Ad Code

अध्याय I - शुकदेव की मुक्ति

पुस्तक II - मुमुक्षु खंड (मुमुक्षु-व्यवहार खंड)

अध्याय I - शुकदेव की मुक्ति

< पिछला

अगला >

1. [ वाल्मीकिरुवाच ।

इति नादेन महता वचस्युक्ते सभागतैः ।
राममग्रगतं प्रीत्या विश्वामित्रोऽभ्यभाषत ॥ १ ॥

vālmīkiruvāca |
iti nādena mahatā vacasyukte sabhāgataiḥ |
rāmamagragataṃ prītyā viśvāmitro'bhyabhāṣata || 1 ||

After Rama had delivered his speech in an audible voice before the assembly, he was tenderly accosted by the sage Viswamitra who sat before him; saying:—]

जब राम ने सभा के सामने ऊँची आवाज में अपना भाषण दिया, तो उनके सामने बैठे ऋषि विश्वामित्र ने उन्हें प्यार से संबोधित करते हुए कहा:—

2. [ न राघव तवास्त्यन्यज्ज्ञेयं ज्ञानवतां वर ।

स्वयैव सूक्ष्मया बुद्ध्या सर्वं विज्ञातवानसि ॥ २ ॥

na rāghava tavāstyanyajjñeyaṃ jñānavatāṃ vara |
svayaiva sūkṣmayā buddhyā sarvaṃ vijñātavānasi || 2 ||

Rama! that art the best of the most intelligent, and hast nothing more to learn besides all that thou hast come to know by thy nice observation. ]

हे राम! तुम सबसे बुद्धिमानों में सर्वश्रेष्ठ हो, और तुम्हें अपने उत्तम अवलोकन से जो कुछ पता चला है, उसके अतिरिक्त तुम्हें और कुछ भी सीखने की आवश्यकता नहीं है।

3. [ केवलं मार्जनामात्रं मनागेवोपयुज्यते ।

स्वभावविमले नित्यं स्वबुद्धिमुकुरे तव ॥ ३ ॥

kevalaṃ mārjanāmātraṃ manāgevopayujyate |
svabhāvavimale nityaṃ svabuddhimukure tava || 3 ||

Thou hast an understanding clear as the mirror by its own nature (reflecting every image within itself); and yet thy queries about the same, serve as the cleansing of the reflector. ]

तुम्हारी समझ स्वभाव से ही दर्पण के समान स्पष्ट है (जो प्रत्येक छवि को अपने भीतर प्रतिबिंबित करती है); तथापि उसके विषय में तुम्हारी जिज्ञासाएँ, परावर्तक को शुद्ध करने का कार्य करती हैं (ताकि उसका प्रकाश दूसरों पर अपवर्तित हो सके)। तुम्हारा मन शुक के समान है, उसने कहा :-

4. [ भगवद्व्यासपुत्रस्य शुकस्येव मतिस्तव ।

विश्रान्तिमात्रमेवान्तर्ज्ञातज्ञेयाप्यपेक्षते ॥ ४ ॥

bhagavadvyāsaputrasya śukasyeva matistava |
viśrāntimātramevāntarjñātajñeyāpyapekṣate || 4 ||

Thou hast a mind like that of suka said:—the son of the great Vyasa, who knowing the knowable by intuition, was yet in need of some precepts for confirmation of his belief.

महान व्यास के पुत्र , जो अंतर्ज्ञान द्वारा ज्ञेय को जानते थे, फिर भी उन्हें अपने विश्वास की पुष्टि के लिए कुछ उपदेशों की आवश्यकता थी।

5. [ श्रीराम उवाच ।

भगवद्व्यासपुत्रस्य शुकस्य भगवन्कथम् ।
ज्ञेयेऽप्यादौ न विश्रान्तं विश्रान्तं च धिया पुनः ॥ ५ ॥

śrīrāma uvāca |
bhagavadvyāsaputrasya śukasya bhagavankatham |
jñeye'pyādau na viśrāntaṃ viśrāntaṃ ca dhiyā punaḥ || 5 ||

Rama said: How was it sir, that Suka—the son of the great Vyasa—who did not rest assured at first of his knowledge of the knowable, came to be settled in his belief afterwards. ]

राम ने कहा: श्रीमान्, ऐसा कैसे हुआ कि महान व्यास के पुत्र शुकदेव , जो पहले तो ज्ञेय के अपने ज्ञान के विषय में आश्वस्त नहीं थे, बाद में अपने विश्वास में दृढ़ हो गए।

6. [ विश्वामित्र उवाच ।

आत्मोदन्तसमं राम कथ्यमानमिदं मया ।
श्रृणु व्यासात्मजोदन्तं जन्मनामन्तकारणम् ॥ ६ ॥

viśvāmitra uvāca |
ātmodantasamaṃ rāma kathyamānamidaṃ mayā |
śrṛṇu vyāsātmajodantaṃ janmanāmantakāraṇam || 6 ||

Viswamitra answered: "Hear me relate to thee Rama, the narrative of Sukadeva, whose case was exactly like thine, and the narration of which is a preventive of future births. ] 

विश्वामित्र ने उत्तर दिया: "हे राम, मैं तुम्हें शुकदेव की कथा सुनाता हूँ , जिसका चरित्र बिल्कुल तुम्हारे जैसा था, और जिसका वर्णन भविष्य के जन्मों (इस संसार में) का निवारण करने वाला है ।

7. [ योऽयमञ्जनशैलाभो निविष्टो हेमविष्टरे ।

पार्श्वे तव पितुर्व्यासो भगवान्भास्करद्युतिः ॥ ७ ॥

yo'yamañjanaśailābho niviṣṭo hemaviṣṭare |
pārśve tava piturvyāso bhagavānbhāskaradyutiḥ || 7 ||

There is the great Vyasa sitting on his seat of gold by thy father's side, swarthy in his complexion like a coal-black hill, but blazing as the burning sun. ]

तुम्हारे पिता के पास स्वर्ण के आसन पर महान व्यास बैठे हैं, उनका रंग कोयले के समान काले पर्वत के समान है, किन्तु वे (अपने तेज से) जलते हुए सूर्य के समान प्रज्वलित हो रहे हैं।

8. [ अस्याभूदिन्दुवदनस्तनयो नयकोविदः ।

शुको नाम महाप्राज्ञो यज्ञो मूर्त्येव सुस्थितः ॥ ८ ॥

asyābhūdinduvadanastanayo nayakovidaḥ |
śuko nāma mahāprājño yajño mūrtyeva susthitaḥ || 8 ||

His son was named Suka, a boy of great learning and wisdom, of a moon-like countenance, and a stature sedate as the sacrificial altar ]

उनके पुत्र का नाम शुक था, जो महान विद्या और बुद्धि का धनी था, उसका मुख चन्द्रमा के समान था, तथा उसका शरीर बलिवेदी के समान शांत था।

9. [ प्रविचारयतो लोकयात्रामलमिमां हृदि ।

तवेव किल तस्यापि विवेक उद्भूदयम् ॥ ९ ॥

pravicārayato lokayātrāmalamimāṃ hṛdi |
taveva kila tasyāpi viveka udbhūdayam || 9 ||

He reflected in his mind the vanity of worldly affairs like thyself, and became equally indifferent to all its concerns. ]

उसने भी तुम्हारे समान ही सांसारिक विषयों की व्यर्थता का मन में चिंतन किया और उसकी सभी चिंताओं के प्रति समान रूप से उदासीन हो गया।

10. [ तेनासौ स्वविवेकेन स्वयमेव महामनाः ।

प्रविचार्य चिरं चारु यत्सत्यं तदवाप्तवान् ॥ १० ॥

tenāsau svavivekena svayameva mahāmanāḥ |
pravicārya ciraṃ cāru yatsatyaṃ tadavāptavān || 10 ||

It was then that this great minded youth was led by his own discriminative understanding to a long inquiry after what was true, which he found out at last by his own investigation. ]

तब यह महान विचार वाला युवक अपनी विवेक बुद्धि से सत्य की खोज में दीर्घकालीन अन्वेषण करने लगा, जिसे अंततः उसने स्वयं अपने अन्वेषण से जान लिया।

11[.  स्वयं प्राप्ते परे वस्तुन्यविश्रान्तमनाः स्थितः ।

इदं वस्त्विति विश्वासं नासावात्मन्युपाययौ ॥ ११ ॥

svayaṃ prāpte pare vastunyaviśrāntamanāḥ sthitaḥ |
idaṃ vastviti viśvāsaṃ nāsāvātmanyupāyayau || 11 ||

Having obtained the highest truth, he was still unsettled in his mind, and could not come to the belief of the certainty of his knowledge. ]

सर्वोच्च सत्य प्राप्त करने के बाद भी उसका मन अस्थिर था, और वह अपने ज्ञान की निश्चितता पर विश्वास नहीं कर पा रहा था ।

12. [ केवलं विररामास्य चेतो विगतचापलम् ।

भोगेभ्यो भूरिभङ्गेभ्यो धाराभ्य इव चातकः ॥ १२ ॥

kevalaṃ virarāmāsya ceto vigatacāpalam |
bhogebhyo bhūribhaṅgebhyo dhārābhya iva cātakaḥ || 12 ||

His mind grew indifferent to its perceptions of the transitory enjoyments of the world, and like the Chataka thirsted only after the dew drops of heavenly bliss. ]

उसका मन संसार के क्षणभंगुर भोगों के प्रति उदासीन हो गया और चातक की तरह केवल स्वर्गीय आनंद की ओस की बूंदों के लिए प्यासा हो गया।

13. [ एकदा सोऽमलप्रज्ञो मेरावेकान्तसुस्थितम् ।

पप्रच्छ पितरं भक्त्या कृष्णद्वैपायनं मुनिम् ॥ १३ ॥

ekadā so'malaprajño merāvekāntasusthitam |
papraccha pitaraṃ bhaktyā kṛṣṇadvaipāyanaṃ munim || 13 ||

Once upon a time the clear sighted Suka finding his father the sage Krishna-Dwaipayana—Vyasa, sitting quietly alone by himself, he asked him with reverence; saying:— ]

एक समय की बात है, सुदर्शन शुक ने अपने पिता महर्षि कृष्णद्वैपायन व्यास को एकान्त में चुपचाप बैठे हुए देखकर उनसे आदरपूर्वक पूछा; और कहा:—

14. [ संसाराडम्बरमिदं कथमभ्युत्थितं मुने ।

कथं च प्रशमं याति कियत्कस्य कदेति वा ॥ १४ ॥

saṃsārāḍambaramidaṃ kathamabhyutthitaṃ mune |
kathaṃ ca praśamaṃ yāti kiyatkasya kadeti vā || 14 ||

Tell me, O sage! whence this commotion of the world had its rise, and how it may subside. What is its cause, how far is it to extend, and where is it to end? ]

हे मुनि! मुझे बताइए कि संसार का यह कोलाहल कहां से उत्पन्न हुआ है और इसका निवारण कैसे हो सकता है? इसका कारण क्या है, इसका विस्तार कहां तक ​​है और इसका अंत कहां होना है?

15. [ इति पृष्टेन मुनिना व्यासेनाखिलमात्मजे ।

यथावदमलं प्रोक्तं वक्तव्यं विदितात्मना ॥ १५ ॥

iti pṛṣṭena muninā vyāsenākhilamātmaje |
yathāvadamalaṃ proktaṃ vaktavyaṃ viditātmanā || 15 ||

The sage Vyasa who knew the nature of the soul, being thus asked by his son, explained to him clearly all that was to be said. ]

आत्मा के स्वरूप को जानने वाले महर्षि व्यास ने अपने पुत्र के इस प्रकार पूछने पर उसे जो कुछ कहना था, वह सब स्पष्ट रूप से समझा दिया।

16. [ आऽज्ञासिषं पूर्वमेतदहमित्यथ तत्पितुः ।

स शुकः शुभया बुद्ध्या न वाक्यं बह्वमन्यत ॥ १६ ॥

ā'jñāsiṣaṃ pūrvametadahamityatha tatpituḥ |
sa śukaḥ śubhayā buddhyā na vākyaṃ bahvamanyata || 16 ||

Suka thought that he already knew all this by his good understanding, and did not therefore think much of his father's instructions. ]

शुक ने सोचा कि वह अपनी अच्छी समझ से यह सब पहले से ही जानता है, और इसलिए उसने अपने पिता के निर्देशों पर अधिक ध्यान नहीं दिया।

17. [ व्यासोऽपि भगवान्बुद्धवा पुत्राभिप्रायमीदृशम् ।

प्रत्युवाच पुनः पुत्रं नाहं जानामि तत्त्वतः ॥ १७ ॥

vyāso'pi bhagavānbuddhavā putrābhiprāyamīdṛśam |
pratyuvāca punaḥ putraṃ nāhaṃ jānāmi tattvataḥ || 17 ||

Vyasa understanding the thoughts of his son, replied to him saying that, he knew no better the true nature of these things. ]

व्यास ने अपने पुत्र के विचारों को समझते हुए उसे उत्तर दिया कि, मैं इन चीजों की वास्तविक प्रकृति को अधिक नहीं जानता।

18. [ जनको नाम भूपालो विद्यते वसुधातले ।

यथावद्वेत्त्यसौ वेद्यं तस्मात्सर्वमवाप्स्यसि ॥ १८ ॥

janako nāma bhūpālo vidyate vasudhātale |
yathāvadvettyasau vedyaṃ tasmātsarvamavāpsyasi || 18 ||

But that there was a prince named Janaka in this land, who well knew the knowledge of the knowable, and from whom Suka could learn every thing. ]

परन्तु इस देश में जनक नाम के एक राजकुमार थे , जो ज्ञेय का ज्ञान भली-भाँति जानते थे, और जिनसे शुकदेव सब कुछ सीख सकते थे।

19. [ पित्रेत्युक्ते शुकः प्रायात्सुमेरोर्वसुधातले ।

विदेहनगरीं प्राप जनकेनाभिपालिताम् ॥ १९ ॥

pitretyukte śukaḥ prāyātsumerorvasudhātale |
videhanagarīṃ prāpa janakenābhipālitām || 19 ||

Suka being thus directed by his father, repaired to the city of Videha at the foot of mount Sumeru, which was under the rule of Janaka. ] 

इस प्रकार अपने पिता के निर्देश पर शुकदेव सुमेरु पर्वत की तलहटी में स्थित विदेह नगर की ओर चल पड़े , जो जनक के शासन के अधीन था।

20. [ आवेदितोऽसौ याष्टीकैर्जनकाय महात्मने ।

द्वारि व्याससुतो राजञ्शुकोऽत्र स्थितवानिति ॥ २० ॥

āvedito'sau yāṣṭīkairjanakāya mahātmane |
dvāri vyāsasuto rājañśuko'tra sthitavāniti || 20 ||

The club-bearer (door keeper) informed the high minded Janaka of his coming, telling him that Suka the son of Vyasa was waiting at the gate ]

गदाधारी (द्वारपाल) ने महान विचार वाले जनक को अपने आगमन की सूचना दी और बताया कि व्यास के पुत्र शुक द्वार पर प्रतीक्षा कर रहे हैं।

21. जिज्ञासार्थं शुकस्यासावास्तामेवेत्यवज्ञया ।

उक्त्वा बभूव जनकस्तूष्णीं सप्त दिनान्यथ ॥ २१ ॥

jijñāsārthaṃ śukasyāsāvāstāmevetyavajñayā |
uktvā babhūva janakastūṣṇīṃ sapta dinānyatha || 21 ||

Janaka who understood that Suka had come to learn from him, gave no heed to the informant, but held his silence for seven days afterwards.

जनक ने यह समझ लिया था कि शुक उनसे शिक्षा लेने आए हैं, इसलिए उन्होंने सूचना देने वाले की बात पर ध्यान नहीं दिया, बल्कि उसके बाद सात दिनों तक मौन रहे ।

22. [ ततः प्रवेशयामास जनकः शुकमङ्गणम् ।

तत्राहानि स सप्तैव तथैवावसदुन्मनाः ॥ २२ ॥

tataḥ praveśayāmāsa janakaḥ śukamaṅgaṇam |
tatrāhāni sa saptaiva tathaivāvasadunmanāḥ || 22 ||

The prince then ordered him to be brought in the outer compound, where he had to remain in the vexation of his spirit for seven days more as before. ]

तब राजकुमार ने उसे बाहरी परिसर में लाने का आदेश दिया, जहाँ उसे पहले की तरह सात दिनों तक अपनी आत्मा की पीड़ा में रहना पड़ा।

23. [ अथ प्रवेशयामास जनकोऽन्तःपुरं शुकम् ।

राजा न दृश्यते तावदिति सप्त दिनानि च ॥ २३ ॥

atha praveśayāmāsa janako'ntaḥpuraṃ śukam |
rājā na dṛśyate tāvaditi sapta dināni ca || 23 ||

Suka was then commanded to enter the inner apartment, where he continued a week more without seeing the prince. ]

तब शुक को आंतरिक कक्ष में प्रवेश करने का आदेश दिया गया, जहां वह राजकुमार को देखे बिना एक सप्ताह और रहा।

24. [ तत्रोन्मदाभिः कान्ताभिर्भोजनैर्भोगसंचयैः ।

जनको लालयामास शुकं शशिसमाननम् ॥ २४ ॥

tatronmadābhiḥ kāntābhirbhojanairbhogasaṃcayaiḥ |
janako lālayāmāsa śukaṃ śaśisamānanam || 24 ||

Here Janaka entertained the moon-faced Suka with abundance of eatables, perfumeries and lusty damsels. ]

यहाँ जनक ने चंद्रमुखी शुक का भरपूर भोजन, सुगन्धित द्रव्य और कामुक युवतियों से सत्कार किया था।

25. [ ते भोगास्तानि दुःखानि व्यासपुत्रस्य तन्मनः ।

नाजह्नुर्मन्दपवना बद्धपीठमिवाचलम् ॥ २५ ॥

te bhogāstāni duḥkhāni vyāsaputrasya tanmanaḥ |
nājahnurmandapavanā baddhapīṭhamivācalam || 25 ||

But neither those vexations nor these entertainments could affect the tenor of Suka's mind, which remained firm as a rock at the blasts of wind. ]

किन्तु न तो वे चिन्ताएँ और न ही ये मनोरंजन शुक के मन को प्रभावित कर सके, क्योंकि वह पवन के झोंकों में भी चट्टान की भाँति अडिग रहा ।

26. [ केवलं सुसमः स्वस्थो मौनी मुदितमानसः ।

अतिष्ठत्स शुकस्तत्र संपूर्ण इव चन्द्रमाः ॥ २६ ॥

kevalaṃ susamaḥ svastho maunī muditamānasaḥ |
atiṣṭhatsa śukastatra saṃpūrṇa iva candramāḥ || 26 ||

He remained there as the full moon (without any wane or increase), tranquil in his desires, silent and contented in his mind. ]

वे वहाँ पूर्ण चन्द्रमा के समान (बिना किसी क्षय या वृद्धि के) अपनी इच्छाओं में शान्त, मौन और मन में संतुष्ट रहे।

27. [ परिज्ञातस्वभावं तं शुकं स जनको नृपः ।

आनीतं मुदितात्मानमवलोक्य ननाम ह ॥ २७ ॥

parijñātasvabhāvaṃ taṃ śukaṃ sa janako nṛpaḥ |
ānītaṃ muditātmānamavalokya nanāma ha || 27 ||

The prince Janaka having thus known the (unalterable) disposition of Suka's mind, had him introduced to his presence, where seeing the complacency of his soul, he rose up and bowed down to him. ]

जब राजकुमार जनक ने शुक के मन की (अपरिवर्तनीय) प्रवृत्ति को जान लिया, तो उन्होंने उसे अपने समक्ष बुलाया, जहाँ उसकी आत्मा की संतुष्टि देखकर वे उठे और उसे प्रणाम किया ।

28. निःशेषितजगत्कार्यं प्राप्ताखिलमनोरथ ।

किमीप्सितं तवेत्याशु कृतस्वागतमाह तम् ॥ २८ ॥

niḥśeṣitajagatkāryaṃ prāptākhilamanoratha |
kimīpsitaṃ tavetyāśu kṛtasvāgatamāha tam || 28 ||

Janaka said: "You have accomplished to the full all your duties in this world, and obtained the object of your heart's desire to its utmost extent; what is it that you now desire for which you are welcome at mine".

जनक ने कहा : "तुमने इस संसार में अपने सभी कर्तव्यों को पूर्ण रूप से पूरा कर लिया है, और अपने हृदय की इच्छा की वस्तु को उसकी चरम सीमा तक प्राप्त कर लिया है; अब तुम क्या चाहते हो जिसके लिए मेरे यहाँ तुम्हारा स्वागत है"।

29. [ श्रीशुक उवाच ।

संसाराडम्बरमिदं कथमभ्युत्थितं गुरो ।
कथं प्रशममायाति यथावत्कथयाशु मे ॥ २९ ॥

śrīśuka uvāca |
saṃsārāḍambaramidaṃ kathamabhyutthitaṃ guro |
kathaṃ praśamamāyāti yathāvatkathayāśu me || 29 ||

Suka said: "Tell me my guide whence sprang all this bustle (of worldly life); and tell me also how it may soon come to its subsidence." ] 

शुक ने कहा: "मुझे बताओ कि मेरे मार्गदर्शक, यह सारी हलचल (सांसारिक जीवन की) कहाँ से उत्पन्न हुई; और मुझे यह भी बताओ कि इसका शीघ्र ही कैसे शमन हो सकता है।"

30. [ विश्वामित्र उवाच ।

जनकेनेति पृष्टेन शुकस्य कथितं तदा ।
तदेव यत्पुरा प्रोक्तं तस्य पित्रा महात्मना ॥ ३० ॥

viśvāmitra uvāca |
janakeneti pṛṣṭena śukasya kathitaṃ tadā |
tadeva yatpurā proktaṃ tasya pitrā mahātmanā || 30 ||

Viswamitra said: Being thus asked by Suka, Janaka spoke to him the same things which he had learned from his great souled father. ]

विश्वामित्र ने कहा: शुक द्वारा इस प्रकार पूछे जाने पर जनक ने वही बातें कहीं जो उन्होंने अपने महापुरुष पिता से सुनी थीं।

31.[ श्रीशुक उवाच ।

स्वयमेव मया पूर्वमेतज्ज्ञातं विवेकतः ।
एतदेव च पृष्टेन पित्रा मे समुदाहृतम् ॥ ३१ ॥

śrīśuka uvāca |
svayameva mayā pūrvametajjñātaṃ vivekataḥ |
etadeva ca pṛṣṭena pitrā me samudāhṛtam || 31 ||

Suka then said: "All this I have come to know long before by my own intuition, and then from the speech of my father in answer to my query.]

तब शुक ने कहा: "यह सब मैं बहुत पहले अपने अंतर्ज्ञान से और फिर मेरे पिता द्वारा मेरे प्रश्न के उत्तर में कही गई वाणी से जान चुका हूँ ।

32. [ भवताप्येष एवार्थः कथितो वाग्विदां वर ।

एष एव च वाक्यार्थः शास्त्रेषु परिदृश्यते ॥ ३२ ॥

bhavatāpyeṣa evārthaḥ kathito vāgvidāṃ vara |
eṣa eva ca vākyārthaḥ śāstreṣu paridṛśyate || 32 ||

"You sir, who are the most eloquent of all, have spoken to the same purport, and the same is found to be the true sense of the Sastras. ]

"आप, जो सबसे अधिक वाक्पटु हैं, ने एक ही तात्पर्य कहा है, और वही शास्त्रों का सच्चा अर्थ पाया जाता है ।

33. [ यथायं स्वविकल्पोत्थः स्वविकल्पपरिक्षयात् ।

क्षीयते दग्धसंसारो निःसार इति निश्चयः ॥ ३३ ॥

yathāyaṃ svavikalpotthaḥ svavikalpaparikṣayāt |
kṣīyate dagdhasaṃsāro niḥsāra iti niścayaḥ || 33 ||

"That the world is a creation of volition, and loses itself with the absence of our desires; and that it is an accursed and unsubstantial world after all, is the conclusion arrived at by all sages. ]

"यह संसार इच्छाशक्ति की रचना है, तथा हमारी इच्छाओं के अभाव में यह नष्ट हो जाता है; तथा यह एक शापित और असार संसार है, यही सभी ऋषियों का निष्कर्ष है।

34. [ तत्किमेतन्महाबाहो सत्यं ब्रूहि ममाचलम् ।

त्वत्तो विश्रान्तिमाप्नोमि चेतसा भ्रमता जगत् ॥ ३४ ॥

tatkimetanmahābāho satyaṃ brūhi mamācalam |
tvatto viśrāntimāpnomi cetasā bhramatā jagat || 34 ||

"Now tell me truly you long armed prince, what you think this world to be (whether a reality or unreality); that my mind may be set at rest by you from its wandering all about the world (in search of truth)." ]

"अब हे दीर्घ भुजाओं वाले राजकुमार, मुझे सच-सच बताइए कि आप इस संसार को क्या समझते हैं (वास्तविक है या अवास्तविक); ताकि मेरा मन संसार में (सत्य की खोज में) भटकने से आपके द्वारा शांत हो जाए।"

35. [ जनक उवाच ।

नातः परतरः कश्चिन्निश्चयोऽस्त्यपरो मुने ।
स्वयमेव त्वया ज्ञातं गुरुतश्च पुनः श्रुतम् ॥ ३५ ॥

janaka uvāca |
nātaḥ parataraḥ kaścinniścayo'styaparo mune |
svayameva tvayā jñātaṃ gurutaśca punaḥ śrutam || 35 ||

Janaka replied: "There is nothing more certain, O sage! than what you have known by yourself and heard from your father.]

जनक ने उत्तर दिया: "हे ऋषिवर! जो आपने स्वयं जाना है और अपने पिता से सुना है, उससे अधिक निश्चित कुछ भी नहीं है।

36. [ अविच्छिन्नचिदात्मैकः पुमानस्तीह नेतरत् ।

स्वसंकल्पवशाद्बद्धो निःसंकल्पश्च मुच्यते ॥ ३६ ॥

avicchinnacidātmaikaḥ pumānastīha netarat |
svasaṃkalpavaśādbaddho niḥsaṃkalpaśca mucyate || 36 ||

"There is but one undivided intelligent spirit known as the universal soul and nothing besides; it becomes confined by its desires, and freed by its want of them. ]

"केवल एक अविभाजित बुद्धिमान आत्मा है जिसे सार्वभौमिक आत्मा के रूप में जाना जाता है और इसके अलावा कुछ भी नहीं है; यह अपनी इच्छाओं से सीमित हो जाती है, और उनकी कमी से मुक्त हो जाती है।

37. [ तेन त्वया स्फुटं ज्ञातं ज्ञेयं यस्य महात्मनः ।

भोगेभ्यो विरतिर्जाता दृश्यात्प्राक्सकलादिह ॥ ३७ ॥

tena tvayā sphuṭaṃ jñātaṃ jñeyaṃ yasya mahātmanaḥ |
bhogebhyo viratirjātā dṛśyātprāksakalādiha || 37 ||

"You have truly come to the knowledge of the knowable, whereby your great soul has desisted from its attachment to objects of enjoyment and vision. ]

"तुम सचमुच ज्ञेय के ज्ञान तक पहुँच गए हो, जिससे तुम्हारी महान आत्मा भोग और दर्शन की वस्तुओं के प्रति अपनी आसक्ति से विरत हो गई है।

38. [ तव बाल महावीर मतिर्विरतिमागता ।

भोगेभ्यो दीर्घरोगेभ्यःकिमन्यच्छ्रोतुमिच्छसि ॥ ३८ ॥

tava bāla mahāvīra matirviratimāgatā |
bhogebhyo dīrgharogebhyaḥkimanyacchrotumicchasi || 38 ||

"You must be a hero to have overcome your desire in the lengthening chain of attractive enjoyments from your early youth. What more do you want to hear?]

"आप अवश्य ही वीर होंगे, क्योंकि आपने युवावस्था से ही आकर्षक भोगों की लम्बी होती शृंखला में अपनी इच्छाओं पर विजय प्राप्त कर ली है। आप और क्या सुनना चाहते हैं?

39. [ न तथा पूर्णता जाता सर्वज्ञानमहानिधेः ।

तिष्ठतस्तपसि स्फारे पितुस्तव यथा तव ॥ ३९ ॥

na tathā pūrṇatā jātā sarvajñānamahānidheḥ |
tiṣṭhatastapasi sphāre pitustava yathā tava || 39 ||

"Even your father, with all his learning in every science, and devotedness to austerities, has not arrived to the state of perfection like you. ]

"तुम्हारे पिता भी, सभी विद्याओं में पारंगत और तपस्या में समर्पित होने के बावजूद, तुम्हारी तरह पूर्णता की स्थिति तक नहीं पहुँच पाए हैं।

40. [ व्यासादधिक एवाहं व्यासशिष्योऽसि तत्सुतः ।

भोगेच्छातानवेनेह मत्तोऽप्यत्यधिको भवान् ॥ ४० ॥

vyāsādadhika evāhaṃ vyāsaśiṣyo'si tatsutaḥ |
bhogecchātānaveneha matto'pyatyadhiko bhavān || 40 ||

"I am a pupil of Vyasa, and you are his son; but you are greater than both of us, by your abandonment of the taste for the enjoyments of life. ]

"मैं व्यास का शिष्य हूँ और आप उनके पुत्र हैं; लेकिन आप जीवन के भोगों के प्रति रुचि का परित्याग करके हम दोनों से महान हैं।

41. [ प्राप्तं प्राप्तव्यमखिलं भवता पूर्णचेतसा ।

न दृश्ये पतसि ब्रह्मन्मुक्तस्त्वं भ्रान्तिमुत्सृज ॥ ४१ ॥

prāptaṃ prāptavyamakhilaṃ bhavatā pūrṇacetasā |
na dṛśye patasi brahmanmuktastvaṃ bhrāntimutsṛja || 41 ||

"You have obtained whatever is obtainable by the comprehensiveness of your mind; and as you take no interest in the outer and visible world, you are liberated from it, and have nothing to doubt of." ]

"तुमने अपने मन की व्यापकता से जो कुछ भी प्राप्त करने योग्य था, उसे प्राप्त कर लिया है; और चूँकि तुम बाहरी और दृश्यमान दुनिया में कोई रुचि नहीं लेते, इसलिए तुम इससे मुक्त हो, और इसमें संदेह करने के लिए कुछ भी नहीं है।"

42. [ अनुशिष्टः स इत्येवं जनकेन महात्मना ।

अतिष्ठत्स शुकस्तूष्णीं स्वच्छे परमवस्तुनि ॥ ४२ ॥

anuśiṣṭaḥ sa ityevaṃ janakena mahātmanā |
atiṣṭhatsa śukastūṣṇīṃ svacche paramavastuni || 42 ||

Being thus advised by the magnanimous Janaka, Suka remained silent with his mind fixed in the purely supreme object. ]

महापुरुष जनक के इस प्रकार कहने पर शुकदेव अपना मन शुद्धतम परम विषय में स्थिर करके मौन हो गये।

वीतशोकभयायासो निरीहश्छिन्नसंशयः ।

जगाम शिखरं मेरोः समाध्यर्थमनिन्दितम् ॥ ४३ ॥

vītaśokabhayāyāso nirīhaśchinnasaṃśayaḥ |
jagāma śikharaṃ meroḥ samādhyarthamaninditam || 43 ||

Then being devoid of sorrow and fear, and released from all efforts, exertions and doubts, he repaired to a peaceful summit of the mount Meru to obtain his final absorption. ] 

तब शोक और भय से रहित होकर, तथा समस्त प्रयासों, परिश्रमों और संशय से मुक्त होकर, वे अन्तिम समाधि प्राप्त करने के लिए मेरु पर्वत की शान्त चोटी पर चले गये ।

44. [ तत्र वर्षसहस्राणि निर्विकल्पसमाधिना ।

दश स्थित्वा शशामासावात्मन्यस्नेहदीपवत् ॥ ४४ ॥

tatra varṣasahasrāṇi nirvikalpasamādhinā |
daśa sthitvā śaśāmāsāvātmanyasnehadīpavat || 44 ||

There he passed ten thousands of rains in a state of unalterable meditation, till at last he broke his mortal coil, and was extinguished in the supreme soul like a lamp without oil. ]

वहाँ उन्होंने अचल ध्यान की स्थिति में दस हजार वर्षाएँ बिताईं, अंततः उन्होंने अपना नश्वर शरीर त्याग दिया, और बिना तेल के दीपक की तरह परमात्मा में बुझ गए ।

45. [ व्यपगतकलनाकलङ्कशुद्धः स्वयममलात्मनि पावने पदेऽसौ ।

सलिलकण इवाम्बुधौ महात्मा विगलितवासनमेकतां जगाम ॥ ४५ ॥

vyapagatakalanākalaṅkaśuddhaḥ svayamamalātmani pāvane pade'sau |
salilakaṇa ivāmbudhau mahātmā vigalitavāsanamekatāṃ jagāma || 45 ||

Thus purified from the stain of transmigration by abstaining from earthly desires, the great souled Suka sank into the holy state of the Supreme Spirit, as a drop of water mixes with the waters or merges into the depth of the ocean. ]

इस प्रकार सांसारिक इच्छाओं से दूर रहकर देहान्तरण के कलंक से शुद्ध होकर महाप्राण शुकदेव परमात्मा की पवित्र अवस्था में डूब गए, जैसे पानी की एक बूंद पानी के साथ मिल जाती है या समुद्र की गहराई में विलीन हो जाती है।


एक टिप्पणी भेजें

0 टिप्पणियाँ

Ad Code