandamayaḥ prabhuḥ || 40 ||

He also perceives the height of the truth shining in himself, that there is no other blissful God beside his own intellect;and this is what he calls his ego and the supreme Brahma likewise. ]

वह अपने भीतर चमकते सत्य की पराकाष्ठा को भी अनुभव करता है, कि उसकी अपनी बुद्धि के सिवा कोई अन्य आनंदमय ईश्वर नहीं है; और इसी को वह अपना अहंकार और इसी को सर्वोच्च ब्रह्म कहता है।

वाल्मीकि ने कहा :—

41. [ अहमेकः परं ब्रह्म इत्यात्मान्तः प्रकाशते ।

श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

सखे संन्यस्य कर्माणि ब्रह्मणः प्रणयी भव ॥ ४१ ॥

ahamekaḥ paraṃ brahma ityātmāntaḥ prakāśate |

śrīvālmīkiruvāca |

sakhe saṃnyasya karmāṇi brahmaṇaḥ praṇayī bhava || 41 ||

Valmiki said:—Friend, give up your observance of religious acts;and be devoted yourself to the meditation of Brahma, if you want to stop the revolution of the wheel of this world upon you. ]

हे मित्र, धार्मिक कर्मों का पालन करना छोड़ दो और ब्रह्म के ध्यान में लीन हो जाओ, यदि तुम इस संसार के चक्र को अपने ऊपर से रोकना चाहते हो।

भारद्वाज ने उत्तर दिया :—

42. [ नेष्यसे यदि संसारचक्रावर्तभ्रमः शमम् ।

भरद्वाज उवाच ।

त्वयोक्तं सर्वमेवेदं ज्ञानं बुद्धं मया गुरो ॥ ४२ ॥

neṣyase yadi saṃsāracakrāvartabhramaḥ śamam |

bharadvāja uvāca |

tvayoktaṃ sarvamevedaṃ jñānaṃ buddhaṃ mayā guro || 42 ||

Bharadwaja replied:—I have well understood the drift of the knowledge, you have imparted to me; I have acquired clearness of my understanding, and I have no more any reliance in the world. ]

आपने मुझे जो ज्ञान दिया है, उसका सार मैंने भलीभांति समझ लिया है; मेरी समझ में स्पष्टता आ गई है, और अब मुझे संसार पर कोई भरोसा नहीं है।

43. [ बुद्धिश्च निर्मला जाता संसारो न विलम्बते ।

इदानीं ज्ञातुमिच्छामि ज्ञानिनः कर्म कीदृशम् ॥ ४३ ॥

buddhiśca nirmalā jātā saṃsāro na vilambate |idānīṃ jñātumicchāmi jñāninaḥ karma kīdṛśam || 43 ||

I am now desirous of knowing about the duties of those, who have gained the spiritual knowledge of God; as to whether they are subject to or freed from the performance of meritorious acts. ]

अब मैं उन लोगों के कर्तव्यों के बारे में जानना चाहता हूँ, जिन्होंने ईश्वर का आध्यात्मिक ज्ञान प्राप्त कर लिया है; कि क्या वे पुण्य कर्मों के निष्पादन के अधीन हैं या उससे मुक्त हैं ( अर्थात् क्या उनका ज्ञान उन्हें मुक्ति दिलाने के लिए पर्याप्त है या उनके कर्मों की भी आवश्यकता है)।

वाल्मीकि ने कहा :—

44. [ प्रवृत्तं वा निवृत्तं वा कर्तव्यं च न वा प्रभो ।

श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

तस्माद्यन्न कृते दोषस्तत्कर्तव्यं मुमुक्षुभिः ॥ ४४ ॥

pravṛttaṃ vā nivṛttaṃ vā kartavyaṃ ca na vā prabho |

śrīvālmīkiruvāca |

tasmādyanna kṛte doṣastatkartavyaṃ mumukṣubhiḥ || 44 ||

Valmiki said:—The seekers of liberation are not liberated from the doing of those duties, whose avoidance entails the guilt of the omission of duty upon them; but he must refrain from doing the acts of his desire (of fruition), and those which he is prohibited to do. ]

मुक्ति के साधक उन कर्तव्यों के पालन से मुक्त नहीं होते, जिनका पालन न करने पर उन पर कर्तव्य चूक का दोष लगता है; बल्कि उन्हें अपनी इच्छा (फल प्राप्ति) के कार्यों और उन कार्यों से बचना चाहिए जिन्हें करने से उन्हें मना किया गया है।

46. [ संशान्तकरणग्रामस्तदा स्यात्सर्वगः प्रभुः ।

देहेन्द्रियमनोबुद्धेः परस्तस्माच्च यः परः ॥ ४६ ॥

saṃśāntakaraṇagrāmastadā syātsarvagaḥ prabhuḥ |dehendriyamanobuddheḥ parastasmācca yaḥ paraḥ || 46 |

When the sentient soul conceives in itself, the sense of its conversion to the essence of God (as conveyed by the formula Soham He ego, I am He); and beyond the bounds of his body and its senses, and the reach of his mind and understanding; it is then freed from its obligation of worldly duties. ]

जब चेतन आत्मा अपने भीतर ईश्वर के सार में परिवर्तित होने का बोध कर लेती है (जैसा कि सूत्र सोहम हे एगो, मैं वही हूँ द्वारा व्यक्त किया गया है); और अपने शरीर और इंद्रियों की सीमाओं से परे तथा अपने मन और समझ की पहुँच से परे; तब वह सांसारिक कर्तव्यों के दायित्व से मुक्त हो जाती है।

47. ​​[ सोऽहमस्मि यदा ध्यायेत्तदा जीवो विमुच्यते ।

कर्तृभोक्त्त्रादिनिर्मुक्तः सर्वोपाधिविवर्जितः ॥ ४७ ॥

so'hamasmi yadā dhyāyettadā jīvo vimucyate |kartṛbhokttrādinirmuktaḥ sarvopādhivivarjitaḥ || 47 ||

When the soul is free from all its action and passions, and remains aloof from all titles and attributes; when it gets rid of the feelings of pain and pleasure, he is then exonerated from the burthen of his duties. ]

जब आत्मा अपने सभी कर्मों और भावनाओं से मुक्त हो जाती है, और सभी उपाधियों और गुणों से अलग हो जाती है; जब वह सुख और दुख की भावनाओं से मुक्त हो जाती है, तब वह अपने कर्तव्यों के बोझ से मुक्त हो जाती है।

48. [ सुखदुःखविनिर्मुक्तस्तदानीं विप्रमुच्यते ।

सर्वभूतेषु चात्मानं सर्वभूतानि चात्मनि ॥ ४८ ॥

sukhaduḥkhavinirmuktastadānīṃ vipramucyate |sarvabhūteṣu cātmānaṃ sarvabhūtāni cātmani || 48 |

When one sees the supreme soul to pervade over all beings, and beholds all creation to exist in the universal spirit;and when he finds no difference between the mundane soul and the supreme spirit, he is then released from the bonds of his action.]

जब कोई परम आत्मा को सभी प्राणियों में व्याप्त देखता है, और समस्त सृष्टि को सार्वभौमिक आत्मा में विद्यमान पाता है; और जब उसे सांसारिक आत्मा और परम आत्मा में कोई भेद नहीं दिखता, तब वह अपने कर्मों के बंधनों से मुक्त हो जाता है।

49. [ यदा पश्यत्यभेदेन तदा जीवो विमुच्यते ।

जाग्रत्स्वप्नसुषुप्ताख्यं हित्वा स्थानत्रयं यदा ॥ ४९ ॥

yadā paśyatyabhedena tadā jīvo vimucyate |

jāgratsvapnasuṣuptākhyaṃ hitvā sthānatrayaṃ yadā || 49 ||

When the living soul has passed over the three states, of waking, dreaming, and sound sleep;and enters into the fourth or turya state of perfect bliss, he is then freed from the binding of his earthly duties. ]

जब जीव जागृति, स्वप्न और गहरी नींद की तीन अवस्थाओं को पार कर लेता है और पूर्ण आनंद की चौथी या तुर्य अवस्था में प्रवेश करता है, तब वह अपने सांसारिक कर्तव्यों के बंधन से मुक्त हो जाता है।

50. [ विशेत्तुरीयमानन्दं तदा जीवो विमुच्यते ।

जीवस्य च तुरीयाख्या स्थितिर्या परमात्मनि ॥ ५० ॥

viśetturīyamānandaṃ tadā jīvo vimucyate |

jīvasya ca turīyākhyā sthitiryā paramātmani || 50 ||

The fourth state of turiya, which consists in the residence of the living soul, in the lap of the universal soul of God, is the state of the soul's liberation from its condition of sleep or hypnotism, and is full of its spiritual blissfulness. ]

तुरिया की चौथी अवस्था, जिसमें जीवात्मा ईश्वर की सार्वभौमिक आत्मा की गोद में निवास करती है, आत्मा की नींद या सम्मोहन की अवस्था से मुक्ति की अवस्था है, और आध्यात्मिक आनंद से परिपूर्ण है।

51. [ अवस्थाबीजनिद्रादिनिर्मुक्ता चित्सुखात्मिका ।

योगस्य सेयं वा निष्ठा सुखं संवेदनं महत् ॥ ५१ ॥

avasthābījanidrādinirmuktā citsukhātmikā |

yogasya seyaṃ vā niṣṭhā sukhaṃ saṃvedanaṃ mahat || 51 ||

This turya state or the consciousness of one's felicity, derived from the fixedness of the soul in the supreme; is the great end of yoga meditation. ]

जब जीव अपने भीतर आध्यात्मिक आनंद का अनुभव करता है, और अपनी इंद्रिय-संबंधी इच्छाओं को अपने मन से विलीन होते हुए पाता है; साथ ही जब वह अपनी इंद्रियों को अपने अधीन पूर्णतः शांत और स्थिर पाता है; तब वह स्वयं को भगवान की सर्वव्यापी आत्मा के साथ एक मान सकता है (और इस प्रकार कर्मों और सभी सांसारिक कर्तव्यों के बंधनों से मुक्त हो जाता है)।

यह तुर्य अवस्था या परम सत्ता में आत्मा की स्थिरता से प्राप्त अपने सुख की चेतना, योग ध्यान का महान उद्देश्य है।

52. [ मनस्यस्तं गते पुंसां तदन्यन्नोपलभ्यते ।

प्रशान्तामृतकल्लोले केवलामृतवारिधौ ॥ ५२ ॥

manasyastaṃ gate puṃsāṃ tadanyannopalabhyate |

praśāntāmṛtakallole kevalāmṛtavāridhau || 52 ||

After the mental operations of a man have ceased in a man, he perceives nothing within himself except the turya state; which is a calm quiescence of the soul, in the sea of the ambrosial waters of one sole unity. ]

किसी व्यक्ति में मानसिक क्रियाएँ समाप्त हो जाने के बाद, वह अपने भीतर तुर्य अवस्था के सिवा कुछ भी अनुभव नहीं करता; जो आत्मा की एक शांत स्थिरता है, एकाकी एकता के अमृतमय जल के सागर में।

53. [ मज्ज मज्जसि किं द्वैतग्रहक्षाराब्धिवीचिषु ।

भज संभरिताभोगं परमेशं जगद्गुरुम् ॥ ५३ ॥

majja majjasi kiṃ dvaitagrahakṣārābdhivīciṣu |bhaja saṃbharitābhogaṃ parameśaṃ jagadgurum || 53 ||

Why are you plunging yourself, under the waves of the briny waters of the sea of duality; fly to the Lord of worlds and adore the great God, who is abundant of all blessings. ]

तुम द्वैत के सागर के खारे पानी की लहरों में क्यों डूब रहे हो? हे जगत के स्वामी, हे भगवान, की शरण में आओ और उनकी आराधना करो, जो समस्त आशीर्वादों से परिपूर्ण हैं।

54. [ इति ते वर्णितं सर्वं वसिष्ठस्योपदेशनम् ।

अनेन ज्ञानमार्गेण योगमार्गेण पुत्रक ॥ ५४ ॥

iti te varṇitaṃ sarvaṃ vasiṣṭhasyopadeśanam |anena jñānamārgeṇa yogamārgeṇa putraka || 54 ||

I have thus related to you my son, all the doctrines of Vasishtha, as the best means to the way of your knowledge and practice of yoga meditation. ]

 हे मेरे पुत्र, मैंने तुम्हें वशिष्ठ के सभी सिद्धांत इस प्रकार बताए हैं , जो तुम्हारे ज्ञान और योग ध्यान के अभ्यास के लिए सर्वोत्तम साधन हैं।

55. [ भरद्वाज महाप्राज्ञ सर्वं ज्ञास्यसि निश्चितम् ।

परामर्शेन शास्त्रस्य गुरुवाक्यार्थबोधनात् ॥ ५५ ॥

bharadvāja mahāprājña sarvaṃ jñāsyasi niścitam |parāmarśena śāstrasya guruvākyārthabodhanāt || 55 ||

You will verily be able, O wise Bharadwaja, to learn everything from these, by means of your digesting the substance of this sastra, and reconsidering the purport of the precepts of this great preceptor. ]

 हे ज्ञानी भारद्वाज, तुम इस शास्त्र के सार को आत्मसात करके और इस महान गुरु के उपदेशों के आशय पर पुनर्विचार करके इन सबसे सब कुछ सीख सकोगे।

56. [ अभ्यासात्सर्वसिद्धिः स्यादिति वेदानुशासनम् ।

तस्मात्त्वं सर्वमुत्सृज्य कुर्वभ्यासे स्थिरं मनः ॥ ५६ ॥

abhyāsātsarvasiddhiḥ syāditi vedānuśāsanam |tasmāttvaṃ sarvamutsṛjya kurvabhyāse sthiraṃ manaḥ || 56 ||

It is by continued practice, that we attain to the perfection of any thing, according to the dictum of the vedas; therefore must you avoid to attend to all things besides, and concentrate your mind to the object of your practice. ]

वेदों के कथनानुसार, निरंतर अभ्यास से ही हम किसी भी विषय में पूर्णता प्राप्त कर सकते हैं; इसलिए आपको अन्य सभी चीजों पर ध्यान देने से बचना चाहिए और अपने मन को अपने अभ्यास के उद्देश्य पर केंद्रित करना चाहिए।

भारद्वाज ने जवाब दिया :—

57. [ भरद्वाज उवाच ।

रामः प्राप्तः परं योगं स्वात्मनात्मनि हे मुने ।

कथं वसिष्ठदेवेन व्यवहारपरः कृतः ॥ ५७ ॥

bharadvāja uvāca |

rāmaḥ prāptaḥ paraṃ yogaṃ svātmanātmani he mune |kathaṃ vasiṣṭhadevena vyavahāraparaḥ kṛtaḥ || 57 ||

Bharadwaja rejoined:—Tell me O sage, the course of conduct which Rama followed, after he had received his knowledge of yoga or uniting his soul with the supreme spirit. ]

हे ऋषि, मुझे वह आचरण बताइए जिसका अनुसरण राम ने योग का ज्ञान प्राप्त करने के बाद किया, अर्थात् अपनी आत्मा को परमात्मा से जोड़ने का ज्ञान प्राप्त करने के बाद।

58. [ इति ज्ञात्वाहमप्येवमभ्यासार्थं यते यथा ।

तथैव व्यवहारोऽपि व्युत्थाने मे भविष्यति ॥ ५८ ॥

iti jñātvāhamapyevamabhyāsārthaṃ yate yathā |tathaiva vyavahāro'pi vyutthāne me bhaviṣyati || 58 ||

By knowing this I will also try to practice upon the same model, that I may succeed to attain to the same state of spiritual elevation and rapture like him. ]

यह जानकर मैं भी उसी आदर्श का अनुसरण करने का प्रयास करूंगा, ताकि मैं भी उनके समान आध्यात्मिक उत्थान और परमानंद की अवस्था को प्राप्त कर सकूं।

वाल्मीकि ने कहा :—

59. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

यदा परिणतः साधुः स्वस्वरूपे महामनाः ।

विश्वामित्रस्तदोवाच वसिष्ठमृषिसत्तमम् ॥ ५९ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

yadā pariṇataḥ sādhuḥ svasvarūpe mahāmanāḥ |viśvāmitrastadovāca vasiṣṭhamṛṣisattamam || 59 ||

Valmiki said:—When the virtuous and high minded Rama, was absorbed and sat entranced in the divine essence, it was then that Viswamitra addressed the venerable Vasishta and said.]

जब गुणी और उच्च विचारों वाले राम, दिव्य सार में लीन होकर बैठे थे, तब विश्वामित्र ने पूज्य वशिष्ठ को संबोधित करते हुए कहा।

विश्वमित्र ने कहा :—

60. [ विश्वामित्र उवाच ।

हे वसिष्ठ महाभाग ब्रह्मपुत्र महानसि ।

गुरुत्वं शक्तिपातेन तत्क्षणादेव दर्शितम् ॥ ६० ॥

viśvāmitra uvāca |

he vasiṣṭha mahābhāga brahmaputra mahānasi |gurutvaṃ śaktipātena tatkṣaṇādeva darśitam || 60 ||

Viswamitra said:—O highly endowed son of Brahma—wise Vasishtha, you have even now shown the efficacy of your preceptorship, by hypnotising and laying dormant the powers of Rama.]

हे ब्रह्मा के अतिगुणित पुत्र—ज्ञानी वशिष्ठ, आपने राम की शक्तियों को सम्मोहित करके और सुप्त अवस्था में रखकर अभी भी अपने उपदेश की प्रभावकारिता प्रदर्शित की है।

61. [ दर्शनात्स्पर्शनाच्छब्दात्कृपया शिष्यदेहके ।

जनयेद्यः समावेशं शांभवं स हि देशिकः ॥ ६१ ॥

darśanātsparśanācchabdātkṛpayā śiṣyadehake |janayedyaḥ samāveśaṃ śāṃbhavaṃ sa hi deśikaḥ || 61 ||

He is verily the best to yoga, who mesmerises the body of his pupil, by his kind look, touch and sound; and causes his inspiration by the infusion of the holy spirit of Siva in him.]

योग में श्रेष्ठ वही है जो अपने शिष्य के शरीर को अपनी दयालु दृष्टि, स्पर्श और ध्वनि से सम्मोहित करता है; और उसमें शिव की पवित्र आत्मा का संचार करके उसे प्रेरणा प्रदान करता है।

62. [ रामोऽप्ययं विशुद्धात्मा विरक्तः स्वात्मनैव हि ।

विभ्रान्तिमात्राकाङ्क्षी च संवादात्प्राप्तवान्पदम् ॥ ६२ ॥

rāmo'pyayaṃ viśuddhātmā viraktaḥ svātmanaiva hi |vibhrāntimātrākāṅkṣī ca saṃvādātprāptavānpadam || 62 ||

So it was with Rama, whose pure soul was dispassionate by its own nature; and whose earnest desire of hebetude led him to that happy state, by means of his conversation with his guru or spiritual guide. ] 

राम के साथ भी ऐसा ही हुआ, जिनकी शुद्ध आत्मा स्वभाव से ही वैरागी थी; और उनके गुरु या आध्यात्मिक मार्गदर्शक के साथ संवाद के माध्यम से, उनकी संयम की तीव्र इच्छा ने उन्हें उस सुखद अवस्था तक पहुँचाया।

63. [ शिष्यप्रज्ञैव बोधस्य कारणं गुरुवाक्यतः ।

मलत्रयमपक्वं चेत्कथं बुद्ध्यति पक्ववत् ॥ ६३ ॥

śiṣyaprajñaiva bodhasya kāraṇaṃ guruvākyataḥ |alatrayamapakvaṃ cetkathaṃ buddhyati pakvavat || 63 ||

It is the intelligence of the student which is the cause of his understanding, by means of the guidance of his spiritual preceptor; but when these three roots or principles are imperfect, how can the understanding arrive to its perfection. ]

विद्यार्थी की बुद्धि ही उसके आध्यात्मिक गुरु के मार्गदर्शन से उसकी समझ का कारण बनती है; परन्तु जब ये तीनों मूल या सिद्धांत अपूर्ण हों, तो समझ अपनी पूर्णता तक कैसे पहुँच सकती है?

64. [ ज्ञानं प्रत्यक्षमेवेदं गुरुशिष्यप्रयोजनम् ।

उभावपि यतो योग्यौ सर्वेषामीदृशामपि ॥ ६४ ॥

jñānaṃ pratyakṣamevedaṃ guruśiṣyaprayojanam |ubhāvapi yato yogyau sarveṣāmīdṛśāmapi || 64 ||

It is evident, that knowledge is in need of both the pupil and preceptor for its communication; where both of them are competent and worthy of one another; it is certain that the result will be so likewise. ]

यह स्पष्ट है कि ज्ञान के संचार के लिए शिष्य और गुरु दोनों की आवश्यकता होती है; जहाँ दोनों एक-दूसरे के योग्य और सक्षम हों, वहाँ परिणाम भी वैसा ही होगा (जैसा राम के मामले में हुआ था)। (टीका में ज्ञान प्राप्त करने के तीसरे साधन के रूप में अच्छे शास्त्रों का उल्लेख किया गया है)।

65. इदानीं कृपया रामव्युत्थानं कर्तुमर्हसि ।

पदे परिणतस्त्वं हि कार्याविष्टा वयं यतः ॥ ६५ ॥

idānīṃ kṛpayā rāmavyutthānaṃ kartumarhasi |pade pariṇatastvaṃ hi kāryāviṣṭā vayaṃ yataḥ || 65 ||

Now be pleased to rouse Rama from his torpor, which you alone can do, by your beatification in the apathy; whilst we being employed in worldly affairs, are too far from it.

अब कृपया राम को उनकी सुस्ती से जगाएँ, जो केवल आप ही कर सकते हैं, अपनी उदासीनता में आनंदित होकर; जबकि हम सांसारिक कार्यों में व्यस्त होने के कारण इससे बहुत दूर हैं।

66. [ स्मरन्कार्यं मम विभो यदुद्दिश्याहमागतः ।

प्रार्थितश्चातिकष्टेन राजा दशरथः स्वयम् ॥ ६६ ॥

smarankāryaṃ mama vibho yaduddiśyāhamāgataḥ |

prārthitaścātikaṣṭena rājā daśarathaḥ svayam || 66 ||

Please sir, remember the cause that calls us hither, and the business to which we are invited at earnest request of king Dasaratha himself. ]

 महोदय, कृपया उस कारण को याद रखें जिसके लिए हमें यहाँ बुलाया गया है, और उस कार्य को भी याद रखें जिसके लिए हमें स्वयं राजा दशरथ के आग्रह पर आमंत्रित किया गया है (एक निश्चित यज्ञ के निष्पादन के लिए)।

67. [ तद्वृथा मा कृथाः सर्वं शुद्धेन मनसा मुने ।

देवकार्यं चरामान्यदवतारप्रयोजनम् ॥ ६७ ॥

tadvṛthā mā kṛthāḥ sarvaṃ śuddhena manasā mune |devakāryaṃ carāmānyadavatāraprayojanam || 67 ||

Therefore O sage, do not frustrate that object of ours, by the purity of thy mind; we have a service to perform to the Gods, and which is the cause of Rama's incarnation on earth. ]

इसलिए हे ऋषि, अपने मन की पवित्रता से हमारे उस उद्देश्य को विफल न करें; हमें देवताओं की सेवा करनी है, और यही पृथ्वी पर राम के अवतार का कारण है।

68. [ सिद्धाश्रमं मया नीतो रामो राक्षसमर्दनम् ।

करिष्यति ततोऽहल्यामुक्तिं च जनकात्मजाम् ॥ ६८ ॥

siddhāśramaṃ mayā nīto rāmo rākṣasamardanam |kariṣyati tato'halyāmuktiṃ ca janakātmajām || 68 ||

Rama is to be conducted by me to the abode of the siddhas, and then shall he be called to the destruction of the Rakshasas; after which he will be led to the salvation of Ahalya and to his marriage with Sita.]

राम को मेरे द्वारा सिद्धों के निवास स्थान पर ले जाया जाएगा, और फिर उन्हें राक्षसों के विनाश के लिए बुलाया जाएगा ; जिसके बाद उन्हें अहल्या के उद्धार और सीता के साथ उनके विवाह के लिए ले जाया जाएगा ।

69. [ परिणेष्यति कोदण्डभङ्गेन कृतनिश्चयः ।

रामस्य जामदग्न्यस्य कर्ता नष्टां गतिं ध्रुवम् ॥ ६९ ॥

pariṇeṣyati kodaṇḍabhaṅgena kṛtaniścayaḥ|rāmasya jāmadagnyasya kartā naṣṭāṃ gatiṃ dhruvam || 69 ||

He will break the great bow of Siva in a chivalrous feat at that marriage, and then he shall encounter the furious Parusha-Rama, and restrain his way to heaven. ]

वह उस विवाह में वीरतापूर्ण पराक्रम से शिव के महान धनुष को तोड़ देगा, और फिर वह क्रोधित परुष -राम से भिड़ेगा और स्वर्ग जाने के उसके मार्ग को रोक देगा।

70. [ पितृपैतामहं राज्यं विगतोऽभयनिस्पृहः ।

वनवासच्छलेनेह दण्डकारण्यवासिनः ॥ ७० ॥

pitṛpaitāmahaṃ rājyaṃ vigato'bhayanispṛhaḥ |vanavāsacchaleneha daṇḍakāraṇyavāsinaḥ || 70 ||

The fearless Rama will then forsake his uncared for paternal and ancestral realms, and under pretext of his banishment, betake himself to the Dandaka woods of foresters. ]

निर्भीक राम तब अपने उपेक्षित पैतृक और पैतृक राज्यों को त्याग देंगे और अपने वनवास का बहाना बनाकर दंडक वनों में चले जाएंगे।

71. [ उद्धरिष्यति तीर्थानि प्राणिनो विविधानि हि ।

सीताहरणदौर्गत्यच्छलेन भुवि शोच्यताम् ॥ ७१ ॥

uddhariṣyati tīrthāni prāṇino vividhāni hi |

sītāharaṇadaurgatyacchalena bhuvi śocyatām || 71 ||

He will restore the sanctity of many places of pilgrimage, and will thereby save the lives and souls of beings from sin and its wages of death. He will show to the world the sorrows of men at the loss of their wives, from his own example of the loss of accompanying Sita by Ravana.] 

वह अनेक तीर्थ स्थलों की पवित्रता को पुनर्स्थापित करेगा और इस प्रकार प्राणियों के जीवन और आत्माओं को पाप और उसके फलस्वरूप होने वाली मृत्यु से बचाएगा। वह रावण द्वारा सीता के साथ की गई मृत्यु के अपने उदाहरण से संसार को पत्नियों की मृत्यु पर मनुष्यों के दुःख को दिखाएगा ।

72. [ दर्शयिष्यति सर्वेषां रावणादिवधादपि ।

स्त्रीसङ्गिनामथास्वास्थ्यं वानरादेः परावृतिम् ॥ ७२ ॥

darśayiṣyati sarveṣāṃ rāvaṇādivadhādapi |

strīsaṅgināmathāsvāsthyaṃ vānarādeḥ parāvṛtim || 72 ||

He will set the lesson of the husband's duty of recovering the wives from the hands of their ravishers, by his recovery of Sita by slaughter of Ravana, and by his assembling the ape-savages of the forest in his favour. ]

वह रावण का वध करके सीता को वापस लाकर और वन के वानर-आदिवासियों को अपने पक्ष में एकत्रित करके पति के कर्तव्य का पाठ पढ़ाएगा कि पत्नियों को उनके बलात्कारियों के हाथों से छुड़ाया जाए।

73. [ सीताविशुद्धिमन्विच्छँल्लोकानुमतिमात्मनः ।

जीवन्मुक्तो निस्पृहोपि क्रियाकाण्डपरायणः ॥ ७३ ॥

sītāviśuddhimanvicchaṃllokānumatimātmanaḥ |jīvanmukto nispṛhopi kriyākāṇḍaparāyaṇaḥ || 73 ||

He will prove the purity of Sita to please his plea, and will be employed in the observance of all religious acts, with his entire liberation in this world, and want of the desire of fruition in the next.]

वह सीता की पवित्रता को सिद्ध करके उसकी प्रार्थना को प्रसन्न करेगा, और इस संसार में पूर्ण मुक्ति और परलोक में फल प्राप्ति की इच्छा के अभाव में सभी धार्मिक कार्यों के पालन में लगा रहेगा।

74. [ भविष्यति गतिं द्रष्टुं ज्ञानकर्मसमुच्चयौ ।

यैर्दृष्टो यैः स्मृतो वापि यैः श्रुतो बोधितस्तु यैः ॥ ७४ ॥

bhaviṣyati gatiṃ draṣṭuṃ jñānakarmasamuccayau |yairdṛṣṭo yaiḥ smṛto vāpi yaiḥ śruto bodhitastu yaiḥ || 74 ||

But in order to secure the future welfare of men, he will encourage the practice both of spiritual devotion and ritual acts, according to the instruction of those best acquainted with those subjects. ]

लेकिन मनुष्यों के भविष्य के कल्याण को सुनिश्चित करने के लिए, वह इन विषयों से भलीभांति परिचित लोगों के निर्देशानुसार आध्यात्मिक भक्ति और अनुष्ठानिक कार्यों के अभ्यास को प्रोत्साहित करेगा।

75. [ सर्वावस्थागतानां तु जीवन्मुक्तिं प्रदास्यति ।

इति कार्यमशेषेण त्रैलोक्यस्य ममापि हि ॥ ७५ ॥

sarvāvasthāgatānāṃ tu jīvanmuktiṃ pradāsyati |iti kāryamaśeṣeṇa trailokyasya mamāpi hi || 75 ||

He will liberally bestow his liberation to every living being of every kind. These and many others are the duties of Rama to this world and to myself also. ]

वह सभी प्रकार के प्राणियों को उदारतापूर्वक अपना उद्धार प्रदान करेंगे। ये और अन्य अनेक कर्तव्य राम के इस संसार के प्रति और मेरे प्रति भी हैं। (विश्वामित्र का अर्थ है संसार का मित्र, और राम द्वारा संसार के लिए की गई अच्छी सेवाओं को ऋषि ने स्वयं ऋषि के प्रति की गई सेवाओं के समान माना।)

76. [ अनेन रामचन्द्रेण पुरुषेण महात्मना ।

नमोऽस्मै जितमेवैते कोऽप्येवं चिरमेधताम् ॥ ७६ ॥

anena rāmacandreṇa puruṣeṇa mahātmanā|namo'smai jitamevaite ko'pyevaṃ ciramedhatām || 76 ||

Such are the acts that are to be performed by Rama, wherefore he is to be thanked by every one here for all his conquests which no one else can make. So fare you well. ]

ये वे कार्य हैं जो राम को करने हैं, इसलिए यहाँ सभी को उनके उन सभी विजयों के लिए धन्यवाद देना चाहिए जो कोई और नहीं कर सकता। तो आप सभी को शुभ यात्रा।

वाल्मीकि ने पुनः शुरू किया :—

77. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

इति श्रुत्वा च ते सर्वे विश्वामित्रेण भाषितम् ।

सिद्धाश्च वरयोगीन्द्रा वसिष्ठप्रमुखाः पुनः ॥ ७७ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

iti śrutvā ca te sarve viśvāmitreṇa bhāṣitam|siddhāśca varayogīndrā vasiṣṭhapramukhāḥ punaḥ || 77 ||

Valmiki resumed:—After these words of the sage, were listened to by the princes in the court and by the assembled siddhas and great yogis as Vasishtha and others; they thanked the hero, and remained to think of his lotus-like feet with respect and esteem.

ऋषि के इन शब्दों को दरबार में उपस्थित राजकुमारों और वशिष्ठ और अन्य जैसे उपस्थित सिद्धों और महान योगियों ने सुना ; उन्होंने वीर को धन्यवाद दिया और आदर और श्रद्धा के साथ उनके कमल जैसे चरणों का चिंतन करने के लिए रुके रहे।

78. [ रामाङ्गिपद्मरजसामादरस्मरणास्थिताः ।

दूरश्रुतोत्तरकथाः कथया मैथिलीपतेः ॥ ७८ ॥

राम और उनकी पत्नि सीता के बारे में सोचते हुए, उनके शुभ चरणों के आने की प्रतीक्षा करते हुए, और उनके गुणों और महिमा की कहानी सुनते हुए, वह अधीर हो गए और राम के बारे में और जानने के लिए उत्सुक हो गए।

rāmāṅgipadmarajasāmādarasmaraṇāsthitā|dūraśrutottarakathāḥ kathayā maithilīpateḥ || 78 ||]

Thinking about Rama and his wife Sita, waiting for their auspicious arrival, and listening to stories of their virtues and glory, he became impatient and eager to learn more about Rama.

79. [ न संतुतोष भगवान्वसिष्ठोऽन्ये महर्षयः ।

गुणान्गुणनिधेस्तस्य ब्रुवन्नाकर्णयञ्छ्रुतम् ॥ ७९ ॥

na saṃtutoṣa bhagavānvasiṣṭho'nye maharṣayaḥ |guṇānguṇanidhestasya bruvannākarṇayañchrutam || 79 ||

But the sages Vasishtha and others, were not to be satisfied until they could hear further about the lord of Sita; whose virtues they all eagerly expected to hear those fully and recite in their carols. ]

लेकिन ऋषि वशिष्ठ और अन्य लोग सीता के स्वामी के बारे में और अधिक जानने से संतुष्ट नहीं हुए; जिनके गुणों के बारे में वे सभी उत्सुकतापूर्वक पूरी तरह से सुनना और अपने भजनों में उनका वर्णन करना चाहते थे।

तब वसिष्ठ ने विश्वामित्र से कहा :-

80. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।

विश्वामित्रमुनिं प्राह वसिष्ठो भगवानृषिः ।

ब्रूहि विश्वामित्र मुने रामो राजीवलोचनः ।

कोऽयमभूद्बुधः किं वा मनुष्यो वाथ राघवः ॥ ८० ॥

śrīvasiṣṭha uvāca |

viśvāmitramuniṃ prāha vasiṣṭho bhagavānṛṣiḥ |brūhi viśvāmitra mune rāmo rājīvalocanaḥ |ko'yamabhūdbudhaḥ kiṃ vā manuṣyo vātha rāghavaḥ || 80 ||

Vasishtha then said to viswamitra:—Tell me sir, who was this lotus-eyed Rama in his past life, whether he had been a god or sage or an ordinary man. ]

महोदय, मुझे बताइए कि ये कमल नेत्रों वाले राम अपने पिछले जन्म में कौन थे, क्या वे देवता थे, ऋषि थे या साधारण मनुष्य थे।

विश्वमित्र ने उत्तर दिया :—

81. [ विश्वामित्र उवाच ।

अत्रैव कुरु विश्वासमयं स पुरुषः परः ।

विश्वार्थमथिताम्भोधिर्गम्भीरागमगोचरः ॥ ८१ ॥

viśvāmitra uvāca |

atraiva kuru viśvāsamayaṃ sa puruṣaḥ paraḥ |

viśvārthamathitāmbhodhirgambhīrāgamagocaraḥ || 81 ||

Viswamitra replied:—Believe what I say, that this Rama is that primary Male, who had churned the sea for the good of the world, and is known only by the deepest learning of the vedas. ]

मेरी बात मानो, यह राम वही आदि पुरुष हैं जिन्होंने जगत के कल्याण के लिए समुद्र मंथन किया था, और जिन्हें केवल वेदों के गहन ज्ञान से ही जाना जा सकता है।

82. [ परिपूर्णपरानन्दः समः श्रीवत्सलाञ्छनः ।

सर्वेषां प्राणिनां रामः प्रदाता सुप्रसादितः ॥ ८२ ॥

paripūrṇaparānandaḥ samaḥ śrīvatsalāñchanaḥ |sarveṣāṃ prāṇināṃ rāmaḥ pradātā suprasāditaḥ || 82 ||

He is full of spiritual joy, meek and gentle, and has the mark of the auspicious calf (lamb) upon his person; he is bountiful to all living beings, and is soon appeased by all. ]

वह आध्यात्मिक आनंद से परिपूर्ण, नम्र और सौम्य है, और उसके शरीर पर शुभ बछड़े (मेमने) का चिह्न है; वह सभी जीवित प्राणियों के प्रति उदार है, और जो भी उस पर भरोसा करते हैं, वह शीघ्र ही प्रसन्न हो जाता है।

83. [ अयं निहन्ति कुपितः सृजत्ययमसत्सकान् ।

विश्वादिर्विश्वजनको धाता भर्ता महासखः ॥ ८३ ॥

ayaṃ nihanti kupitaḥ sṛjatyayamasatsakān |

viśvādirviśvajanako dhātā bhartā mahāsakhaḥ || 83 ||

He destroys every one in his rage, and abandons all the frail trifles of this world; he is the first male and creator of all, and is the supporter and nourisher and kind friend of all.]

वह अपने क्रोध में सभी को नष्ट कर देता है, और इस संसार की सभी तुच्छ वस्तुओं का त्याग कर देता है; वह प्रथम पुरुष और सभी का निर्माता है, और सभी का सहारा, पालनहार और दयालु मित्र है।

84. [ अयं व्युत्क्रान्तनिःसारमृदुसंसारधूर्तकैः ।

आनन्दसिन्धुर्विततो वीतरागैर्विगाह्यते ॥ ८४ ॥

ayaṃ vyutkrāntaniḥsāramṛdusaṃsāradhūrtakaiḥ |ānandasindhurvitato vītarāgairvigāhyate || 84 ||

He has passed over the unsubstantial and illusory things of this world; he is the sea of felicity, and is dived in by the dispassionate. ]

उन्होंने इस संसार की सारहीन और मायावी चीजों को पार कर लिया है; वे आनंद का सागर हैं, और वैरागी लोग उनमें गोता लगाते हैं।

85. [ क्वचिन्मुक्त इवात्मस्थः क्वचित्तुर्यपदाभिधः ।

क्वचित्प्रणीतप्रकृतिः क्वचित्तत्स्थः पुमानयम् ॥ ८५ ॥

kvacinmukta ivātmasthaḥ kvacitturyapadābhidhaḥ |

kvacitpraṇītaprakṛtiḥ kvacittatsthaḥ pumānayam || 85 ||

He is some times known as a liberated soul, and relying in himself;at others he is seen to be settled in his turya state of hypnotism, and sometimes as a male or female agent of creation. ]

कभी-कभी उन्हें मुक्त आत्मा के रूप में जाना जाता है, और वे स्वयं पर निर्भर रहते हैं; कभी-कभी उन्हें सम्मोहन की तुर्य अवस्था में स्थिर देखा जाता है, और कभी-कभी उन्हें सृष्टि के पुरुष या स्त्री एजेंट के रूप में देखा जाता है।

86. [ अयं त्रयीमयो देवस्त्रैगुण्यगहनातिगः ।

जयत्यङ्गैरयं षड्भिर्वेदात्मा पुरुषोऽद्भुतः ॥ ८६ ॥

ayaṃ trayīmayo devastraiguṇyagahanātigaḥ|jayatyaṅgairayaṃ ṣaḍbhirvedātmā puruṣo'dbhutaḥ || 86 ||

He is the God of the triple veda, and beyond the reach of the three qualities of things; he is the soul of the veda and the wondrous male (viraj), that is displayed in the six branches of veda. ]

वह त्रिवेद के ईश्वर हैं, और वस्तुओं के तीनों गुणों की पहुँच से परे हैं; वह वेद की आत्मा और अद्भुत पुरुष (विराज) हैं, जो वेद की छह शाखाओं में प्रदर्शित होते हैं।

87. [ अयं चतुर्बाहुरयं विश्वस्रष्टा चतुर्मुखः ।

अयमेव महादेवः संहर्ता च त्रिलोचनः ॥ ८७ ॥

ayaṃ caturbāhurayaṃ viśvasraṣṭā caturmukhaḥ |ayameva mahādevaḥ saṃhartā ca trilocanaḥ || 87 ||

He is the four armed and four-faced Brahma—the creator of the world, he is also the great Mahadeva with his three eyes, who is the destroyer of the world. ]

वह चार भुजाओं और चार मुखों वाले ब्रह्मा हैं—जगत के सृष्टिकर्ता, वह तीन नेत्रों वाले महान महादेव भी हैं , जो जगत के संहारक हैं।

88. [ अजोऽयं जायते योगाज्जागरूकः सदा महान् ।

बिभर्ति भगवानेतद्विरूपो विश्वरूपवान् ॥ ८८ ॥

ajo'yaṃ jāyate yogājjāgarūkaḥ sadā mahān |

bibharti bhagavānetadvirūpo viśvarūpavān || 88 ||

He is the uncreated creator, that is born by his yoga or union with the power of delusion (maya). He is the ever wakeful and the ever great spirit of God, which though it is formless doth yet form and support this frame of this universe, by transforming himself to the form of a man-lion. ]

वह अजन्मा सृष्टिकर्ता है, जो माया शक्ति के साथ योग या मिलन से उत्पन्न होता है। वह सदा जागृत और सदा महान ईश्वर की आत्मा है, जो निराकार होते हुए भी मनुष्य-सिंह के रूप में रूपांतरित होकर इस ब्रह्मांड की संरचना का निर्माण और पालन-पोषण करता है।

89. [ विजयो विक्रमेणेव प्रकाश इव तेजसा ।

प्रज्ञोत्कर्षः श्रुतेनेव सुपर्णेनायमुह्यते ॥ ८९ ॥

vijayo vikrameṇeva prakāśa iva tejasā |

prajñotkarṣaḥ śruteneva suparṇenāyamuhyate || 89 ||

As victory is borne upon the wings of valour, and as light is borne upon the flame of fire; and as learning bears and conveys the fruit of good understanding, so is this god-like Rama borne upon the wings of the bird of heaven. ]

जैसे विजय शौर्य के पंखों पर आती है, जैसे प्रकाश अग्नि की ज्वाला पर आता है; और जैसे ज्ञान अच्छी समझ का फल देता है, वैसे ही यह देवतुल्य राम स्वर्ग के पक्षी के पंखों पर सवार हैं ( अर्थात गरुड़ विष्णु को अपनी पीठ पर ले जाता है) ।

90. [ अयं दशरथो धन्यः सुतो यस्य परः पुमान् ।

धन्यः स दशकण्ठोऽपि चिन्त्यश्चित्तेन योऽमुना ॥ ९० ॥

ayaṃ daśaratho dhanyaḥ suto yasya paraḥ pumān |dhanyaḥ sa daśakaṇṭho'pi cintyaścittena yo'munā || 90 ||

Blessed in this king Dasaratha, who has the supreme prime male for his son, and fortunate is the ten headed Ravana, for his finding a place in the mind of Rama. ]

धन्य हैं राजा दशरथ, जिन्हें सर्वोच्च पुरुष पुत्र के रूप में प्राप्त हुआ, और सौभाग्यशाली हैं दस सिर वाले रावण, क्योंकि उन्हें राम के मन में (उनके शत्रु के रूप में) स्थान मिला। (देवताओं के शत्रु भी देवताओं से कम सौभाग्यशाली नहीं होते; क्योंकि देवताओं के आशीर्वाद से उनका पतन स्वर्ग के आनंदमय सिंहासन को प्राप्त करता है, न कि नरक को।)

91. हा स्वर्गममुना शून्यं हा पातालादिहागतः ।

तस्यागमादयं लोको मध्यमः श्रेष्ठतां गतः ॥ ९१ ॥

hā svargamamunā śūnyaṃ hā pātālādihāgataḥ |tasyāgamādayaṃ loko madhyamaḥ śreṣṭhatāṃ gataḥ || 91 ||

Oh! how lamentable is the state of heaven by the absence of Rama from it; and how pitiable is the infernal region from its loss of Lakshmana who is present here. Happy is this midland of Oudh at present, from the presence of the two gods from those two regions in this place.

हे! राम के स्वर्ग से विमुख होने पर स्वर्ग की स्थिति कितनी दयनीय है; और लक्ष्मण के यहाँ उपस्थित होने से नरक कितना दयनीय है। अवध का यह मध्य क्षेत्र इस समय सुखी है, क्योंकि इन दोनों लोकों के दो देवता यहाँ उपस्थित हैं।

92. राम इत्यवतीर्णोऽयमर्णवान्तःशयः पुमान् ।

चिदानन्दघनो रामः परमात्मायमव्ययः ॥ ९२ ॥

rāma ityavatīrṇo'yamarṇavāntaḥśayaḥ pumān |cidānandaghano rāmaḥ paramātmāyamavyayaḥ || 92 ||

This Rama is an incarnation of the god Vishnu, who sleeps in the midst of the sea; he is the incarnate and undecaying supreme soul, and is a consolidation of the divine intellect and felicity in his person.

यह राम भगवान विष्णु का अवतार हैं, जो समुद्र के बीच में सोते हैं; वे साकार और अविनाशी परम आत्मा हैं, और अपने व्यक्तित्व में दिव्य बुद्धि और आनंद का एकीकरण हैं।

93. [ निगृहीतेन्द्रियग्रामा रामं जानन्ति योगिनः ।

वयं त्ववरमेवास्य रूपं रूपयितुं क्षमाः ॥ ९३ ॥

nigṛhītendriyagrāmā rāmaṃ jānanti yoginaḥ |vayaṃ tvavaramevāsya rūpaṃ rūpayituṃ kṣamāḥ || 93 ||

The yogis of subdued organs discern Rama in spirit, but we of ordinary understanding can see him only in his outward figure. ] ]

वश में इंद्रियों वाले योगी राम को आत्मा में देख सकते हैं, परन्तु हम साधारण समझ वाले उन्हें केवल उनके बाहरी रूप में ही देख सकते हैं।

94. [ रघोरघोच्छेदकरो भगवानिति शुश्रुम ।

वसिष्ठ कृपया त्वं हि व्यवहारपरं कुरु ॥ ९४ ॥

raghoraghocchedakaro bhagavāniti śuśruma|vasiṣṭha kṛpayā tvaṃ hi vyavahāraparaṃ kuru || 94 ||

We hear that he has come down to blot out the iniquities of the race of Raghu, and hope that the venerable Vasishtha will kindly guide him to the affairs of the world. ] 

हमने सुना है कि वह रघुवंश के अधर्मों को मिटाने के लिए आए हैं , और आशा है कि पूज्य वशिष्ठ कृपा करके उन्हें संसार के मामलों में मार्गदर्शन करेंगे।

वाल्मीकि ने कहा :—

95. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

इत्युक्त्वावस्थितस्तूष्णीं विश्वामित्रो महामुनिः ।

वसिष्ठस्तु महातेजा रामचन्द्रमभाषत ॥ ९५ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

ityuktvāvasthitastūṣṇīṃ viśvāmitro mahāmuniḥ |vasiṣṭhastu mahātejā rāmacandramabhāṣata || 95 ||

Valmiki said:—Saying so far, the great sage Viswamitra held his silence, when the vehement Vasishtha oped his mouth and addressed Rama saying:— ]

अब तक इतना कहकर महान ऋषि विश्वामित्र मौन रहे, तभी उग्र वशिष्ठ ने अपना मुख खोला और राम से कहा:—

96. [ श्रीवसिष्ठ उवाच ।

राम राम महाबाहो महापुरुष चिन्मय ।

नायं विश्रान्तिकालो हि लोकानन्दकरो भव ॥ ९६ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca |

rāma rāma mahābāho mahāpuruṣa cinmaya |nāyaṃ viśrāntikālo hi lokānandakaro bhava || 96 ||

Vasishtha said:—O great armed Rama! O highly intellectual prince! it is not the time for you thus to slumber in yoga, rise and rejoice the hearts of your people. ]

हे महान भुजाओं वाले राम! हे अत्यंत बुद्धिमान राजकुमार! अब आपके लिए योग में इस प्रकार झपकी लेने का समय नहीं है, उठिए और अपनी प्रजा के हृदयों को आनंदित कीजिए।

97. [ यावल्लोकपरामर्शो निरूढो नास्ति योगिनः ।

तावद्रूढसमाधित्वं न भवत्येव निर्मलम् ॥ ९७ ॥

yāvallokaparāmarśo nirūḍho nāsti yoginaḥ |

tāvadrūḍhasamādhitvaṃ na bhavatyeva nirmalam || 97 ||

Until you satisfy the wants of men and their expectations of you, you are not filled to attain the acme of your pure samadhi meditation. ]

जब तक आप मनुष्यों की इच्छाओं और उनसे आपकी अपेक्षाओं को संतुष्ट नहीं करते, तब तक आप अपनी शुद्ध समाधि ध्यान की पराकाष्ठा को प्राप्त करने के लिए परिपूर्ण नहीं होते।

98. [ तस्माद्राज्यादिविषयान्पर्यालोक्य विनश्वरान् ।

देवकार्यादिभारांश्च भज पुत्र सुखी भव ॥ ९८ ॥

tasmādrājyādiviṣayānparyālokya vinaśvarān |devakāryādibhārāṃśca bhaja putra sukhī bhava || 98 ||

Therefore attend to the temporal affairs of your state for some time, and discharge the onus of your duties to the gods; and then betake yourself to the state of your entrancement, and be happy forever. ]

अतः कुछ समय के लिए अपने राज्य के सांसारिक मामलों पर ध्यान दें और देवताओं के प्रति अपने कर्तव्यों का निर्वहन करें; फिर अपनी समाधि की अवस्था में लीन हो जाएँ और सदा सुखी रहें।

99. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

इत्युक्तोऽपि यदा रामः किंचिन्नोचे लयं गतः ।

तदा सुषुम्नया सोऽपि विवेश हृदयं शनैः ॥ ९९ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

ityukto'pi yadā rāmaḥ kiṃcinnoce layaṃ gataḥ |tadā suṣumnayā so'pi viveśa hṛdayaṃ śanaiḥ || 99 ||

Notwithstanding Rama was addressed in this manner, yet as he remained transfixed in his trance and uttered not a word in reply; then the spirit of Vasishtha entered into the heart of Rama, through dormitory passage of susumna. ]

यद्यपि राम को इस प्रकार संबोधित किया गया, फिर भी वे अपनी समाधि में स्थिर रहे और उत्तर में एक शब्द भी नहीं बोला; तब वशिष्ठ की आत्मा सुषुम्ना के विश्राम मार्ग से राम के हृदय में प्रवेश कर गई ।

100. [ शक्तिप्राणमनःप्रसक्तिकरणो जीवः प्रकाशात्मको नाडीरन्ध्रसुपुष्टसर्वकरणः प्रोन्मील्य नेत्रे शनैः ।

दृष्ट्वोत्कृष्टवसिष्ठमुख्यविदुषो निर्मुक्तसर्वैषणः कृत्याकृत्यविचारणादिरहितः सर्वान्प्रतीक्ष्य स्थितः ॥ १०० ॥

śaktiprāṇamanaḥprasaktikaraṇo jīvaḥ prakāśātmako nāḍīrandhrasupuṣṭasarvakaraṇaḥ pronmīlya netre śanaiḥ |

dṛṣṭvotkṛṣṭavasiṣṭhamukhyaviduṣo nirmuktasarvaiṣaṇaḥ kṛtyākṛtyavicāraṇādirahitaḥ sarvānpratīkṣya sthitaḥ || 100 ||

It infused its force to the respiratory beings, mental faculties, organs and to the vital spirit of Rama, it ran through the veins and arteries and inflated the organs of sense; then Rama slowly oped his eyelids, and saw before him the sage Vasishtha with the learned men about him. He remained gazing upon all without any wish or effort of his own;and without considering aught of his duties, or what he was to avoid. ]

इसने श्वसन तंत्र, मानसिक शक्तियों, अंगों और राम की प्राण शक्ति में अपना प्रवाह डाला; यह शिराओं और धमनियों में प्रवाहित होकर इंद्रियों को प्रज्वलित कर दिया; तब राम ने धीरे से अपनी पलकें खोलीं और अपने सामने ऋषि वशिष्ठ को उनके आसपास के विद्वानों के साथ देखा। वे बिना किसी इच्छा या प्रयास के, और अपने कर्तव्यों या जिन चीजों से उन्हें बचना था, उनके बारे में विचार किए बिना, सभी को निहारते रहे।

101. [ श्रुत्वा वसिष्ठवचनं गुरुवाक्यमिति स्वयम् ।

श्रुत्वा प्रोवाच भगवान्रामचन्द्रः समाहितः ॥ १०१ ॥

śrutvā vasiṣṭhavacanaṃ guruvākyamiti svayam |śrutvā provāca bhagavānrāmacandraḥ samāhitaḥ || 101 ||

He heard the voice, which his preceptor Vasishtha had uttered to him; and in reply respectfully answered him saying:—]

उसने अपने गुरु वशिष्ठ की वाणी सुनी; और उत्तर में आदरपूर्वक कहा:—

राम ने कहा :—

102. [ श्रीराम उवाच ।

न विधेर्न निषेधस्य त्वत्प्रसादादयं प्रभुः ।

तथापि तव वाक्यं तु करणीयं हि सर्वदा ॥ १०२ ॥

śrīrāma uvāca |

na vidherna niṣedhasya tvatprasādādayaṃ prabhuḥ |tathāpi tava vākyaṃ tu karaṇīyaṃ hi sarvadā || 102 ||

Rama said:—By your kindness sir, I am taught to have no concern with aught of the injunctions or prohibitions of the law; yet it is my duty to abide by all, what my preceptor bids me to do. ]

महोदय, आपकी कृपा से मुझे यह सिखाया गया है कि मुझे कानून के किसी भी आदेश या निषेध से कोई सरोकार नहीं रखना चाहिए; फिर भी यह मेरा कर्तव्य है कि मैं अपने गुरु द्वारा कही गई सभी बातों का पालन करूं।

103. [ वेदागमपुराणेषु स्मृतिष्वपि महामुने ।

गुरुवाक्यं विधिः प्रोक्तो निषेधस्तद्विपर्ययः ॥ १०३ ॥

vedāgamapurāṇeṣu smṛtiṣvapi mahāmune |

guruvākyaṃ vidhiḥ prokto niṣedhastadviparyayaḥ || 103 ||

I ween, O great sage! that of all the sayings of the vedas, Agamas, Puranas, and smrits, it is the word of the preceptor, is the highest law, his bidding is commandment and its opposite a positive prohibition. ]

हे महान ऋषि! मेरा मानना ​​है कि वेदों, आगमों , पुराणों और स्मृतियों के सभी कथनों में गुरु का वचन ही सर्वोच्च नियम है, उनका आदेश ही आज्ञा है और उसका विपरीत एक स्पष्ट निषेध है।

104. [ इत्युक्त्वा चरणौ तस्य वसिष्ठस्य महात्मनः ।

शिरसा धार्य सर्वात्मा सर्वान्प्राह घृणानिधिः ॥ १०४ ॥

ityuktvā caraṇau tasya vasiṣṭhasya mahātmanaḥ |śirasā dhārya sarvātmā sarvānprāha ghṛṇānidhiḥ || 104 ||

So saying, the virtuous Rama bowed down his head at the feet of the venerable Vasishtha, and then bespoke of his indifference to the world, to all present in the assembly. ]

ऐसा कहकर, गुणी राम ने आदरणीय वशिष्ठ के चरणों में अपना सिर झुकाया, और फिर सभा में उपस्थित सभी लोगों के सामने संसार के प्रति अपनी उदासीनता व्यक्त की।

राम ने कहा :—

105. [ श्रीराम उवाच ।

सर्वे श्रृणुत भद्रं वो निश्चयेन सुनिश्चितम् ।

आत्मज्ञानात्परं नास्ति गुरोरपि च तद्विदः ॥ १०५ ॥

śrīrāma uvāca |

sarve śrṛṇuta bhadraṃ vo niścayena suniścitam |ātmajñānātparaṃ nāsti gurorapi ca tadvidaḥ || 105 ||

Rama said:—May ye all prosper, and know the most certain truth to which I have arrived; that there is nothing better than the knowledge of the self, and none superior to the preceptor from whom it is derived. ]

आप सभी समृद्ध हों, और उस परम सत्य को जानें जिस पर मैं पहुंचा हूँ; कि आत्मज्ञान से बढ़कर कुछ भी नहीं है, और उस गुरु से श्रेष्ठ कोई नहीं है जिससे यह प्राप्त होता है। सिद्धों और अन्य लोगों ने उत्तर देते हुए कहा :


logo

search...

 Resources 

Yoga Vasistha [sanskrit] - book cover

Yoga Vasistha [sanskrit]

223,437 words | ISBN-10: 8171101519


Hinduism Purana Hindu Philosophy Vedanta Sanskrit

The Sanskrit edition of the Yoga-vasistha including English translation and grammatical analysis. The Yogavasistha is a Hindu spiritual text written by Valmiki (who also authored the Ramayana) dealing with the philosophical topics from the Advaita-vedanta school. Chronologically it precedes the Ramayana.


Verse 6.128.15

< Previous

parent: Chapter CXXVIII

Next >

सिद्धादय ऊचुः ।

रामैवमेव सर्वेषां मनसि स्थितिमागतम् ।

त्वत्प्रसादाच्च सकलं संवादेन दृढीकृतम् ॥ १५ ॥

siddhādaya ūcuḥ |

rāmaivameva sarveṣāṃ manasi sthitimāgatam |tvatprasādācca sakalaṃ saṃvādena dṛḍhīkṛtam || 15 ||

He produced the heat twice as much as the water, and the air also which is double in its volume to that of heat, and lastly the vacuum which is twice more in its extent than the air which it contains. Each latter one lying next above the former.

O Rama this is how everyone’s mind came to be. By your grace everything has been confirmed by conversation. 15 ॥

106. हमारे मन में भी राम की यही छवि है; और यह आपके अनुग्रह और धर्मांतरण के कारण ही है कि यह विश्वास हममें पुष्ट हुआ है।

107. [ सुखी भव महाराज रामचन्द्र नमोऽस्तु ते ।

वसिष्ठेनाप्यनुज्ञाता गच्छामोऽद्य यथागतम् ॥ १०७ ॥

sukhī bhava mahārāja rāmacandra namo'stu te |vasiṣṭhenāpyanujñātā gacchāmo'dya yathāgatam || 107 ||

We thank you, Rama Chandra, and wish all happiness to attend on our great prince; and beg leave of the sage Vasishtha for our departure as we are called here. ]

 हे राम चंद्र, हम आपको धन्यवाद देते हैं और अपने महान राजकुमार के लिए सभी सुख-सुविधाओं की कामना करते हैं; और ऋषि वशिष्ठ से प्रस्थान की अनुमति मांगते हैं क्योंकि हमें यहाँ (उनके व्याख्यान में भाग लेने के लिए) बुलाया गया है।

वाल्मीकि ने कहा :—

108. [ श्रीवाल्मीकिरुवाच ।

एवमुक्त्वा गताः सर्वे रामसंस्तवने रताः ।

रामचन्द्रस्य शिरसि पौष्पी वृष्टिः पपात ह ॥ १०८ ॥

śrīvālmīkiruvāca |

evamuktvā gatāḥ sarve rāmasaṃstavane ratāḥ |rāmacandrasya śirasi pauṣpī vṛṣṭiḥ papāta ha || 108 ||

Valmiki said:—so saying they rose with giving praises to Rama, and blessing him with showers of flowers falling upon his head from their hands. ]

ऐसा कहकर वे राम की स्तुति करते हुए उठे और अपने हाथों से उनके सिर पर फूलों की वर्षा करके उन्हें आशीर्वाद दिया।

109. [ एतत्ते सर्वमाख्यातं रामचन्द्रकथानकम् ।

अनेन क्रमयोगेन भरद्वाज सुखी भव ॥ १०९ ॥

etatte sarvamākhyātaṃ rāmacandrakathānakam |anena kramayogena bharadvāja sukhī bhava || 109 ||

Thus have I related to you the whole narrative of Rama, do you now, O Bharadwaja, follow the same course of yoga, and be happy forever. ]

इस प्रकार मैंने तुम्हें राम की पूरी कथा सुनाई है, हे भारद्वाज, अब तुम भी योग के इसी मार्ग का अनुसरण करो और सदा सुखी रहो।

110. [ इति रघुपतिसिद्धिः प्रोदिता या मया ते वरमुनिवचनालीरत्नमालाविचित्रा ।निखिलकविकुलानां योगिनां सेव्यरूपा परमगुरुकटाक्षान्मुक्तिमार्गं ददाति ॥ ११० ॥

iti raghupatisiddhiḥ proditā yā mayā te varamunivacanālīratnamālāvicitrā |

nikhilakavikulānāṃ yogināṃ sevyarūpā paramagurukaṭākṣānmuktimārgaṃ dadāti || 110 ||

Now this relation of mine of the consummation to which Rama had arrived, together with my rehearsal of the varied sayings of the sage which are as so many strings of gems to be worn on the breasts of yogis and poets, will serve by the grace of the sage, to give you liberation. ]

अब राम द्वारा प्राप्त पूर्ण मोक्ष का मेरा यह वृत्तांत, साथ ही ऋषि के विविध वचनों का मेरा वर्णन, जो योगियों और कवियों के हृदयों पर धारण किए जाने वाले रत्नों की माला के समान हैं, ऋषि की कृपा से आपको (संसार के कष्टों से) मुक्ति दिलाएगा।

111. [ य इमं श्रृणुयान्नित्यं विधिं रामवसिष्ठयोः ।

सर्वावस्थोऽपि श्रवणान्मुच्यते ब्रह्म गच्छति ॥ १११ ॥

ya imaṃ śrṛṇuyānnityaṃ vidhiṃ rāmavasiṣṭhayoḥ |sarvāvastho'pi śravaṇānmucyate brahma gacchati || 111 ||

Whoever hears and attends to these discourses of Rama and Vasishtha, is sure to be relieved in every state of life; to be united with Brahma after his release. ]

जो कोई राम और वशिष्ठ के इन प्रवचनों को सुनता और उन पर ध्यान देता है, वह जीवन की हर अवस्था में निःसंदेह मुक्त होगा; मुक्ति के बाद ब्रह्मा के साथ एकात्म होगा।

ऋषि वशिष्ठ द्वारा रचित और वाल्मीकि द्वारा सुनाई गई महा रामायण का अंत , जिसमें राम के बचपन का वर्णन है और जिसमें बत्तीस हजार श्लोक हैं ।


Post a Comment

0 Comments

Ad Code